Přečíst si to po letech znovu je ještě lepší, než když to čtete poprvé

Číst znovu knihu, kterou jste už četli, je jako jet na dovolenou někam, kde jste už byli. Pokud si chcete odškrtnout nové dobyté území, je to celkem k ničemu. Přesto si myslím, že čtení knih znovu je svým způsobem dobrodružství. Vracím se znovu někam, kde už to znám (a zhruba si pamatuju, jestli hlavní hrdina na konci umře nebo se vezmou), ale vím, že to tam nebude úplně stejné jako před lety. Kniha se nezměnila, ale změnila jsem se já. „Když čteme knihu podruhé, utváříme si vztah nejen k textu a k imaginárnímu autorovi, ale také k různým verzím svého dřívějšího já. Zkoumáním tohoto vztahu se dozvídáme víc i o sobě,“ říká Patricia Meyer Spacks, která o „čtení znovu“ napsala celou knihu (On Rereading ). 

Nejvíc překvapení jsem zažívám, když předčítám dětem knihy, které jsem sama četla v dětství. Je to jako vrátit se někam, kde jste jako děti byli na prázdninách. Půdorys je stejný, ale všímáte si úplně jiných věcí. Jak to, že jsem si tenkrát nevšimla, že Erbenovy pohádky jsou tak krvavé, a příběhy bratří Grimmů (navzdory ilustracím Heleny Zmatlíkové) docela temné a ponuré? Jak mi mohl pan Bilbo Pytlík připadat nudný a zbabělý? Jak jsem ve čtvrté třídě vůbec dokázala dočíst tak rozvláčně užvaněnou knihu se spoustou zastaralých náboženských a politických odkazů, jako je Dobrodružství Toma Sawyera? A co mě tak fascinovalo na Janě Eyrové, že jsem znovu a znovu hltala drastické scény z lowoodského sirotčince?

Kniha, kterou jsem četla nejvíckrát v životě, je Co život dal a vzal od Betty MacDonaldové. Vlastně ji ani nevnímám jako literární útvar, spíš jako životního průvodce. Poprvé jsem ji četla v deseti a nejvíc mě bavila první kapitola o dětství. Dnes pomalu začínám rezonovat s jednou z těch posledních – o výchově dospívajících dcer. Můžu ji otevřít na jakékoli stránce a vždycky mám pocit, že jsem se vrátila domů.

Reklamy

13 comments

  1. Betty beru jako kamarádku, jako souputnici, jako rádkyni a pro mne to je Kniha č. 1 ! Užívám si každý list, je to ohmatané vydání z roku 1972 ( 35,- Kčs !!!) po mé mamince. Zkrátka moje srdcovka !

  2. Nejvíc ve mě rezonují dětské knížky, ovšem hlavně díky ilustracím. Taková „Honzíkova cesta“ je jeden vtisknutý obrázek za druhým. A co teprve ten obří skok, kdy se Malý princ proměnil z pohádky na filosofickou knihu …

  3. Miluji hlášku od B.MacDonaldové: „Bettynko, miláčku, skoč!“ Vždycky, když se mě někdo snaží nastrčit do průšvihu, tak mi tahle věta jako takové výstražné světlo začne blikat v hlavě.

  4. Betty je taky moje srdcovka a také jsem v každé etapě života objevila něco nového, je prostě nejlepší! Ovšem ani její sestra Mary nepíše úplně špatně, pokud jste jí ještě nečetly;-)

  5. Aha, tak jsem asi jediná, kdo tu Betty nezná 🙂 Díky za tip, jdu si ji napsat na seznam. Moje kniha na vracení byla Poslední kabriolet… jak já to milovala, když jsem byla malá (čerstvý teenager) a jak jsem se jí nakonec nemohla prokousat po dvacítce, protože moje zážitky ze světa a z výšky rozhodně nebyly takové jako jejich, prostě jsem si to svoje odžila jinak a tohle mi přišlo přízemní. Vlastně jsem podruhé tu knížku ani nečetla kvůli příběhu, jen jsem se celou dobu divila, jak se mi to o patnáct let dřív mohlo tak strašně líbit. bohužel. Třeba až získám odstup, budu ji číst potřetí. oale takový Deník americké manželky je čím dál tím lepší :-))) asi ji taťkovi potajnu šlohnu z knihovny, protože je stejně ochytaná jen ode mě :_))). Toto léto se chystám potřetí na Gatsbyho a Kmotra… :-)) doufám, že bude pořádný hic.

  6. Jo, Betty MacDonaldová je skvělá. Tuhle knihu jsem četla několikrát, ale ještě radši mám Vejce a já. Ta mi spolehlivě zažene jakoukoliv depresi.

  7. Knížka o Betty a její rodině, milovaná a snad desetkrát přečtená . Já se vůbec ráda ke knížkám vracím a vždycky tam najdu něco nového. Je to návrat do starých známých míst a pocitů, mnou vytvořených, ovlivněný odstupem času.Ten článek je bezvadný, líp to snad ani nejde vystihnout.

  8. Když ono je tak těžké číst něco znovu, když je na světě tolik krásných knih, které jsem ještě nepřečetla! Ale u mnoha přečtených vím, že si je chci znovu přečíst. Zatím jsem tak učinila jen u pár (u opravdových srdcovek)…

  9. Betty MacDonaldovou mám taky moc ráda, hlavně knížku Vejce a já. Ale už jsem ji dlouho neměla v ruce, měla bych se do ní zase podívat. Líbí se mi, jak i složité situace dokáže popsat s humorem.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s