Co je důležitější: samotný prožitek, anebo to, co si z něj zapamatujeme?

„Představte si, že při příští dovolené budete vědět, že na konci dovolené budou všechny vaše fotky zničeny a dostanete pilulku na zapomnění, takže si nic nebudete pamatovat. Vybrali byste si stejnou dovolenou jako obvykle?“

Tuhle provokativní otázku položil psycholog Daniel Kahneman ve svém vystoupení na TED.com. Šlo mu o to, postavit do protikladu, jak určitou zkušenost prožíváme a jak na ni posléze vzpomínáme. Naše vzpomínající já si podle něho z každého zážitku uchovává příběh, složený z několika vrcholných okamžiků a konce – a jak to celé dopadne, je pro povahu naší „šťastné“ či „nešťastné“ vzpomínky asi nejdůležitější.

Když jsem se pokusila na jeho otázku sama odpovědět, okamžitě jsem si vzpomněla na naši první rodinnou dovolenou u moře v italském Garganu, která patří k mým nejkrásnějším vzpomínkám vůbec. Jela bych tam znovu, pokud bych věděla, že si nebudu nic pamatovat?

Určitě ano. Ale byla bych mnohem méně ambiciózní, pokud jde o ty zážitky, jimiž se člověk posléze chlubí na fotkách. Rozhodně bych neabsolvovala stokilometrometrový výlet autem v serpentinách se zvracející jedenapůlletou Betynkou na zadním sedadle, jen abych mohla obdivovat prastaré hradby jakéhosi městečka. Rozhodně bych s patnáctikilovou Betynkou v náručí nelezla po skalách, jen abych mohla nakouknout do nějaké jeskyně. Rozhodně bych se neplahočila dva kilometry daleko na nějakou jinou pláž, než tu, kterou jsme měli přímo u nosu, jen proto, že je jiná. Zato bych daleko víc času věnovala povalování u moře, pití vína a mžourání do západu slunce.

Jenže, jak poznamenává Daniel Kahneman, naše vzpomínající já má navrch. „Je to právě ono, kdo dělá rozhodnutí. Ve skutečnosti si nevybíráme mezi prožitky, ale mezi vzpomínkami na prožitky. A i ve chvíli, kdy myslíme na budoucnost, nepřemýšlíme o ní jako o prožitku. O budoucnosti přemýšlíme jako o očekávaných vzpomínkách. V podstatě se na to můžete podívat jako na tyranii pamatujícího já, které svým způsobem vláčí prožívající já skrze prožitky, které samo prožívající já nepotřebuje.“

Je tedy velmi pravděpodobné, že až někdy opět pojedeme na dovolenou, ambiciózní, i když hrozně namáhavé výlety na hradby, do jeskyň a na cizí pláže budou opět na pořadu dne.

Advertisements

5 comments

  1. Myslím, že o ten prožitek jde stejně tak. Jenže prožitek bez jeho následného zapamatování nemá smysl, jelikož se pro nás nestal. Pokud by mi někdo nauploadoval vzpomínky na prožitek, který se nestal, taky bych o to nestála. Důležité je podle mě tedy obojí, jak samotný prožitek, tak jeho vzpomínka. Vzpomínka tu není jen od toho, aby ji člověk mohl zase prožívat, ale jako důkaz toho, že jsme něco zažili. Ale jak zpívají Chinaski:
    „Paměť je milosrdná, selhává nám. Je to však drahé vykoupení, daň odedávné zbabělosti, za to co mohlo být a není.“
    Díky tomu nám zůstávají převážně dobré vzpomínky, ale daní je to, že si svou minulost přehnaně idealizujeme. Lidé vzpomínají na komunismus jako na zlatou éru. Ztrátou vzpomínek, přicházíme o zkušenost.

  2. Hned jsem se nad tím zamyslela a řekla bych, že by se nic nezměnilo. Jela bych na stejnou dovolenou a dělala bych asi stejné věci… já jsem takový nadšenec, že bych ty hradby stejně chtěla vidět a na tu pláž bych asi taky chtěla zajít…

    Bez vzpomínek bych možná neměla pocit, že to stojí za to… vzpomínky jsou pro mě velmi důležité. Dokáží povzbudit a připomenout, co krásného už člověk zažil.

  3. A kdo z nás umí opravdově prožívat přítomnost?
    Proto s sebou bereme na dovolenou fotoaparát a paměť v mysli.
    Možná by nás pár okamžiků bez fotek a paměti konečně přimělo naučit se žít teď a tady,že?
    Díky za inspiraci. Jdu to zkusit. Zase a znova.

    1. S těmi fotkami já to pořád řeším: vím, že když na nějaké oslavě nebo na výletě budu mít v ruce foťák, tak se víc než na prožívání přítomnosti budu soustředit na to, aby ty fotky byly pěkné a abych z toho měla tedy hezký zážitek „potom“, až si je budu prohlížet… a přítomnost mi uniká. V poslední době jsem párkrát zkusila svěřit foťák dětem… jsou už větší a baví je to… na druhou stranu jejich momentky jsou někdy dost nemilosrdné 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s