Jak se zbavit přebytečných plyšáků, když je prostě nedokážete vyhodit?

Náš byt chvílemi připomíná území obsazené armádou plyšových okupantů. Jsou malí, chlupatí a jsou všude. Zabírají si nejlepší místa na gauči, schovávají se pod peřinou, upírají na nás své korálkové oči při jídle, vystrkují na mě čumáky z knihovny, o dětském pokoji ani nemluvě. Stále jich přibývá, protože jsme zatím nenašli účinný způsob, jak se jich zbavovat (a naše dcery se ještě zdaleka nepřiblížily k věkové hranici, kdy děti přestávají toužit po dalších a dalších plyšových potvorách).

Na rozdíl od jakýchkoli jiných starých překážejících krámů mají jednu nevýhodu: prostě je nedokážu vyhodit. I když vím, že kupříkladu ten vypelichaný zelený pes je ošklivý a nevkusný, i když vím, že je hnízdem roztočů, že si s ním nikdo nehraje a že většinu svého života strávil potupně na dně bedny s hračkami… když se podívám do jeho plstěných očí o průměru 7 cm, povzdychnu si a hodím ho zpátky do té bedny.

Můj muž čas od času přinutí naše dcery udělat „selekci plyšáků“. Na jednu hromadu mají dávat ty, které si chtějí ponechat, na druhou dávají plyšáky určené k vyhození. Ale tahle metoda mi až příliš připomíná filmy z druhé světové války, Osvětim a Sophiinu volbu… takže se vždycky posléze přistihnu u toho, že zachraňuju před konečným řešením šedého pleteného oslíka, ze kterého leze vata, nebo ušmudlanou ovečku, které chybí jedno ucho.

V poslední době jsme naštěstí objevili přijatelné řešení někde na půl cesty: nadbytečné plyšáky můžeme poslat do exilu. Moje kamarádka si totiž otevřela pediatrickou ordinaci a do její čekárny se jich vejde ještě spousta.

Reklamy

13 comments

  1. Báro,
    u nás se čas od času nosí plyšáci do informačního centra a prý je posílají chudším dětem do cizích zemí 🙂

  2. nam pomahaji likvidovat prebytecnou zasobu plysaku kocour se psem 🙂 nepozorovane si je vynaseji na zahradu. Nas pes hracky dokonce taha po cele vesnicce.

  3. Tak to je výhodné… znám tenhle problém. Plyšáčků je spousta, ale vyhodit je? Ne! Ani pomyšlení! Vždyť jsou tak krásní 🙂 Já už jich pár dala do jedné školky, ale ještě mi jich pořád mnoho zbylo… a žádná dětská ordinace v dohledu není… No, nevadí… 🙂 Nějak je tu uspořádám.

  4. u nás doma je plyšáku také spousta ale pokaždé mi přijde škoda jim zkrátit jejich životnost když ještě pořád mohou dělat někomu radost. Tu tam jako polštář tu tam jako hračka 🙂

  5. Hm, já taky svého přítele kritizuju, že náš byt hyzdí svými (v mých očích) neestetickými předměty, a sama se nedokážu vzdát pár svých plyšáků, které na nás civí ze skříně v ložnici.
    Pár jsem jich odvezla do Etiopie. Bylo moc hezké vidět malou africkou holčičku svírající mého růžového myšáčka s takovou něhou, jakou u mě dosud asi nepoznal. Na druhou stranu moje želva, která se mi nikdy nelíbila, neměla úspěch ani tam. Děti se jí buď bály nebo se jí smály, a nakonec ji po sobě začaly házet a ze země ji zvedaly štítivě jen konečky prstů.

  6. I já jsem měl kdysi, řádově před sto lety, plyšáka, jmenoval se Šóta (odvozeno od šotek) a coby dvouletý capart jsem ho moc miloval. Mé matce se podařil krásný snímek, právě když jsem mu na dvorku dával pusu. On stojí na všech čtyřech a já se k němu shýbám do dřepu. Neumím tuto vzácnou fotku přidat k tomuto komentáři (zřejmě to vůbec technicky nejde), tak Vám ji, Barbi, posílám e-mailem. Byl to můj jediný plyšák, tenkrát to byl luxus, takže na víc plyšáků jsem se nezmohl a když se mi při stěhování z Hradce Králové do Prahy nějak ztratil, tak jsem ho sice oplakal, ale naši aspoň neměli tyto problémy – kam s ním?…

  7. Mamka chodí pomáhat do dětského domova, takže ty moje (některé skoro nové) nosí jako dárek k narozeninám dětem.
    Vím taky o jednom panu strojvedoucím, co je má za okny své malé mašinky a na lokálce s nimi mává na zastávkách dětem.

  8. Zaujal ma hneď názov príspevku, čakala som nejaké super tipy 🙂

    Selekcia bohatej zbierky plyšákov čaká aj nás doma. Vyhodzovať sa zatiaľ nebude, zopár kúskov poputuje štvornohému hafanovi a jeho kamarátom. Máme ešte jedného oooobr plyšáka, ktorý sa povaľuje kade tade a nikto sa s ním nehrá (muž na služobke kúpil asi najväčšiu obludu akú mali v obchode), a asi ho barbarsky vykuchám a zrecyklujem na vankúš do detskej izby pre dievčatá. Ale zopár si určo necháme, bez plyšákov to nejde 🙂

  9. Vytriediť plyšákov alebo hračky vobec, je veľmi náročná úloha. Keby ma k tomu neprinútilo sťahovanie, tak doteraz mám všetky hračky svojho dieťata. Mne v tom bránili spomienky, ktoré sa mi k tej ktorej hračke viažu (to predsa nemožem vyhodiť, pamatáš ako sa tešil z toho pod stromčekom, toto tiež nie, tohto plyšáčka si držal celý čas čo bol v nemocnici,…..) Pre mňa to bolo ako zbavovať sa spomienok.o) Ale nakoniec šli hračky na dobročinné účely, tak to vo finále bol dobrý pocit, že sa ešte niekomu hodili. A spomienky si predsa možem držať v sebe, mať ich na fotkách, rozprávať o nich ako o súčasti rodinnej histórie…

  10. Dobry den mam doma plny pytel a plnou bednu plysaku nwm so s tim ani si to nikdo nekoupil kdyz sem to prodavala a zabira nam to velice moc mista poradte mi prosim co s tim dekuji

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s