Trpíte někdy „syndromem ztracené peněženky“?

Postihuje mě pokaždé, když se na mě uprostřed všedního dne znenadání snese akutní, nečekaný průšvih, jehož následkům musím bezodkladně čelit: ztracená peněženka, kolabující počítač, dítě vypovězené ze školky, protože má vši, nebo náhlá bolest v zubu.

V tu chvíli propadnu dojmu, že můj dosavadní život se odvíjel hladce a idylicky, a že kdybych měla zpátky svou peněženku (vzkřísila počítač, měla nezavšivené dítě, přestal mě bolet zub) – zkrátka, kdyby mě přestal trápit tenhle jediný aktuální problém, který mi v tu chvíli zastiňuje celý obzor – budu naprosto šťastná.

Jenže ve skutečnosti je to jinak. Celkem často se totiž stane, že tu peněženku opravdu najdu. Euforie ale trvá jen pár vteřin. Srdce, které mi adrenalin předtím vyhnal až do krku, se zklidní. A vzápětí se přihlásí o slovo všechny méně naléhavé bolístky, které předtím ustoupily do pozadí: otrávenost z pochůzek, které mě čekají, nuda ve frontě v samoobsluze, prsty ztuhlé od ucha igelitky nebo zima při čekání na tramvaj.

Mohu si něco napořád zapamatovat z těch okamžiků, kdy neztratit peněženku je to největší štěstí na světě?

Advertisements

7 comments

  1. Možná to je drsné srovnání, ale když se mi narodila postižená dcera, tak jsem si myslela, že už budu řešit jenom věci zásadní a životně důležité, že si srovnám priority a hlouposti se mě už týkat nebudou. Omyl, když dořeším věci důležité, tak mám opět čas řešit hlouposti, to je asi lidská povaha. Olga

    1. To je opravdu hodně překvapivé srovnání. Každodennost – se všemi svými plusy i mínusy – je asi mnohem mocnější, než si člověk myslí.

  2. Nějaký problém se vždy najde. Chtěla bych někdy „hodit všechny problémy z hlavu“, ale jde to? My věční brmlalové to prostě neumíme…

    1. Haha, „hodit problémy za hlavu“. Chtěla bych potkat někoho, kdo to opravdu umí. Já si své problémy nosím v hlavě neustále a jen chvílemi se mi daří je uchlácholit, aby tolik nerámusily…

  3. No já to mívám naopak. Něco se mi pokazí a mám pocit, že se mi hroutí celý můj (dle mého názoru) bezstarostný svět. Najednou vidím všecho desetkrát hůř a nejradši bych si šla rovnou hodit provaz….

    1. Tak asi záleží na podnětu. Ale euforie z toho, že všechno je normální jako dřív a „jenom“ se nestal žádný průšvih, u mě bývá opravdu dost krátká 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s