Podivná radost z plánování versus ještě větší radost z překvapení

Od čtenáře Jakuba jsem dostala provokativní otázku k poslední větě mého pondělního příspěvku:

Přestat hledat „správný“ směr a jít jen tak dopředu bylo neuvěřitelně osvobozující (ačkoliv napořád bych takhle žít nechtěla).

Jeho otázka zněla:

Mohl bych, Báro, vědět, proč byste takto nechtěla žít celý život?

První odpověď, která mě napadla, byla příliš snadná a hodně prvoplánová:

Protože s dvěma dětmi a hypotékou to bez plánování nejde, chlapče.

Jenže ta skutečná odpověď daleko víc souvisí s tím, kdo jsem. Plánování mě totiž svým způsobem těší. Ráda si píšu seznamy úkolů a ráda si je potom odškrtávám. Jsem ráda, že vím, co budu dělat touhle dobou za půl roku. Mám ráda každodenní rutinní činnosti, jsem ráda za svou hypotéku a dokonce ráda platím složenky, protože to všechno mi dává pocit, že někam patřím a že můj život má řád. Jako rozená chaotička, zmatkářka a bordelářka v tom nacházím uklidňující pocit jistoty a bezpečí, iluzi, že mám svůj život ve svých rukou. (Vím ovšem, že moje plánování je z pohledu veškerenstva dost legrační, a jsem šťastná, když se moje plány naplní, řekněme… z pětatřiceti procent.)

Na druhou stranu ovšem miluju také (některá) překvapení. Ten moment, kdy do vašich plánů nečekaně vstoupí nový prvek a převrátí je naruby, vžene vám na pár minut do hlavy adrenalinovou euforii a probudí vás k horečné činnosti. Takže místo plánovaného večera u žehlicího prkna se ocitnete na večírku anebo najednou balíte kufry a stěhujete se na Žižkov, i když ještě před dvěma týdny jste obhlíželi základy budoucího rodinného domku někde u Říčan.

Ale zdá se mi, že bez plánování by ta překvapení nebyla úplně ono.

Článek, který zmiňuji v úvodu, a diskusi najdete také na stránkách Psychologie.cz.

Advertisements

3 comments

  1. Z toho vyplývá, že díky plánování nás těch pár překvapení dělají šťastnějšími, než kdybychom žili bez plánování a byli „překvapováni“ každou chvíli. Dost možná o to více jsou nám vzácnější.

  2. Absolutně nevím co se stalo, ale z ničeho nic se ten Váš neprůstřelný system WordPress nějak umoudřil a zase je ochoten mé komentáře přijímat. Barbi, protože jste nikterak nereagovala na můj omluvný e-mail, mám zato, že se na mne zlobíte, prosím, dejte mi vědět ať už zde, nebo mailem, jak to tedy je? Mám se odmlčet nebo mohu komentovat?

  3. Naozaj veľmi pekne povedané. Tiež rada plánujem, občas asi až priveľmi. Večer nezaspím bez toho, aby som si v hlave nezosumarizovala, čo budem na druhý deň a v ktorú hodinu robiť :D, hoci presný čas mi takmer nikdy nevyjde.
    Takto som nad tým nikdy neuvažovala, že vďaka plánovaniu majú prekvapenia možno väčší a krajší zmysel…a skutočne majú. Môj priateľ mi moje plánovanie občas rád vyčíta, pretože on je ten „spontánny“, nie že by som rada niekedy nebola a niekedy aj som…ale hladať správny smer, svoj smer a cestu si u mňa dozaista plánovanie vyžaduje a rovnao sa cítim takto istejšia, hoci raz za čas treba nechať vstúpi´t do hry aj spontánnosť, pretože môže karty pekne zamiešať a vtedy nás priviesť na skutočnú správnu cestu 😀 hm som sa v tom sama zamotala.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s