Okamžik euforie: ztratit se sama v cizím městě

Když mi bylo jednadvacet, strávila jsem tři měsíce v Paříži. Sama. Vlastně to bylo vůbec poprvé v mém životě, kdy jsem prožila celé dny bez společnosti rodiny, přátel a spolužáků. Zpočátku jsem tuto okolnost považovala za velkou nevýhodu. Teprve za nějakou dobu po návratu domů jsem si uvědomila, že ty tři měsíce patřily k nejintenzivnějším v mém životě – právě proto, že jsem je trávila sama. (Tehdy jsem ovšem taky netušila, že to byla příležitost, jaká se už nikdy nezopakuje, a že stálé zaměstnání, děti a hypotéka mě samotnou na tak dlouho už nikdy nikam nepustí.)

Nicméně, od té doby pokaždé, když se ocitnu někde v cizím městě, udělám téměř cokoli pro to, aby se mi podařilo uniknout partičce nebo organizované skupince, se kterou jsem se tam ocitla. Připadá mi, že když jste ve společnosti jiných lidí, svých krajanů, cizí země poznáváte jiným způsobem. Podobá se to zabydlování nového území. (A protože jezdím na dovolenou s několika dalšími rodinami s malými dětmi, nebojím se rovnou použít slova jako „okupace“ a „drancování“.) Mluvíte mezi sebou svým jazykem, navzájem komentujete své zážitky, pořád si mezi sebou nesete kus domova.

Když chodím po cizím městě sama, je to jiné. Jeho jinakost ochutnávám mnohem bezprostředněji. Můžu s jeho kulisami dokonale splynout. Nemusím se držet žádného naplánovaného programu a klidně můžu třeba hodinu sedět na lavičce a jen tak koukat. Když mám trochu štěstí, podaří se mi na chvíli se i trochu ztratit.

Proč tohle všechno vlastně píšu: tyto dny trávím na služební cestě v Bangkoku – a jsem z toho pořád ještě trochu v šoku. Fotku nahoře jsem pořídila při (bohužel organizované) prohlídce buddhistického chrámu. Je na ní stromek, na který věřící zavěšují dárky. Třeba zubní pastu Colgate. A ta kulatá věc napravo je opravdu toaletní papír! 

Advertisements

13 comments

  1. Jiný kraj, jiný mrav, buď sama sebou a Bangkok si plnými doušky užij bez obav 😉

    Přeji ti spousty skvělých cizokrajných zážitků.
    S pozdravem Tom.

  2. Já mám nejradši cizí města po ránu. Když se probouzejí, ještě bez turistů. Rozvážejí se noviny, mléko, pečivo, otvírají obchody, vynášejí vývěsní tabule. Stejné město se pak za pár hodin změní k nepoznání. A po ránu je člověk navíc nějak míň sám, jako by to město bylo vstřícnější.

  3. V Paříži se ztrácí překrásně, taky se mi to povedlo 🙂 A to jsem tam strávil jenom dva týdny 🙂

  4. Je to jako v kině nebo na gauči u televize…člověk se jen tak courá městem, rozhlíží se, pozoruje, kouká, nahlíží, vstupuje do cizích příběhů…a při tom všem si zachovává báječnou anonymitu 🙂

  5. Taky miluju osamocené toulání po cizích krajích. Ani to nemusí být za hranicemi. I v Čechách, když jsem na neznámém místě, tak ho ráda prochodím a prozkoumám.

  6. Na tom určitě něco bude. Zatím jsem neměla příležitost být úplně sama v úplně cizí zemi, ale snad se někdy poštěstí, myslím, že to musí být pozoruhodný a uvolňující zážitek. Jinak dárky v podobě hygienických potřeb mě pobavily, škoda jen, že fotka není ostřejší.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s