To, o čem si MYSLÍM, že mi to udělá radost, a to, co mi DOOPRAVDY udělá radost, jsou dvě zcela různé věci

Znovu jsem se o tom přesvědčila tento víkend, když jsem – poprvé za celou letošní zimu – vyrazila s dětmi sáňkovat. Nechtělo se mi. Hrozně se mi nechtělo. Chtělo se mi zůstat doma a dívat se na idylický sněhový poprašek z okna s hrnkem čaje v ruce, a hřát se přitom u radiátoru. Když jsem se posléze ocitla na kopečku v parku, proklínala jsem se, že jsem si ke dvěma svetrům a kabátu nevzala ještě deku, do které bych se mohla zabalit, sluneční brýle, za které bych mohla schovat svou špatnou náladu, a špunty do uší, abych nemusela poslouchat rozjařenou internacionální skupinku americko-francouzsko-italských rodičů o pár metrů dál (byli oblečení, jako by pózovali na sjezdovce v Aspenu, a ne na vyježděném Dvoukopčáku v Riegráku, kde mezi sněhem prosvítá vydřená tráva).

Byla jsem přesvědčená, že jediné, co by mi mohlo náladu nepatrně zlepšit, by byl co nejrychlejší odchod domů. Ale vzhledem k tomu, že šlo o první a možná i poslední letošní sáňkování, věděla jsem, že tahle vize není moc reálná.

Navíc došlo na nejhorší. Děti mě začaly přemlouvat, abych jela na sáňkách s nimi. Otráveně jsem nasedla („ale jenom jednou!“), odrazily jsme se a…. v tu chvíli moje depka kamsi odplynula. Vítr svištící do obličeje, sníh stříkající do očí a nakonec drsné přistání na asfaltovém chodníku ve mně probudily energii, o které jsem si myslela, že ji prostě nemám. Zatímco do té chvíle jsem byla duchem úplně jinde (doma, u radiátoru), během svištění dolů s kopce se mi podařilo být dokonale „teď a tady“.

Nebylo to poprvé ani naposled, co se mi to stalo: k pocitu štěstí jsem potřebovala pravý opak toho, co jsem si myslela, že potřebuji.

Reklamy

8 comments

  1. Jak pravdivé…. jen se vykopat! Ale vzhledem předpovědi počasí nás ještě pár kopců čeká. Doufám, že se v Riegráku potkáme a přidáme k svištění sněhu ještě klokotání svařáku :))

  2. No jo, ale jak poznám, kdy potřebuju to co si myslím, že potřebuju a kdy pravě ten opak? A hlavně co když prostě nevím co potřebuju. Tomu říkam depka. Bruslení o víkendu jsem si taky užil, ale pomohlo jen chvili. Každopadně děkuju za každodenní počtení. Velice příjemné a osvobozující. Ano štěstí je asi potřeba hledat každý den v maličkostech nemusí to být jen velké zážitky. Díky

  3. To je tak milé!
    Pročítám tu spoustu článků a musím říct, že se mi z toho štěstí na šťastném blogu až zatočila hlava ;-). Tleskám, probrala jsi mě z dnešního večerního útlumu ;-).
    Vivi

  4. Klidně si to vyměním. Vy (Ty) s dětmi budeš sáňkovat na zasněžených kopcích na severu země a já budu jezdit na novém kole po městských parcích.
    A všichni budou spokojeni,že?
    Naše štěstí je v našich hlavách. V mysli.
    A také v tomto blogu.
    p.s. Ať je sníh v Praze až do 1. května! Sáňkování zdar!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s