Co mi dnes dělá radost: Vylézt na strom.

I když nehodlám předstírat, že jsem jako dítě byla nějaký roztomilý pohybově nadaný rošťák, (popravdě spíš šprtka s nazelenalým obličejem, která měla jedničku z tělocviku, jen aby se jí nezkazilo vysvědčení), lezení na stromy jsem se tehdy věnovala poměrně dost. Možná proto, že neexistovaly takové ty sofistikované prolézačky a lanové parky, možná taky proto, že mi to neměl kdo zakázat (vzpomínáte, že existovala doba, kdy děti chodily samy ven a jen tak neorganizovaně si tam hrály?).

Lezení na stromy byla také jedna z prvních věcí, kterou jsem s uplynulým dětstvím opustila. Tento víkend jsem si to znovu vyzkoušela. A zjistila jsem, že být na stromě je – byť poněkud neobvyklý – způsob, jak být šťastnější. Možná proto, že jste výš než ostatní a máte rozhled, nebo proto, že jste někde, kam se dostanete jen s vynaložením určitého úsilí. Asi jako když vystoupíte na Sněžku.

(Následující fotografie nejsou nijak aranžované. Pořídila je moje dcera Betynka, zpočátku tak trochu proti mé vůli.)

V této první fázi jsem dostala strach, že to nedám. Kmen vrby pěkně klouzal. A trochu jsem se vztekala, zejména proto, že ten strom byl docela nízký a moje dcera Róza (na snímku nahoře) o pár minut dřív vyskotačila nahoru jako veverka.

 

 

I když jsem neměla čas o tom v tu chvíli přemýšlet, v této chvíli jsem zažívala přesně to, co guru pozitivní psychologie Mihály Csíkszentmihályi nazývá „flow“. Tedy duševní stav, při němž je osoba dokonale ponořena do činnosti, jíž se právě věnuje. Prý ho zažíváme ve chvíli, kdy se úspěšně pokoušíme o něco, co je těsně nad naše dosavadní možnosti.

 

V tomto okamžiku „flow“ coby „plné soustředění emocí ve službách výkonu, o který se snažíme“, právě vrcholí.

 

 

 

Teď ještě přehodit nohu přes tu větev.

 

 

 

Ano, opravdu je to způsob, jak být šťastnější.

Reklamy

12 comments

  1. Bylo to opravdu napínavé, ale zvládla jsi to, vylezla jsi! Gratuluji 🙂 Taky jsem jako malý kluk lezl po všech možných stromech. Dnes už jen žárlím na veverku, která docela často okupuje strom před bytem. Jako by to dělala naschvál… 😀

  2. Ty brdo! Mate muj obdiv, hlavne za ten lezecky ubor! Ja bych takhle na strom nikdy nevylezla, mela bych psychicky blok z toho, ze si roztrham silonky. (A jak se znam, taky bych si je roztrhala). Jinak jsem taky byvala vasnivy stromolezec, a bavilo me to jeste vic, kdyz si clovek jako bonus mohl utrhnout treba nezralou hrusku 🙂

  3. Gratuluji k lezeckému výkonu 🙂 Naposledy jsem lezla na strom asi před čtyřmi lety… a co si vzpomínám byla to neuvěřitelná legrace (šlo nám hlavně o to, získat z něj třešně). Asi je na čase si najít další strom na šplnání (v tuto dobu asi bez třešní…)

  4. Souhlas. S lezením na stromy jsem nikdy vlastně pořádně nepřestala :), ale poslední roky z toho mám opravdu radost. Ale v sukni jsem to zkoušela jen jednou a odřela si kolena, tak radši lezu v kalhotech.
    A navíc jsou teď Vaše děti určitě přesvědčeny, že mají opravdu báječnou mámu, která s nimi navíc leze po stromech 🙂

  5. Není to náhodou strom na Letné? Protože na ten, na který jsme lezávali jako malí, měl úplně stejný tvar a za ním byla dosti podobná scenérie..
    Jinak moc hezký blog, jen tak dál, pohladí po duši.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s