Až budu velká, budu si s tím vědět rady

Až budu velká, nebudu jíst celý ohryzek i s bubákem jen proto, že se mi s ním nechce jít do koše

Příští rok mi bude čtyřicet. Přesto mám stále v některých oblastech života pocit, že na ně ještě nejsem dost „velká“. Týká se to zejména komunikace s nejrůznějšími úřady, ale také třeba nošení, respektive nenošení děravých punčocháčů (v jakém věku má člověk přestat se zalepováním ok na punčoše lakem na nehty?), nebo řízení auta (i po deseti letech za volantem pořád tak trochu čekám, že mě policie zastaví a řekne mi, abych si vystoupila, protože jsem snad přece nečekala, že mě to auto nechají řídit doopravdy).

Pořád čekám, že se mi časem nějak samo od sebe zjeví nějaké tajemství, které vědí jenom dospělí lidé, a že od té chvíle budu jako oni. Velká, samostatná a zodpovědná.

Až ten zázračný okamžik nastane, tak…

…si po příchodu z práce vždycky hned pověsím oblečení na ramínko.

…nebudu lepit žvýkačku na spodek sedadel v kině ani zespodu na zábradlí na schodech. Ani ji nebudu zahrabávat do květináče, který je zrovna po ruce.

…nebudu se schovávat před lidmi, o kterých si myslím, že se na mě z nějakého důvodu zlobí.

…když (když už!) budu vyjídat Nutelu přímo ze skleničky, nebudu po manželově příchodu do místnosti skleničku s Nutelou schovávat za záda

…nebudu nepříjemné dopisy nosit v tašce neotevřené a čekat, že jejich obsah nějak sám od sebe zmizí.

…nebudu šťopku od snězeného jablka schovávat do škvíry mezi matrací a pelestí (no fakt).

…nebudu čekat, že ten divný zvuk, který vydává myčka, nějak sám přestane

…nebudu vracet do kredence vyjedený pytlík chipsů, ve kterém už zbývají jenom dva rozdrobené lupínky (a vytvářet si tím alibi, že jsem ho nesnědla celý).

…naučím se dospěle klít. Nebudu říkat „do pytle“, „do prkýnka“, „do prkvančic“ a „do prkenný ohrady“.

..nebudu nosit oblečení s utrženými knoflíky a doufat, že si toho nikdo nevšimne

Reklamy

16 comments

  1. fujtajbl, to s tymi zuvackami treba naozaj prestat robit.
    ono je to proste iba o tom, ze sa clovek rozhodne tieto veci neurobit 🙂

  2. Wau, no a já se děsím toho až mi za několik měsíců bude 22! Takže mladá budu pořád, jenom to číslo mi bude rapidně narůstat. 🙂 Díky bohu, si můžu teď užít zase chvilku bez hysterie:)

  3. Koukám, že za rok budeme obě slavit kulatiny 🙂 Obvykle mě vaše příspěvky uklidňují (je hezké se přesvědčit o tom, že „v tom“ nejsme sami), dnes jste mě ale svým příspěvkem moc nepotěšila. Já si opravdu naivně myslela, že až mi bude třeba těch třicet, budu přesně vědět, co od života chci, budu se cítit dospělá a sebejistá, a dokážu se postarat sama o sebe a možná i o své blízké. A že přestanu dělat všechny ty hlouposti podobného stylu jako ty, o kterých píšete. Vypadá to ale, že tenhle stav pro mě nenastane ani za rok, ani za deset let a zřejmě ani nikdy potom. Jsme na tom tak všichni? Dokážou ostatní svou nedospělost lépe maskovat? Nebo jsou lidé, kteří dospělí doopravdy jsou a taky se tak cítí?

    1. me je tricet a asi bych uz mela byt dospela, myslela jsem si to, kdyz muj vek zacinal dvojkou, ze tou trojkou se to zlomi…ale krom toho cisla je to furt stejne 😀

  4. To jsem ráda, že v tom nejsem sama a to je mi ještě o pár víc… Třeba na film Perfect days jsem se rozhodla jít poté, co jsem viděla ukázku, kde I.Chýlková říká, že ji brzy bude pětačtyřicet a ještě stále neví, čím chce být, až bude velká… Tak nějak si připadám taky a občas nechápu, jak někdo, komu je třeba JEN 35 může pracovat na nějakých zodpovědných pozicích, když přeci ještě nemůže mít pořádně rozum… Po dnešku jsem klidnější 🙂 🙂

  5. Mám ráda lidi, kterým jejich drobné dětské úchylky zůstaly a nestali se zodpovědně dospělými (ta dvě jiná -y/i jsou správně, jiné podměty). Počítám se mezi ně taky. Protože když tohle všechno zmizí, nastane nuda. Co od života chci, vím zhruba od deseti let, ale neumím to popsat slovy, je to jen vnitřní pocit. Ale mám ho naplněnej. Je to hezký. P.S. Můj věk 42 let, vy mlaďoši

  6. ja budem dospelá, keď sa každý večer odmaľujem a každé ráno namaľujem. Dúfala som, že s to stane tak pred 10 rokmi, a stále nič. Niekedy mám obdobia, keď sa mi to darí, ale nikdy netrvajú dlho.
    A ešte jeden znak úplnej dospelosti a sebestačnosti mám pred sebou: jedného dňa (ktorý nie je zase tak ďaleko) budeme mať zaplatené všetky dlhy za dom. Potom už budeme s peniazmi nakladať len múdro. 😉

  7. klid, je mi 44 a ohryzky jím taky a nechystám se přestat, ani až budu velká, připadá mi to právě rozumné a dospělé, využiju přece i cenné látky z jadýrek, nevytvořím odpad … nutelu ze sklenice jím zatím taky ještě tajně … a čím budu, jsem fakt zvědavá

  8. Ujišťuju vás, že ani v 50ti to nebude jiný (to posuzuju podle sebe). Užívejte si všech svých krásných roztomilých neřestí, patří k vám a budou s vámi do devadesáti nejmíň. Tak ať se vám s nimi krásně žije:))

  9. Možná, že dospělým se člověk nestává, rovnou se jím rodí. Znáte přece ty přemoudřelé a převyspělé děti… Tak je třeba marný vyhlížet, kdy tento stav nastane i u nás, věčných dětí. Já pořád čekala s dětma, až dostanu rozum…ehm…ve 26 jsem dostala nějaké vnuknutí, že toto nenastane a tak jsem ve 27 porodila, pro jistotu hned dvě najednou, což byl velmi dobrý tah. S prvním jarním dnem se posunu do nové věkové půlkulaté kolonky a nic dalšího se nestane, budu dál dělat ty samý blbosti jako loni, jako v 15…
    Občas, když jedu tramvají a rohlídnu se, tak si říkám: Kdy se jí to stalo, kdy se z ní stala paní…a ví to? Možná se tak narodila. A možná to ani neví. Možná vypadá jako dospělá paní, možná se chová jako dospělá paní, a možná se vůbec necítí jako dospělá paní. Jako já. Jak se vlastně pozná, že je člověk dospělý? Že nedělá nedospělé věci? Ani jednu? Existuje někdo takový?

    1. Podle mě něco bude na tom, že ani lidé, kteří na nás dospěle působí, se tak necítí. Třeba i my těm mladším připadáme jako „dospělé paní“ a přemýšlejí, kdy se nám to stalo.
      Často se mi stává, že spontánně začnu tykat svým vrstevníkům jenom proto, že mi prostě připadají na podobné vlnové délce jako jsem já. Nedochází mi, že jsme už ve věku, kdy bychom si možná měli vykat. Možná je to taky otázka generace. Dřív nebylo vidět potetované maminky s piercingem. To je až ta naše generace 🙂

  10. To s tím klením Vám závidím! Já jsem se naopak rychle naučila „dospěle“ klít a občas mi to opravdu nepříjemně ujede. A to jsem mladá roztomilá slečna:)) Važte si svého „do prkýnka“:)

  11. Vždycky jsem byla přesvědčená, že nikdy nedospějí pouze muži. Ve svých … sátinách už vím, že to je jen otázka správné „camouflage“. 🙂

  12. Pracuju ve školce a pořád čekám,kdy mne rodiče děti odhalí,že jsem jedno velký dítě ve skoro 30 letým těle 🙂 Tak jsem moc ráda,že v tom nejedu sama 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s