Mám průšvih, protože Stáňa z Hradce zašila mému muži kalhoty.

Jakkoli to zní bizarně, je to přesně tak, jak stojí v titulku. Můj muž v sobotu večer koncertoval se svou kapelou v malé vesničce u Hradce Králové. Manželka jejich baskytaristy ve volné chvíli před koncertem vyspravila mému muži roztrhané džíny.

Až potud bychom všichni mohli být spokojeni. Můj muž, protože nemá díru na kalhotách. Já, protože mám radost, když on má radost. A koneckonců i Stáňa z Hradce, protože udělala dobrý skutek a to je skvělý způsob, jak si zlepšit náladu.

Jenže můj muž spokojený nebyl. „Stáňa mi zašila kalhoty,“ oznámil mi po návratu domů při vybalování zavazadla a v jeho hlase zazněl varovný podtón – taková jako tlumená policejní siréna ozývající se ze vzdálenosti několika ulic – a já jsem pochopila, že je kvůli tomu na mě naštvaný. Stánina ochota a šikovnost ohledně spravování kalhot nějak nevítaně zviditelnily skutečnost, že já jsem mu žádné kalhoty nezašívala už několik let.

„No to je prima!“ prohlásila jsem s nuceným úsměvem, ale bylo jasné, že Stáňou zašité kalhoty mi můj muž hned tak neodpustí. Přestože jsem právě vyndavala prádlo z pračky, uklízela nádobí a chystala večeři, získala jsem v jeho očích (už zase) stigma bordelářky zanedbávající domácnost.

Připomnělo mi to známý fakt, že jednou z největších překážek našeho štěstí je porovnávání se s druhými. Podle  jedné studie dokonce naše spokojenost tolik nezávisí na tom, kolik reálně vyděláváme, ale naopak hodně závisí na tom, jestli vyděláváme víc nebo méně než naši sousedé.

Možná, že můj muž by byl víceméně spokojen s tím, že jeho roztrhané džíny občas nacpu do pračky a někdy je i vyžehlím. Kdyby nevěděl, že Stáňa z Hradce umí navíc i zašívat.

Reklamy

25 comments

  1. Ne že by to nedokázal :). Někdy si dokonce i něco sám vyžehlí. Ale je při tom na mě hrozně naštvaný, že nejsem ta pečující starostlivá žena, kterou by si přál.

    1. Teda….já pečující a starostlivá žena fakt byla…a už vážně nikdy nebudu. Po letech jsem byla jak další domácí spotřebič. Někdy si říkám, že na ty požadavky, co pánové občas mají (takové to v posteli děvka, v kuchyni hospodyně, na návštěvě dáma), je opravdu ideální mnohoženství, protože není v silách jedné ženské jim dostát. Akorát je třeba se zamyslet proč vlastně? Taky nejsou dokonalí. Zachovejte klid a rozvahu 🙂

  2. Přesně chápu a rozumím.. můj muž má zase pocit, že všechny ostatní ženy mají doma naklizeno (protože samozřejmě, když k někomu přijedeme tak má naklizeno – ostatně já také před ohlášenou návštěvou uklidím :-)) Marně vysvětluji, že ony určitě mají i v mezidobí hromádky, neuklizené papíry, nevyndanou myčku, upatlané zrcadlo…. marně….
    Tak mu vždy vyhrožuji Výměnou manželek (to zabírá… bere zpátečku… bojim bojim… :-))
    PS. Kalohty mu slibuji zkrátit asi už rok… doufám, že se nenajde nějaká Stáňa, která to udělá obratem ruky 🙂

  3. Báro,
    tak to mi připomnělo, že už nějaký ten týden zkracuji mému milému tepláky , asi bych to neměla déle odkládat , protože bojím, bojím Stáni 😉

  4. Moment, chce pečující manželku nebo pečující maminku? Zašít si může sám, když ty pro jeho domov děláš plno jiných věcí, bych ho odvedla na hodinu šikovných rukou, co jsem navštěvovala na základní škole 😛
    Monice za výhrůžku tleskám, výborný nápad 🙂

  5. Myslím, že jeho naštvání by opadlo, kdyby věděl, že třeba Stáňa zase neuklízí nádobí 🙂 Všude je něco 🙂 .. aspoň Ti ulehčila jednu práci 🙂

  6. Je to stejné jako u nás. Jenomže já se taky nedám. Pokud něco takového vypustí z pusy, okamžitě vyjmenuju deset věcí, které zase naopak udělal manžel mně předhazované známé. A hodně oblíbenou mám větu: Ať to udělá ten, komu to vadí 🙂 Krásný blog, ráda ho čtu.

  7. Jak se znám, tak u nás by měl spíš průšvih manžel, že dopustil, aby mu nějaká Stáňa z Hradce zašívala kalhoty (a co na tom, že já to nejsem schopná už rok udělat)… 😀 Taky to se mnou nemá lehký.

  8. Jenze zase Stana neumi tak bajecne psat jako ty. Urcite neumi!!! Nekdo chodi do prace, jina je zase v domacnosti, kazdopadne oboji nelze delat na 100% To si pak holt chlapi musi rozmyslet, koho si berou. Nedej se !!!!

  9. Bych manželovi doporučila, aby si popovídal s baskytaristou – určitě se dozví, co všechno ta Stáňa nedělá.
    My lidi jsme zvláštní čeládka. Věčně nespokojená.
    A souhlasím – nesrovnávat se je nejlepší. Proto třeba nemám ráda, když se kamarádi srovnávají kolik, kdo vydělá. Nadělá to jen paseku.

  10. ano, vždy je vidět to, co neuděláme, nebo udělá za nás někdo jiný. Ale to, co běží bez problémů, to je samozřejmost – mám to doma stejné 🙂

  11. Já bych asi byla spíš naštvaná na Stáňu. Můj muž, jeho kalhoty, jeho (moje?) starost. Zašít cizímu chlapovi kalhoty mi připadá jako říct beze slov „Teda ta tvoje ženská se o tebe nepostará, to tě fakt nechá takhle chodit?“ Takové trochu zasahování do cizího soukromí. Jako kdyby k nám přišel někdo na návštěvu a začal nám tu luxovat. Asi jsem na tyhle věci přecitlivělá.

    1. Přesně to jsem chtěla napsat. To je ***zásah do soukromí***. Snad to myslela dobře, ale cizímu chlapovi na kalhoty nesáhnu… ledaže bych ho zachránila od kolosální ostudy před hromadou lidí na tom koncertu – třeba že by mu nějak trapně přes tu díru trčely trenýrky nebo tak… 😀
      Připomíná mi to matku, když přijde na návštěvu a pokaždé má připomínky, proč si panebože neuklidím. Na rozdíl ode mě má vždycky dokonalý pořádek. Jenže zapomíná, že ona má doma už jenom mého tatínka, který raději tráví čas na zahradě, a já mám místo bytu velké bojiště s jedním velkým a třemi malými chlapy… Takže je vám jasné, že ten boj s nepořádkem je nekončící.

  12. Kde je nadhled lidi, muži, ženy? Pokud někdo bere vážně nezašitou díru, jak bere opravdu důležité věci? Nežijeme spolu kvůli zašité díře, ale proto, že chceme žít spolu – být parta = být si partnery. TZn. Ten druhý tu není proto aby plnil moje představy, ale jsme spolu, protože k sobě cítíme úctu a společnost toho druhého je nám drahá a důležitá.
    Máte vztahy jako děti ve školce – nezralé, jelikož jste sami nezralí. Nezlobte se za mou upřímnost, nemyslím to nijak zle. Řeště sebe a ne díry v hadrech. Nádech a zralý NADHLED 🙂

  13. Ahoj Baru a všichni přispívající: tady je Stáňa!
    Omlouvám se za zašité gaťky, netušila jsem, co taková dobře míněná a mnou ne moc oblíbená činnost způsobí. Chudáček šicí stroj stál úplně náhodou na stole, myslím tak po třech letech, před kterými byl nedobrovolně uzavřen do skříně. Nic zlého netuše, ušila jsem si sukénku na nadcházející koncert výše zmíněné kapely a zapoměla ho před mnohačetnou návštěvou uklidit, čehož Jirka zákeřně využil a vyzval mě k opravě :-).
    I já denně přemítám o tom, jakou jinou prací budu dále omlouvat svou nechuť k veškerým opravám prádla, o džínech nemluvě! Jen ta představa vyměňování obyčejné jehly za „tu na džíny“ a následné hledání jakési látky vhodné na podložení. Kdyby si Jirka promluvil s basistou, jistě by mu řekl, že když se vytvoří díra na džínách jemu, ženu ho do obchodu, aby si laskavě koupil nové a neotravoval mě s opravou.
    Slibuji, že už nikdy nikomu nic nezašiju.
    PS: A uklízím zásadně jen před ohlášenou návštěvou :-, jelikož jak říká moje kamarádka: „Nejsem žádná mydlina.“!

    1. Ahoj Stáňo, to je milé, že ses tady ozvala. Jirka mi to doma podával trochu jinak: jako že ses do zašívání pustila z vlastní iniciativy :). Jako že všechny ostatní ženy (kromě mě) se prostě nemůžou udržet a furt zašívají a zašívají 🙂 :).
      No a už se moc těšíme na Vaši (ohlášenou) návštěvu na Mikuláše!
      B.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s