Nejsmutnější filmy všech dob podle časopisu Empire… a podle Šťastného blogu

Možná to je bizarní, ale jednou z věcí, která mi doopravdy dělá radost, jsou smutné filmy. Nemyslím dojemné romance se slzopudným finále, ale filmy, které jsou opravdu smutné. Nebo temné, depresivní, mrazivé, drásavé, melancholické. Když jsem na stránkách časopisu Empire objevila žebříček deseti nejdepresivnějších filmů všech dob, ani mě nepřekvapilo, že nejméně pět z nich patří k mým vůbec nejoblíbenějším. (Ostatně, za doopravdy depresivní filmy pokládám jenom komedie s Eddiem Murphym a některé řachandy české provenience.)
Z depresivního empirovského žebříčku vybírám:

  • Requiem za sen.Paní ve středním věku (Ellen Burstyn) fatálně propadne práškům na hubnutí, zatímco její syn (Jared Leto) a jeho dívka (Jennifer Connelly) ujedou na heroinu. Film režiséra Darrena Aronofskyho není jenom smutný, je nezapomenutelně děsivý.
  • Leaving Las Vegas. Nicolas Cage v roli neúspěšného scenáristy-alkoholika přijíždí do Las Vegas, aby se tam upil k smrti. Pomáhá mu v tom prostitutka (Elizabeth Shue). Ke sladkobolné romanci je sice jen krůček – malý krůček -, ale skončí to tak, jak má. Špatně.
  • 21 gramů. Příběh několika životů, zničených (mimo jiné) tragickou autonehodou, je vyprávěn na přeskáčku. Od tragického finále k výchozí idylce. Výsledek je přímo drásavě smutný.
  • Hrob světlušek. Čtrnáctiletý sirotek se na konci druhé světové války snaží postarat o svou čtyřletou sestřičku, ale nakonec oba umřou hlady. To vše v podání roztomilých postaviček japonského anime. Když byl film promítán v japonských kinech, diváci pak prý museli povinně zhlédnout ještě jeden, veselejší snímek, aby se vzpamatovali.
  • Tanec v temnotách. Björk coby česká imigrantka dře od nevidím do nevidím (doslova, protože ztrácí zrak), aby vydělala na operaci očí pro svého syna. Kromě toho, že oslepne, je také nespravedlivě obviněna, odsouzena a oběšena.

… a do smutného Top 10 přidávám:

  • Prolomit vlny. Emily Watson v roli naivní, nábožensky založené dívky je svým zmrzačeným mužem donucena mít sex s každým, kdo jí přijde do cesty. Dívenka uvěří, že je to vůle Boží.
  • 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny. Název filmu udává dobu trvání nechtěného těhotenství rumunské studentky, která se v Bukurešti roku 1987 rozhodla podstoupit ilegální potrat. Film ji sleduje s mrazivě nezúčastněným odstupem.
  • Vyobcovaná.Šestnáctiletá Xiu Xiu (je to Číňanka, takže vypadá na dvanáct) je v roce 1975 v rámci velké kulturní revoluce poslána na venkov, aby pomáhala nemluvnému pastevci ovcí. Ve snaze zachránit se se stane sexuálních hračkou místních stranických funkcionářů.
  • Hard Core Logo.Fiktivní dokument o punkové kapele na turné začíná naoko vesele, ale čím déle ho sledujete, tím je vám jasnější, že nemůže dobře skončit.
  • Melancholia. Režisér Lars von Trier je v tomto výčtu zastoupen hned třikrát. Nejspíš proto, že má s depresí své zkušenosti. Melancholia – přestože končí zničením našeho světa – je film příliš krásný na to, aby mohl být doopravdy depresivní. Do smutného Top 10 patří jako sladko-smutný dortík na závěr.

A u kterých filmů smutníte vy?

Reklamy

37 comments

  1. Milá Barboro, zase jsme na tom stejně. Většina lidí kolem mě (včetně mého muže) se s depresivní náladou uchyluje ke komediím, ale já ve smutné náladě potřebuju něco smutného, aby to se mnou souznělo. Komedii bych neskousla. Na tu musím mít opravdu výjimečnou náladu a nejlépe, když ta komedie není moc komická. Poslední dobou jsem odhalila další žánr, který mě dokáže „rozveselit“ (o opravdovém rozveselení ovšem není řeč, v podstatě si jen rochním v tom svém smutku), a to horor. Takový Sirotčinec nebo Ti druzí je přesně to pravé. (Ne)mrtvé děti dělají mojí psychice vyslověně dobře. Ale na ten Hrob světlušek budu muset sbírat odvahu asi ještě hodně dlouho.

  2. Jsem divák, který se rád na film podívá vícekrát. Při každém promítání se soustředím na něco jiného, těším se na scény, co se mi líbily a naopak mi zpětně dochází spousta detailů, které napoprvé nepostřehnu. Nicméně na český film Kuře melancholik bych asi už nikdy nešla. Prolomit vlny si možná zopakuju, až mě přestane pronásledovat fráze: „You have to be good Bess!“, kterou si Emily Watson neustále opakuje… (Boh)

  3. tak neviem, ci mam o tolko smutnejsi zivot, ale smutne a tragicke filmy mam problem pozerat, aspon v kine/telke chcem vidiet nieco zabavne so stastnym koncom. Odkedy som videla Prelomit vlny, Triera si nedovolim pozriet, bolo to prilis silne a bolestive

    paanda

  4. Vždycky, když se dívám na film, kde se zdá, že děj spěje ke smutnému konci, jsem zklamaná, když se z toho hrdinové začnou vyhrabávat, aby to s nimi nakonec dopadlo dobře. K žebříčku bych přidala Životy těch druhých.

  5. u Pianisty, Musíme si pomáhat , Piana, i u Klubu rváčů (že se stává obětí systému, konzumu). Horory nesnesu, ponuré a depresivní jako je Vyobcovaná, ty mě devastují, takže jsem se zařekla, že hodně dlouho nechci nic takového vidět.

  6. Ja mela tyhle veci docela rada, dokud se mi nenarodil prcek. Ted uz na smutne veci nemuzu par mesicu koukat, protoze si to nejak prevadim na neho a mam o nej strasny strach. Nedokoukala jsem ani Cistou dusi, jak jsem z toho ted mimo. Cist detektivky s nadechem thrilleru mi zatim neva… Nastesti!

  7. U mě na na předních příčkách Burnt by the Sun, 1984 a Requiem for a Dream. V těsném závěsu The Virgin Suicides, THX 1138 a Atonement.

  8. Ja se pridavam s ceskymi Kuretem melancholik, ale treba i s Je treba zabit Sekala. Vzdycky snasim hur filmy, kde si jednotlivec neco umane, nez kdyz treba vidim realisticky natocene vylodeni v Normandii v Zachrante vojina Rayena. Nebo kdyz zblbne dav – jako v Habrmanove mlyne.
    Deti zatim nemam, takze me sice pribehy kde jim z nejakeho duvodu „neni dobre“ ani trochu netesi, ale neslozi me to. Velmi smutny mi prijdou i filmy, kde by jeden „plakal“ nad vztahy, co by mohly byt fajn, ale kvuli nejaky blbosti nejsou – jako treba Ztraceno v prekladu a nebo v Pornografickem vztahu. A taky spatne skousnu filmy jakoze umelecke s „divnym tematem“ – tim padem je zatim muj nejhorsi film Kuchar, jeho zena a jeji milenec – shledla jsem bohuzel cele pri jednom Masopustu v Akropoli a nejak na to silenstvi nemuzu zapomenout.

  9. Touha, opatrnost od Anga Lee a Malá mořská víla od Karla Kachyni. Oba filmy mají nádhernou hudbu (Alexandre Desplat, Zdeněk Liška) a tragický konec. Hlavní hrdinka by se mohla zachránit, ale raději se sama obětuje, než aby kvůli ní zemřel její milý, který je ale tak trochu (nebo i hodně) hajzl. To mi přijde hodně silné.

  10. Chybí Vám tu Sophie’s Choice s Meryl Streep z roku 1982.
    Vůbec si nedovedu představit volbu typu: „Které dítě ze svých dvou necháte žít?“

    Jinak „Terms of Endearment – Cena za něžnost“ s okouzlujícím Jackem Nicholsnem v roli bývalého kosmonauta a Shirley MacLane je také moc povedený.

  11. Prolomit vlny – poprvé jsem to viděla na škole ve filmovým klubu, seděla jsem v první řadě a v jednu chvíli jsem musela utýct na záchod, pořádně se vybrečet, dál už to nešlo polykat, od té doby jsem to viděla snad ještě 2x a brečela jsem zas…, Tanec v temnotách taky srdcovka.., jojo Lars von Trier

  12. U Melancholie jsem usnula v kině. Vůbec se mi to nelíbilo. Já osobně za nejsmutnější film považuji Život je krásný. A současně za nejkrásnější.

  13. Smutné filmy mají výhodu. Když už je po smutku a již se nemohu dívat. Tak jej vypnu.
    A dokoukám až na něj mám zase tu smutnou sílu.
    S prožíváním života je to těžší. Ten se tak snadno nevypne.
    A znovu zapnout již nejde.
    Zatím.

  14. Pro me byl salkem silne kavy film od Milose Formana – Prelet nad kukaccim hnizdem a italsky film La vita è bella v hlavni roli s Robertem Beningnim. Z ceskych filmu na top pricce mam postaveny film Je treba zabit Sekala. A film, ktery me svou krasnou pochmurnosti „nabije“ je Spalovac mrtvol s uzasnym Rudolfem Hrusinskym a dle meho nazoru s jeho naprosto neprekonatelnym hereckym vykonem.

  15. kladivo na čarodejnice – Boblig z Edelstadtu byl pěkná svině .-)
    velká žranice – ne/divné je, že člověku při tom vyhládne

  16. Já jsem teda klasik, kdy si mohu špatnou náladu nebo smutek zlepšit jen dobrou (dle mého) komedií, vtipy a podobně. Smutné filmy mě uvrhávají do deprese i v dobrých náladách, takže se jim vyhýbám, co to jen jde.

  17. Pokud jde o depresivní filmy, nejhorší byl pro mne film Michaela Hanekeho Funny Games. Jeho americký remake. Při jeho sledování máte pocit provinění, že se jen díváte a nic nepodniknete. Je to opravdu velmi sugestivně natočeno.

  18. Já můžu z filmů jen doporučit třeba Černou labuť (od Darrena Aronofského ) Jistě jste viděli. Porom je krásný příběh ve fulmu Chlapec v pruhovaném pižamu. A nebo česká klasika Requiem pro panenku . A ještě nakonec (můj nejoblíbenější film) Prayers for Bobby 🙂

  19. Můžu jen doporučit Motlitby za Bobbyho…tento film podle skutečné události, který nutí k zamyšlení mě skutečně dostal…

  20. ja by som odporučila Titanik (najlepší film na svete!) a ešte na vine sú hviezdy. tieto dva filmy ma celkom dostali a som schopná ich pozerať stále znovu a znovu. 😉

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s