Kvíz: chcete to nejlepší, nebo vám stačí, když je to dost dobré?

Když jsme s mým mužem kdysi hledali byt, jásala jsem nad každým druhým (možná nad každým jedenapůltým), na který jsme se byli podívat. Jeden mě okouzlil parketovou podlahou, další úchvatnou vyhlídkou na rozlehlé Olšanské hřbitovy a třetí zase tím, že bych mohla domů chodit oknem, umístěným těsně nad úrovní chodníku. Ignorovala jsem přitom očividné nedostatky jako plíseň, šesté patro bez výtahu (měli jsme dítě v kočárku) nebo fakt, že do okna těsně nad úrovní chodníku by nám nejspíš čůrali všichni kolemjdoucí psi.

Můj muž reagoval přesně naopak. I když se mu byt líbil, chtěl vidět ještě spoustu dalších, aby měl jistotu, že vybereme ten nejlepší.

Podle psychologa Barryho Schwartze a jeho studie Maximizing versus Satisficing: Happiness Is a Matter of Choice jsem typický „satisficer“ – člověk ochotný se spokojit s první možností, která mu připadá dost dobrá. Pro nákup nemovitostí to není zrovna ideální povahová výbava, ovšem v každodenním životě jsou prý „satisficeři“ o dost spokojenější než jejich protipól –  maximalisté, kteří si nedají pokoj, dokud neprozkoumají všechny dostupné možnosti a nezvolí tu nejlepší. „Maximalista se nikdy nezbaví pochybnosti, že kdyby hledal ještě o chvíli déle, mohl by dopadnout líp. Stále ho nahlodává potencionální lítost nad svou volbou, protože si neklade otázku: ,Vybral jsem si dobře?‘ nýbrž ,Vybral jsem si nejlíp?’“

Chcete vědět, jak jste na tom? Barry Schwartz navrhuje několik otázek, které vám pomohou zařadit se na škále mezi „satisficery“ a „maximizery“:

  • Ať si vyberu cokoli, vždycky se zajímám i o to, jak by dopadly ostatní alternativy.
  • Když se dívám na televizi a sleduji jeden určitý program, často přitom přepínám na ostatní kanály.
  • Při poslechu rádia stále přelaďuji stanice, ačkoliv jsem celkem spokojený(á) s tím, co právě poslouchám.
  • I když si vyberu dobře, jsem velmi zklamaný(á), když zjistím, že jsem si mohl(a) vybrat ještě líp.
  • Vztahy jsou jako oblečení – člověk musí dlouho hledat a zkoušet, než najde to pravé.
  • I když jsem v práci spokojený(á), pořád se rozhlížím po nových příležitostech.
  • Miluju žebříčky nejlepších filmů, nejlepších zpěváků nebo nejlepších knih.
  • Často si představuju, že žiju úplně jinde a jinak.
  • Koupit dárek pro kamaráda je pro mě utrpení.
  • Půjčit si DVD z půjčovny je ještě větší utrpení. Dlouho mi trvá, než najdu to pravé.
  • Psaní je pro mě velmi obtížné, i když jde třeba jen o dopis kamarádovi. Dlouho hledám ta správná slova, často přepisuju.
  • Nikdy se nespokojím s druhou nejlepší možností.
Reklamy

6 comments

  1. Díky, Báro, opět jste mi vědecky vysvětlila, co že se to vlastně děje u mě doma! Já bych si bývala při hledání našeho bytu/domu už také dávno vybrala, ale pro mého přítele nebyl žádný dost dobrý. Nakonec jsme se nějakým zázrakem přestěhovali. Jediné, co mě rmoutí, je to, že se můj milý z našeho nového příbytku vůbec neraduje a neustále na něm hledá chyby, klade si otázky stylu „Zaplatili jsme tu správnou cenu?“ apod.

  2. Báro, taky Vám děkuju za vysvětlení 🙂 Ale abych pravdu řekla – dřív jsem byla maximizer, zdědila jsem tohle po mojí mamce. A čím dýl jsem z domu, tak se ze mě stává pohodlnější satisficer 🙂 Některé věci už tak neřeším. Hlavně – když už si vyberu, tak teď mám záklopku a neřeším jiné alternativy jako dříve, neužírám se tím… ale než dojde k výběru… oj oj oj 😀

  3. Hm, tak to vypadá, že jsem učebnicový a stoprocentní satisficer 🙂 Nemůžu pochopit jedince, kteří jsou schopní věnovat hodiny, dny a týdny vybírání té nejlepší alternativy… Je to pro mě ztracený čas, který můžu využít úplně jinak 🙂

  4. Život s maximalistou je v lepším případě otrava, v horším nezměrné utrpení. Neustálé hledání a pochybnosti musí být ubíjející.
    Zrovna tak spokojování se s málem.
    Já věřím na vyvážený poměr výhod a nevýhod vybíraného. Nejlepší dům, partner nebo cokoli jiného neexistuje. Jakmile si vyberu, dál se v tom nehodlám babrat

  5. Barbi, Vy se ptáte, jestli chci mít to nej, nej, nebo mi stačí to, co je jakž-takž dobré. Tato řečnická otázka se nedá odpovědět jednoznačně. Je zajisté rozdíl, když se muž rozhoduje o budoucí manželce, kdy každý chce tu nej, nej, nebo když se rozmýšlí nad jídelním lístkem v restauraci, kde je současně ovlivněn cenou oběda. Mám si dát Chateaubriand za 400,- Kč, nebo mi stačí gulášek za 90,- Kč?

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s