5 druhů práce, která vám zabere celý den, aniž byste něco doopravdy udělali

Minimálně jednou týdně se mi přihodí, že v podvečer odcházím z práce s vědomím, že jsem vlastně NIC neudělala. A přestože jsem se nijak přehnaně neflákala, nestrávila tři hodiny na obědě a další tři hodiny na Facebooku ani jsem nehrála dvacetkrát za sebou Solitaire, ono NIC mi zabralo téměř osm hodin.

Na webu The 99 percent jsem před pár dny narazila na velmi výstižný popis nejrůznějších druhů práce, které se nevyhnete, a které vám dokážou zabrat naprostou většinu tvůrčího času.

  1. Reagování. Odpovídání na maily, vyřizování telefonů a tak dále. Vím, že bez toho to nejde, ale jen vzácně mi to doopravdy pomůže s prací, kterou potřebuju udělat.
  2. Plánování. Miluji ho! Sepsat si pod sebe všechny úkoly, které mě čekají, je tak uklidňující. Temná a nezřetelná šmouha pracovního dne na sebe vezme přesné kontury a ztratí trochu ze své hrůzostrašnosti. Jenže „dodržování plánů“ je věc úplně jiná. Mimo jiné kvůli čtyřem zbývajícím bodům z tohoto seznamu. Jsem velká časooptimistka a můj plán se jen málokdy dá vtěsnat do předpokládaného časového úseku.
  3. Rutinní úkoly. Nevadí mi jejich nezáživnost. Nevadí mi, že některé z nich by zvládl i cvičený králík. Jenom mi vadí, že zabírají tolik času.
  4. Sebeujišťování (v originále „insecurity work“). Dvacetkrát za sebou během půl hodiny se podívat na statistiky návštěvnosti Šťastného blogu. Osmnáctkrát kliknout na jeho stránku na Faceboku, abych zjistila, co kdo říká na dnešní příspěvek. Anebo třikrát za den nakukovat na bankovní účet, jestli už dorazil ten honorář. To je „insecurity work“ v plné parádě. Proč to dělám? Nejspíš jen proto, abych se ujistila, že je všechno v pořádku. A raději ani nechci vědět, kolik času tím vlastně strávím.
  5. Řešení problémů. Ke skutečné práci má nejblíž. Jen by bylo ještě lepší, kdyby žádné problémy nevznikaly.
Reklamy

8 comments

  1. Jak Vám rozumím. Právě teď sedím u počítače a „učím“ se německá slovíčka. Ve skutečnosti jsem dvakrát zkontrolovala Váš milý blog, až jsem objevila dnešní příspěvek, čtyřikrát nahlédla do svých klubů na Fler, nenapsal-li někdo něco podnětného a průběžně sleduji mail, zda mi z internetového obchodu odeslali mé nové plnící pero. Velmi užitečné, že?! A taky velmi plánuji.

  2. To, co popisujete, Barbi, v dnešním blogu se týká vlastně jen lidí v pracovním poměru, pro penzistu, jako jsem já, má platnost jen ten bod je č.1. Ale zato právě toto nutné reagování se mi dnes rozprostřelo na celý den. Chtěl jsem psát nový článek do Lidovek a do toho mi přišlo 12 A4 výpisů z konta, 8 e-mailů, a 5 telefonátů, takže teď je 17 hod a dosud jsem se k tomu, co jsem chtěl dělat, vůbec nedostal. Někdy se to tak sejde, že si říkám: Takhle jsem si to v penzi nepředstavoval! Je to zákon schválnosti? Někdy nemám do čeho píchnout a vymýšlím si práci a zrovna dnes, šrotím jak divej a ještě nejsem hotov… Tak třeba včera jsme byli celý den mimo domov: výběr a objednávka výsuvných poliček do kuchyňské linky na nádobí, návštěva známých a s nimi společný oběd ve výborné restauraci v Řevnicích, káva dortík u nich, hraní japonské hry v kostky zvané YATZÉ, pak lehká večeře a domů jsme přijeli ve 20 hod. Zato dnes tu dřepím celý den u compu…

  3. Poslední dobou mi nejvíc času zabírá snění s otevřenýma očima. V týdnu jím vyplňuju hluché chvilky ve vlaku nebo na nudné přednášce a o víkendu se chodím procházet do parku a jen tak si snít. Asi na mě leze jaro.

  4. Mých pár věcí, které můžu dělat, aniž bych něco udělala:

    • Shánění materiálů, orientace na cizích webovkách.
    • Četba rádoby přínosného materiálu.
    • Vejrání na filmy dál a dál, i když už se mi ani moc nechce, ale nic jiného se mi taky nechce, protože bych musela používat mozek, nebo se nedejbože zvednout ze sedačky (o to víc je to deprimující).
    • Vyplňování pitomé administrativy a zjišťování, co kam patří.
    • Obvykle ztrátou času jsou i porady.
    • Svatá pravda, reagování na maily tam taky patří.
    • Řešení problémů bych taky zařadila – těch pitomých a trapných, co si vymyslí počítač nebo tiskárna a přitom ani s mou prací nesouvisí.

  5. Teď na TEDxPrague se o tom taky mluvilo … řešení je prý nepřemýšlet. Čím více myšlenek, tím horší výsledek. Jenda myšlenka, soustředění, nic člověka nerozptyluje, jasný výsledek. Nula myšlenek, nekonečno možností 🙂 No mě to tedy moc nejde.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s