Proč mám pocit viny, když nejdu ven za pěkného počasí?

Zůstat o víkendu celý den doma, číst si, přerovnávat fotky, dívat se na film nebo hrát Dostihy a sázky a pozorovat, jak se odpoledne za oknem pomalu mění v podvečer, je potěšení, které si málokdy dokážu dopřát bez výčitek svědomí. Zvlášť, když je venku hezky. Mám pocit, jako bych tomu slunečnému počasí něco dlužila, jako bych měla povinnost jeho snahu odměnit tím, že půjdu skotačit na čerstvý vzduch.

Tenhle můj pocit viny má bezpochyby kořeny v dětství, kdy jsem, coby dítě-knihomol, od dospělých neustále slýchala: „Co pořád sedíš doma, utíkej si hrát ven!“ Můj nevlastní otec dokonce používal spojení „smrdět doma“, kterým mou nechuť k čerstvému vzduchu charakterizoval jako něco nejen zavrženíhodného, ale navíc i odpudivého, asi jako třeba chodit tři dny ve stejných ponožkách.

Teď se ovšem role obrátily a já svým dětem říkám to samé. Tedy ne to o tom smrdění. Ale přesto předávám další generaci svůj hluboce zakořeněný pocit, že nejít venku za pěkného počasí je v jistém smyslu hřích a plýtvání.

Předpověď na tento víkend hlásí deset stupňů, vichr a déšť. Ještě nevím, jak to dopadne, ale jako vyhlídka na celodenní zcela ospravedlnitelný pobyt doma to vypadá celkem slibně.

 

Reklamy

14 comments

  1. Jenom výchovou to nebude. Byla jsem živé dítě, pořád venku, smrdění doma mi nikdo nikdy nevyčítal, ale teď mám výčitky z hezkého počasí úplně stejné. A taky mám výčitky, že bych měla víc chodit po Paříži, abych si ji „co nejvíc užila“. Copak si ji nemůžu užít bez znalosti každé uličky a každého druhého domu?

  2. Mám to podobně, jen s tím rozdílem, že se tomuhle pocitu týkajícího se mne i dítka „musíme ven“ vůbec nebráním – jsem přesvědčená, že pobyt venku, obzvlášť když je slunečno je v dnešní době absolutní podmínka zachování zdraví.. Naštěstí máme prostornou terasu, takže když jsem líná se někam vypravit, můžeme na vzduch a na slunce tam..

  3. Báro,
    ještěže mi drahá Suzanne připomněla existenci Tvého šťastného blogu. Bude mi tu dobře.
    A teď k těm našim výčitkám. Úplně Tě chápu, trpěla jsem stejnými pocity. Ale pak jsem začala bydlet „ve svém“, budovat si svůj domov a tady jsou úplně jiná pravidla, než která jsem znala z dětství. Tady u nás totiž žádná pravidla nejsou. Chodíme ven, když je krásně. A někdy chodíme ven, když prší a je vichr sichr. A někdy jsme zalezlí doma, přestože šajní sluníčko a ptáčci zpívají a mouchy štípají. To pak jen stačí zavřít okna, aby člověku nepraskla hlava z divokých indiánských šelem, které si venku hrají na válku, a koupit spousty zmrzliny. V takových dnech nevařím, jen jíme nanuky, díváme se na filmy a čteme. Venčení psíka mě stejně nakonec donutí trošku se proskotačit, takže úplné zabednění doma je opravdu výjimka.
    To je můj domov. Moje pravidla. Moje štěstí.
    P.S. Je obdivuhodný, jak dokážeš v relativně krátkých článcích říct úplně všechno!

  4. Jestli to nebude nějakou prapravzpomínkou v našem mozku, kdy jsme žili jenom venku, než jsme se začali uzavírat, obehnávat zdmi a vůbec tak nějak se izolovat od všeho toho života v přírodě. A taky, těch fakt hezkých dní zas není tak moc, nedají se předem naplánovat, takže když už jsou, je to prima. Já jim jsem vděčná, že mě vytáhnou ven:)

  5. Jsem na tom úplně stejně.
    Až na to, že já doma nesmrdím, já tam sedím jako kača.
    Vadí mi to.
    Nedokážu relaxovat bez výčitek.

  6. Mne taky rikali „smrdet doma“ a nemela jsem to rada. Mozna ze ted jsem doma „na just“ jenom proto, ze proste muzu. Nevim, ale kdyz je venku hezky, je to fajn, jit ven. Na druhou stranu mam rada i prochazky v desti. Takze dneska, kdyz bylo krasne, jsem byla doma, otevreny dvere na terasu a v pokoji jsem stridave sila, psala blog, cetla, spala a balila kufry. A vubec nemam pocit, ze bych nekomu neco dluzila, ani sobe ne. Byl to fajn den, ostatne stejne jako jsou i ty, kdy je venku hnusne

  7. Mluvíš mi z duše. Jsem knihomol a válet se na kanapi s knížkou je moje představa ideálně stráveného odpoledne.
    ale od té doby, co jsme si se sestrou pořídili zahradu, tak chodím ven pochopitelně častěji. Nejdřív se mi moc nechce a pak jsem ráda, když tam jsem. Zahrádka mi dodává pocit harmonie a i určitého bohatství, protože příroda není nikdy úplně chudá. Když vidím, jak se všechno dere ven ze země, aby to rostlo a plodilo, dělá mi to skutečnou radost.

  8. AD…Štěstí Obléci si „kůže bundu“ ?!?…spíš „sobectví“ ne ?? 😉 … nazvěmež věci pravými jmény…““koženou bundu“ proto, páč ještě nedošlo, z „koho byla vyrobena“…až klapky z očí spadnou, uzříš krásu v zrnku písku i soucit k tělu jenž kůži nosilo ;)…namaste i Tobě Báro Šťastná…Šťastny nechť jsou všechny bytosti světa!!! (ve SVÉ kůži!)“

  9. Jako malá jsem byla často nemocná a zvykla jsem si dívat na se na sluneční paprsky, blankytné letní nebe, ale i pestrobarevné podzimní listí jen z oken našeho bytu. Častokrát jsem si hrávala u okna, abych měla pocit, že mám blíž venku než vnitřku :). A tak mám výčitky stejné jako vy, pokud je hezky a já sedím doma, i když se třeba musím učit. Pokud je alespoň snesitelně teplo, utíkám ven i s knihou, alespoň na lavičku 🙂 Ale rodiče a jejich připomínky, ať jsem častěji na čerstvém vzduchu, že je to zdravé, k tomu zajisté přispěli taky 🙂

  10. Pod toto bych se mohla podepsat. Dokonce jsem se po těch hezkých víkendech těšila na ten „hnusný“ propršený, že si doma krásně odpočinu a polenoším. Ne, že bych si ty prosluněné neužila, ale byly aktivnější právě z důvodu strachu z výčitek, že jsem slunečný den neprožila lépe. Je to zvláštní…

  11. Taky se hlásím do klubu! Dodnes mám výčitky za jeden den, když jsem byla malá (mohlo mi být tak osm?) a venku bylo hezky, táta navrhoval procházku k řece a já odmítla s tím, že chci dohrát hru na počítači. Jmenovala se Jill. A mě to dodnes mrzí. Veronika

  12. Ja dlhodobo zijem v Azii, kde je teplo a slnecno skoro nonstop a trpim podobnym problemom… riesili sme to aj s manzelom, ze istym sposobom je zivot bez rocnych obdobi celkom vycerpavajuci, pretoze sme stale pod tlakom – kedze je teplo, treba nieco robit a nielen sediet doma na adku. Sem tam nam tak chybaju tie studene uprsane dni, ktore mozes stravit doma varenim, upratovanim skriniek, zababusena v deke s knizkou a pod…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s