Proč to dělat skvěle, když to můžete dělat docela dobře?

Už ani nevím, kolikrát se mi stalo následující: děti chtěly, abych jim upekla perník. (Perník z pytlíku dr. Oetkera, který je u mých dětí velkým hitem.)

„Proč dělat perník z pytlíku, když můžu upéct úžasný a zdravý mrkvový dort?“ řekla jsem si s našením. Nakoupila jsem med, rozinky, sušené brusinky, vlašské ořechy a všechno možné, co patří do mrkvového dortu. O tři hodiny (během nichž mé nadšení postupně vyprchalo) později, zcela vyčerpaná, uprostřed zapatlané kuchyně a na pokraji glykemického šoku (z toho, jak jsem to všechno pořád ochutnávala) jsem zapatlanýma rukama vytáhla úžasný mrkvový dort z trouby a předložila ho dětem.

„Hm, hm,“ řekly zklamaně. „Ten perník chutná nějak jinak. A proč jsou v tom ty divné kousky?“

Měla jsem zkrátka udělat ten perník z pytlíku.

Za „úžasný mrkvový dort“ si můžete dosadit třeba „kuře po marocku“ nebo „dokonale nalakované nehty“ nebo „jíst celý týden jenom ovoce“ nebo „chodit běhat každý den pět kilometrů“. Každou chvíli se mi stává, že si nasadím hodně vysokou laťku, a i když ji s vypětím všech sil přeskočím, je to takové Pyrrhovo přeskočení.

Proto mi doslova jako balzám znějí slova Raye Bennetta, autora knihy Underachiever’s Manifesto (něco jako ,Flákačův manifest‘) , který říká: „Nesnažte se tak moc. Stačí, když budete docela dobří,“ ale vzápětí dodává: „Perfekcionistická lobby je mocná. Snažit se trochu míň není tak snadné, jak se zdá. Náš svět nám tak usilovně vtlouká do hlavy, že máme být nejlepší, že vás možná ani nenapadlo usilovat o cokoliv jiného.“

Ray Bennett hovoří o „záměrné, uvědomělé průměrnosti“ a ve své knize navrhuje ,flákačskou dietu‘ (nejíst fastfood a dezert si dát jen občas) nebo ,flákačské fitko‘ (chodit na procházky, hodně spát a někdy trochu cvičit). Vtip je samozřejmě v tom, že plnit „flákačské“ cíle je snadné, při jejich plnění máte sami ze sebe radost a rozhodně se vám nestane, že byste začali předmět svého snažení nenávidět (tak jako já mrkvový dort).

Takže proto nedám dopustit na perník z pytlíku. Když chci nasbírat body navíc, vylepším ho kupovanou čokoládovou polevou.  A mrkvový dort udělám taky. Ale pro někoho, kdo ho opravdu ocení.

Advertisements

21 comments

  1. Mile ake vzdy. A hlavne zaver, narocne veci (jedno ake) naozaj treba robit len pre niekoho, kto to dokaze ocenit, inak to skonci veelkym sklamanim na oboch stranach.

  2. To mi připomíná, že se mi po několikahodinovém lopotění v kuchyni kolem burgunského hovězího dostalo hlášky „já mám od tebe stejně nejradši rajskou s kolínkama“. Velké úsilí se prostě vždy nesetká se zaslouženým uznáním. A mrkvový dort je má droga, případné nedojedky nech na stole kolegovi Honzovi, který se postará o jejich redistribuci.

  3. Úžasné 🙂 Ale fakt to není tak snadné – plánovaně, vědomně a záměrně udělat něco „jen“ docela dobře (a taky třeba „jen“ celkem rychle) – a užít si to.. vyzkoušejte!

  4. Milá Báro, sleduji Váš blog už nějaký pátek, našla jsem ho naprosto náhodou ve chvíli těžké osobní krize, jak to tak bývá, a mockrát mi jeho čtení hoodně zvedlo náladu i koutky pusy. Za to Vám velký dík. Dnešní příspěvek se mi opět, jak Vy to už prostě umíte, trefil do života – měla bych: zhubnout, dovzdělat se, vyházet stoleté krámy, naučit se sadu luxusně provedených omáček a bůhvíco ještě… místo toho lítám po lese (šišková válka, nikoli sprint), čtu co mě baví, sem tam potkám v novém bytě předmět vyvolávající nemilou vzpomínku a vykonám s ním procházku do charitního bazárku, a vařím, co se mi zrovna zlíbí, z toho co dům dal, a nejlíp z hlavy a bez receptu .-) Souhlasím rovněž s předchozím příspěvkem od paandy – není nic hezčího, když vám narychlo a bez ohlášení přijede v půlce týdne chlap z montáže, vy mu předhodíte „cokolidopětiminutstrašnejhlad“ a bez ohledu na výsledek sklidíte bezmezný vděk a ruce olíbané až k ramenům… Krásný den Vám i Vašim čtenářům .-)

    1. Díky! I Vy jste zvedla náladu mně :). A pokud jde o „měla bych“, co nevidět se o tom chystám něco napsat :).

  5. 🙂 Myslím, že dětičky mrkvový dort ocení později. Teď chtějí hlavně to pořádné sladké! .. Pokud milují tyhle perníky z pytlíku, vyzkoušej podobný perník, jen je prodávaný v Albertu. Mamka ho minule dělala a u mého přítele sklidila neuvěřitelné body! .. Doplnila do těsta marmeládu a med a na vrch pak dala ještě marmeládu a čokoládu 🙂

  6. Mooooc se mi líbí ta myšlenka Flákačského manifestu a její poenta. Asi to začnu dodržovat. Fakt je, že společnosti tlačí na to, aby lidi byli perfektní, nejlépe vybočovali z řady a byli obrovští individualisté. Jestliže se někdo spokojí s tím, být průměr, je vadnej. …

  7. Neberte si to zle (čtu Váš blog pravidelně a rád), ale v tomto případě si za to v podstatě můžete sama. Byl vyžádán perník a místo toho jste bez varování dodala mrkvový koláč. Je podle mě pochopitelné, že se na to děti příliš nadšeně netvářily 🙂
    Povzdech popsaný v tomto článku by měl podle mě smysl, pokud by si děti vyžádaly perník z pytlíku a vy jste jim místo toho udělala domácí perník bez éček Dr. Oetkera a přesto by se tento výtvor nesetkal u dětí s úspěchem.

  8. Stejně jako děti se chovají i rodiče. Čtyři hodiny v kuchyni, tři různý chody (salát, sladký a hlavní chod)… první poznámka, že je toho moc, druhá poznámka, že to chce přisolit (solnička na stole), do třetice vezmou špagety i s omáčou a kydnou si do toho ještě guláš z víkendu…

  9. Milá Barborka, všimla som si, že rada používate pri písaní bodový systém, tak skúsim v takom duchu napísať aj tento komentár 🙂
    1. Príbeh mi pripomenul moju mamu, ktorá neustále „vylepšuje“ už aj tak dobré recepty, až nakoniec zabudne na ten pôvodný (a samozrejme najlepší). Keď prídeme my deti na návštevu, chce nám dopriať to najlepšie, napečie všelijaké krémové zákusky, s bratmi pochválime a len tak na seba žmurkneme, lebo vieme, že i tak máme najradšej tú jej obyčajnú „suchú“ bábovku.
    2. Ten perník je ozaj dobrý, tiež som ho zvykla deťom robiť. Potom som získala recept na podobný, ale domáci, a teda lepší, o nič zložitejší na prípravu, víťazoslávne som ho raz predložila a… Žeby som sa v tomto smere podobala na svoju mamu?
    3. Bohužiaľ pravda je taká, že nie všetko zdravé je aj lepšie a niektoré obchodné potraviny sa doma nedajú napodobniť. Proste éčka robia svoje. 😉
    4. Flákačský manifest som nečítala, ale akosi intuitívne sa ním občas riadim.
    Vďaka za príspevok.

  10. I já se pokouším péct, ale vím, že do ničeho složitého by se mi nechtělo. Ideálně hodit do mísy, rozmixovat, nalít na plech, pak něco na to a do trouby. Raději více času věnovat lidem, než vaření. 🙂

  11. Konečně čtu černý na bílým, že všechno nemusí být dokonalý. Ulevilo se mi!
    A perník z pytlíku taky dělám a čokoládová poleva musí být. :-))

  12. Řekla bych, že si člověk musí dát pozor, aby to s tím „docela dobré“ nepřehnal. Někdo by totiž měl zmírnit a neřešit zbytečné detaily, na kterých nikomu nezáleží, ale jsou také lidé, kteří vše udělají jen tak, aby se neřeklo a ti by se zase měli na tu průměrnou úroveň vypracovat.
    Jinak souhlasím s někým výše – děti snad časem ocení pořádný dort a Vaši práci místo jídla z pytlíku. Taky by možná nebylo špatné zapojit děti do přípravy. Prý to některé baví.

    1. To je fakt – s tím, že by se to nemělo přehnat. Jako aby se to nestalo normou veškerého každodenního konání.

  13. Mimochodem – dítko má na spaní ve školce dorazit vybaveno moučníkem bez krému – pečení moc neholduju (nó to je spíš eufemismus – peče zkrátka babička, leč momentálně někde cestuje) a vzpomněla jsem si na tu fotku perníku z pytlíku – jdu do něj – díky za inspiraci 🙂

  14. K této úvaze mám dvě věci, které mě naučil život.

    1. Nikdy nevnucovat dětem to, co chceme my, protože pak to nebudou jíst/nosit/používat, nebo budou, ale s velkým odporem. Pochopila jsem to jeden příjemný podvečer v nejmenovaném chorvatském letovisku. Zkoušely jsme si s dcerou nějaké plážové šaty a dcera si vybrala takovou cirkusovou zlatou. Já, praktická žena, ji vnucovala perfektní univerzální barvičku. Místní prodavačka, zřejmě zkušená matka, se ke mně přitočila a chorvatsko-česko-anglicky pravila: Nechte ji, ať si koupí, co chce, jinak to nebude nosit. Měla pravdu.

    2. Nepřekračovat svoje hranice. A dělám to bohužel znova a znova, málokdy poslechnu svůj vnitřní hlas. Ale tento víkend se mi to podařilo. A jsem na sebe pyšná. Dostala jsem totiž třešně od tchyně. I viděla jsem hned sebe sama, jak jako úžasná hospodyňka připravuji z nich bublaninu. Jenže v tu chvíli (bylo asi sedm večer) mi bliklo hlavou, že je třeba ještě udělat x jiných věcí, protože jsme právě přijeli z víkendu, kuchyň i koupelna vypadaly jako po nemilosrdném bombardování zvlášť zákeřného nepřítele, navíc manžel neměl vyprané košile, dítě chtělo vyzkoušet ze slovíček, já měla všeho plný zuby, atd. I správně jsem se rozhodla, že není čas na hrdinství a bublaninu. Jak říkám, byl to dobrý odhad. Kdybych jich upekla, šla bych spát pozdě, byla bych protivná, všichni by byli protivní (skoro nic jiného bych nestihla, případně to odflákla s výčitkou na jazyku…).

    Chválím tedy také perník z krabice 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s