9 věcí, které mi za poslední rok opravdu změnily život

Existují věci, které ve mně na první pohled vzbuzují pocit, že s nimi bude můj život úplně jiný. Lepší. Zajímavější. Třeba zmrzlinovač. Když jsem ho přinesla domů, opravdu jsem si představovala děti výskajících nadšením nad domácí zmrzlinou a samu sebe coby domácí bohyni ve stylu Nigelly Lawson, jak pořádám úžasné odpolední zmrzlinové večírky… No, tak schválně, hádejte, jak daleko jsem se po půl roce se zmrzlinovačem dostala. (Správně: k přečtení návodu. A několikerému utření prachu, usazujícím se na jeho krabici.)
Některé věci, od kterých jsem si mnohdy zpočátku moc neslibovala, ovšem můj život změnily doopravdy. Za poslední rok to byly tyhle:

Wifi na doma. Moje noční psaní se díky ní změnilo v příjemné posezení na gauči s šálkem čaje. Byly doby, kdy jsem se po nocích plížila k domácímu počítači, který máme v ložnici, a poslepu vleže na břiše se snažila zastrčit kabel od modemu do té správné zdířky ve svém notebooku.
Lampička u postele. Dlouhá léta jsem si četla v kuchyni, ve vaně, na záchodě, na gauči… teprve teď si můžu číst i v posteli.
Ponožky. Mívala jsem sklon je podceňovat. Nosila jsem silonky nebo nic. V nejvyšší nouzi jsem si půjčovala ponožky mého muže. Loni jsem si koupila svůj první pár teplých ponožek a od té doby je doma skoro nesundávám.
Boty na běhání. První rok jsem chodila běhat v obyčejných teniskách. Rozdíl je nebetyčný.
Pravá kašmírová šála. Dá se nosit pro zahřátí i pro krásu, na bruslení i do divadla. Je tenká a přitom hřeje. Je prostě nepostradatelná.
Taška na kolečkách. Ano, když s ní jdu na nákup, připadám si jako důchodkyně ze 70. let. Ale definitivně jsem díky ní přestala mít do fialova otlačené prsty od držadel nákupních tašek.
Červená rtěnka. Její význam není ani tak kosmetický, jako psychologický. Používám ji, když chci být víc vidět, dodat si energii nebo odvahu.
Sprej na roztahování tlačících bot. Po létech utrpení v balerínách, zařezávajících se do toho velkého kloubu u palce, a v kozačkách nemilosrdně drtících moje nárty, jsem konečně našla něco, co opravdu funguje.
Termohrnek. Čekání na tramvaj nebo mrazivá odpoledne na hřišti jsou díky němu mnohem snesitelnější.

Advertisements

17 comments

    1. Jmenuje se Collonil Stretch :)) je to taková pěna – nastříká se na botu zvenku a tím ji na chvíli změkční a zelastiční, takže si ji můžete nazout a trochu roztáhnout podle tvaru své nohy 🙂 (to jsem netušila, čemu tady na blogu budu dělat reklamu!)

  1. Ale tak tohle jsou moc pěkné věci, co dokáží změnit život. Nestojí to tolik a udělá to spoustu parády. O věcech, co mi změnily život jsem takhle ještě nepřemýšlel, možná bych to mohl napravit. 🙂

  2. Další z tvých blog postů, který u mě boduje! Nejvíc si mě potěšila teplými ponožkami. Už jsem z toho doma získával pocit méněcennosti. Chválím také rtěnku a kašmírovou šálu (doporučuji http://www.the-real-pashmina.com), jen tu tašku na kolečkách nějak nemůžu vstřebat. Já vím, image je na nic, poslouchej instinkt 🙂

  3. Taška na kolečkách je nutnost, zvlášť když je od designerů s krásnými potisky! Absolutní souhlas. Navíc třeba v takovém Miláně mají na kolečkách i diplomatky a kufříky pro managery nebo dětské aktovky. Nebudou se s tím tahat, zpotili by se, byli by unavení a rozhodně by nebyli šťastní.:-)

    1. Taky mám takovou pěknou, barevnou… což mi trošku eliminuje ten důchodcovský pocit, který vzbuzuje slovní spojení „taška na kolečkách“.

  4. S tou taškou si vůbec nelamte hlavu. Když jsem byla na dovolené ve Španělsku, všimla jsem si, že tyto tašky, které jsem do té doby znala jen od své babičky, běžně používají i mladé (!!!) Španělky. A hned jsem si řekla, o co jsou chytřejší než my. Bohužel, já jsem se k její koupi ještě nedostala … (Je fakt, že jich moc v obchodech vidět není.)

    A jak jsem zjistila v letošních mrazech, to nošení těžkých tašek je i nebezpečné – podařilo se mi nechat si rukavice na dně nákupní tašky, zaskládala jsem je obrovským nákupem a naivně si myslela, že těch 10 minut domů při cca – 8 stupních v klidu dojdu. Prsty se nedokrvovaly a vesele omrzaly, málem jsem se nedostala domů, protože klíč jsem nemohla pořádně uchopit (tašky jsem měla dvě), pak ten strach, jestli se do prstů vrátí cit a začnou se hýbat a hlavně příšerná bolest při „rozmrazování“. Doslova hororový zážitek. Byla jsem šťastná jako blecha, když to bylo za mnou..

  5. před přečtením první věci jsem čekala, že tam budou nějaké nemateriální věci 🙂 a pak jsem doufala alespoň v jednu nemateriální 😀 škoda, ale ftipné, jaké blbůstky člověku dokážou „změnit život“

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s