Co mi dělalo radost v roce 2011

Usínat při světle barevných světýlek na vánočním stromku.Že vánoční perníčky jsou letos skoro snědené ještě před Vánoci. Umýt si hlavu šampónem proti vším a zjistit, že žádné nemám. (A děti taky ne.) Konečně odeslané dopisy Ježíškovi. Ráno zapomenout na čokoládku z adventního kalendáře a mít ji schovanou na odpoledne. Vzít si dovolenou uprostřed týdne. Jen tak, protože se mi chce. Neplánovaný líný den, během kterého nevytáhnete paty z bytu, a skoro ani z postele. Ohřát si nohy u topení v tramvaji. 27 dní do Vánoc. Páté místo na Křišťálové lupě. Moc a moc díky za vaše hlasy! Čaj, na který jsem na chvíli zapomněla, a on mezitím stihl vychladnout přesně na tu správnou teplotu. Dýňová polévka. Chystám se ji dnes vařit poprvé v životě. Když se sobotní večírek protáhne do nedělního podvečeraČíst poezii v pracovní době. Zvuk pračky a myčky nádobí, který mi dodává pocit, že pracuji, i když ležím na gauči a čtu si. Ranní zvuky v naší ulici, které jsou o víkendu a ve svátek úplně jiné než ve všední den. Že moje skoro desetiletá dcera stále ještě touží po dárku od Víly Zubničky. Při výrobě štrůdlu dosáhnout dokonale vyváženého poměru jablek, skořice, cukru, rozinek a ořechů. Tichá a skoro tajná místa v rušném centru Prahy. Například kavárna v knihkupectví Academia na Václaváku. Bušit do klávesnice tak nahlas, jako by to byly klapky psacího stroje. Číst si v metru knihu, kterou teď všichni pomlouvají, a trochu se za to stydět, protože mě docela baví. Rande naslepo s nejstarším čtenářem mého blogu. Když zapomenete notebook u pokladny v supermarketu a po návratu o několik desítek minut později s úlevou zjistíte, že tam pořád je. Zapomenout, že je dneska státní svátek a až na poslední chvíli nečekaně zjistit, že se nejde do práce. Jako řidič dát na přechodu přednost chodci, který to očividně vůbec nečekal. V hromadě časopisů na záchodě najít jeden, který jste ještě nečetli .Číst lidem v metru přes rameno bulvární titulky z Blesku.  První letošní kaštan, hladký a lesklý, čerstvě vylouplý ze slupky. Když na vás zničehonic nad střechami vykoukne obrovský úplněk, velký jako padesátikoruna. Zahlédnout z okna sousedku, co bydlí za rohem, a zamávat jí. V 6:13 v parku poslouchat ticho. Ve čtvrti, kam běžně nechodím, potkat někoho známého a divit se, jaká je to náhoda. Vypnout větrák, stát u okna a pozorovat noční průtrž mračenNečekaný příchod léta. Chodit po Praze v osm ráno s košíkem hub, takže to vypadá, že jsem je právě dnes ráno někde nasbírala. Meruňkový džem, který se mi nevešel do zavařovacích sklenic, takže ho můžu vyjíst ještě horký lžičkou přímo z hrnce. Díry mezi mraky, díky kterým i letos v létě občas svítí slunce. Být sama doma, takže nikomu nevadí, že si celý večer zpívám tu samou písničku. Vyhodit hromadu lichých ponožek a zbavit se tak výčitek svědomí za jejich  existenci.Sprej na roztahování tlačících bot.  Volná místa na venkovní zahrádce v restauraci. Aspoň k něčemu je tohle počasí dobré.  Probouzet se bez budíkuSpát, když venku pršíPořádně si poškrábat štípance od komárů. Těšit se na dovolenou. Svým způsobem je to lepší, než na ní být. Čerstvě natrhané lesní jahody, které se musejí sníst dřív, než se v dlani rozpliznou do slizké bílo-červené hmoty. Na návštěvě prozkoumat knihovnu hostitelů a něco si z ní vypůjčit. Samé jedničky.Dát si v horku horký čaj  Že mě chytil revizor tak nehorázně nespravedlivým způsobem, že si mohu připadat jako nevinná oběť a každému o tom vyprávět. Přijít domů z práce později a zasednout rovnou k hotové večeři, kterou uvařil můj muž. Pozorovat, jak slunce svítí skrz provazy deště a pořádně u toho zmoknoutPřijít ke společné rychlovarné konvici a zjistit, že po mém předchůdci v ní zbyla spousta horké vodyZdřímnout si uprostřed pracovního dne. Vstát dřív a udělat k snídani lívance. Právě proto, že je pondělí. V přecpaném metru si s cizím člověkem vyměnit pohled plný porozuměníPozdě večer jít čůrat do křoví, místo zatuchlých veřejných záchodů.  Jít do práce jinou cestou než obvykle. Jít ráno do práce jenom v tričku a nebrat si s sebou žádné přídavné vrstvy. Přijít k někomu „jenom na kafe“ a nakonec tam zůstat přes nocNa návštěvě tajně vyzkoušet kosmetiku v hostitelčině koupelně. Včerejší západ slunce, který prý byl ještě krásnější díky popelu z islandské sopky. Ten okamžik, kdy zmrzlina, čerstvě vytažená z mrazáku, povolí do té správné, ne úplně zmrzlé, ale ještě ne rozteklé konzistence. Že jahody už začínají chutnat jako opravdové jahody, a ne jako umělohmotná atrapa. Prohlížet si vzory na pletení, i když vím, že hned tak nic plést nezačnu. Nejdřív o prázdninách. Když mě něco napadne těsně před usnutím, nestihnu si to zapsat, a ráno zjistím, že jsem to nezapomněla. Pít víno už během vaření.   Překvapit sama sebe: ten hokej mi není úplně ukradený! Mít tak dokonale vyčištěné zuby, že když si přes ně přejedete jazykem, jsou hladké jako sklo. Nakukovat pozdě večer do rozsvícených okenBěhem koupání ve vaně si stále připouštět teplou vodu, takže nikdy nevychladne. Konečně vypotřebovat neoblíbený krém, takže si konečně můžete koupit jiný. Když vcházíte do metra za hustého deště a potom, když v cílové stanici vystupujete, zjistíte, že mezitím přestalo pršetNajít ve štosu časopisů pár týdnů starý Reflex nebo Respekt, který jsem ještě nečetlaNajít dokonalou konzistenci kukuřičných lupínků, když se rozpouštějí v jogurtu: už trochu zvlhlé, ale pořád ještě trochu křupavé. Vůně šeříku v dusném podvečeru, když předtím odpoledne pršelo. Vyškrabat zbytky z hrnce od krupicové kaše, pudinku či jiného výhradně dětského jídla. Vědět, že za to může streptokok, a ne nachlazení, nebo fakt, že jsem špatná matka. Jít po ulici bez tašky, bez kabelky, batohu či jiného zavazadla.  Ta chvíle na začátku večera, když už svítí pouliční lampy, ale ještě není tma. Zjistit, že domnělý kolaps počítače způsobil jenom povytažený kabelPři ranním běhání potkávat lidi, kteří se teprve vracejí z nočního tahu. Případně i naopak. Přijít do práce ráno první a být tam sama. Aspoň hodinu. Když vedle vás v zaplněném kině zůstane prázdné sedadlo, na které si můžete odložit svršky. Obléknout si tričko ještě teplé ze sušičky. Poslouchat hru na klavír venku pod okny hudební školy. Slyšet své dvě dcery,  jak se ve vedlejší místnosti společně něčemu smějíNové nízkopodlažní tramvaje, ve kterých sedíte tak nízko u země, že máte pocit, že byste se mohli vyklonit z okna a sáhnout si na kočičí hlavyZpívat si s dětmi na autobusové zastávce plné lidí nějakou hodně trapnou, písničku, kterou se naučily v létě u táborového ohně. Usnout v devět večer při uspávání dětí a probudit se až ránoKdyž vám někdo nečekaně vrátí knihu, kterou jste už léta pokládali za ztracenou. Naděje, že mě někdo ještě dneska vyvede aprílemOpakovat si s dcerou Erbenova Vodníka a zjistit, že ho pořád ještě velký kus umíte nazpaměť. Rekonstrukce chodníku v Riegráku, která mi zkřížila mou obvyklou běžeckou trasu a donutila mě objevit novou. Staré časopisy z 90. let, které můj muž přinesl od kontejneru s tříděným odpadem. Baleríny naboso. Letos poprvé. Po bezesné noci, kterou jsem si připravila chybným výpočtem pojistného na sociální zabezpečení, se i pěticiferný nedoplatek náhle může jevit jako dobrá zpráva. Opravdový chlebíček s bramborovým salátem, se šunkou, okurkou a půlkou vajíčka natvrdo. Myslela jsem, že už neexistují. Uložit zimní kabáty k zimnímu (vlastně letnímu) spánku a vytáhnout na světlo baloňák, baleríny a kolečkové brusle. Bubnování deštěna střeše chalupy. Absurdní, protože jsem sem přijela lyžovat. Přezout se po lyžování z přezkáčů do normálních bot. A mít pocit, že jste si to pohodlíčko opravdu zasloužili. Při rozhovoru s přáteli zjistit, že si dobře vzpomínají na jistou drobnost z dávné minulosti, o které jste si mysleli, že si ji pamatujete jenom vyKdyž si rezignovaně stoupnete na konec dlouhé fronty v Albertu a právě v tu chvíli hned vedle vás otevřou další pokladnu. Tajně ochutnat kousek dezertu z talířku svého spolustolovníka, když si odskočí na toaletu. Ale jen kousíček, aby si toho nikdo nevšiml. Znovu začít poslouchat kapelu, kterou jste měli rádi ještě v éře magnetofonových kazet, a potom ji nějak ztratili s očí. Že v 17:00, kdy vyzvedávám děti ze školky a z družiny, je ještě denní světlo. Plus růžový západ slunce. Hned po návratu z venkovního mrazu se ponořit do horké vanyKdyž pozdě v noci při náhodném přepínání televizních programů zjistíte, že na jakémsi obskurním kanálu zrovna začíná váš oblíbený film s Robertem Redfordem. Když vám druhý den po obzvlášť vydařeném večírku přátelé pošlou esemesku: „Myslíme na vás. Díky za skvělej mejdan.“ Když se vám konečně podaří prošťouchnout zalehlé ucho a najednou znovu začnete slyšet normálně. Jít po liduprázdné ulici, poslouchat hudbu do sluchátek a zpívat si nahlas s jistotou, že vás nikdo neslyší.  Když po zhlédnutí muzikálu vyjdete na ulici a zdá se vám, že lidi na tramvajové zastávce se každou chvíli sborově dají do zpěvu a tanceŘíct si: „Nedá se nic dělat, stejně přijdeme pozdě.“ A užít si klidné ráno. Když se říznete do ukazováčku a někdo jiný vám to zalepíPozorovat, jak se letící stín holubího hejna mihne přes fasádu protějšího domu. Zjistit, že ten postarší sympaťák, kterého už léta potkávám v kavárně vedle našeho domu, je ve skutečnosti undergroundová legendaČíst dětem knížku, kterou jsem kdysi dávno četla sama, a vidět ji úplně jinýma očima než tenkrát. Když si v kabince zkoušíte oblečení ve své obvyklé velikosti a prodavačka, která nakoukne dovnitř, řekne: „Nechcete přinést menší?“ Že právě dnes se odehrává film Na Hromnice o den víceNa cestu na nákup v mrazivém ránu si vzít s sebou domácí kafe do termohrnku. Že v dnešním mrazivém dni v tramvaji topí tak, že si musíte dávat pozor, aby se vám neroztavila igelitka s nákupem. Náhodný oční kontakt  se spolucestujícím v tramvaji. Ráno v parku pozorovat veverku, která provádí kousky, jaké by se daly natočit a dát na Youtube. Ale nemáte s sebou kameru a díváte se jenom vy. Najít v dětském pokoji v krabici s hračkami brož po babičce, o které jsem si už dávno myslela, že jsem ji ztratila. Neplánovaně usnout už v půl deváté večer a spát až do rána. Zrušit program na nedělní odpoledne, zůstat doma a útulně lenošit. Když ráno při čištění zubů hrají v rádiu nějakou hodně stupidní píseň z doby mého dospívání. Když ucítím dávno zapomenutou vůni, která mi pomůže zničehonic si přesně vybavit hluboko zasutou vzpomínku. Když jsem s někým naladěná na stejnou vlnu tak intenzivně, že ve stejnou chvíli začneme mluvit o tomtéž. Že letos, narozdíl od loňské zimy, všude prodávají mandarinky, které jdou snadno oloupatVyprat celý koš špinavého prádla včetně těch fosilií , které leží na dně i několik měsíců. Když na poslední chvíli dobíhám tramvaj, která už zavírá dveře, ale řidič je znovu otevře a počká na mě. Najít úplně na dně tašky čtvereček čokolády, kterou jsem si koupila před týdnem a zapomněla jsem na ni. Uvařit skvělou večeři z domácích zásob, bez nakupování. Konečně zjistit, jak se jmenuje ta písnička, kterou jsem slyšela včera v rádiu, a stáhnout si ji do iPodu.

 

Šťastný blog Vám děkuje za návštěvu a těší se na Vás v roce 2012.

Advertisements

22 comments

  1. Jeden by ani neřekl, jak moc dlouhý článek se z těch drobných radostí dá dohromady! Nádhera, vylepšila jste mi den 🙂

    V příštím roce Vám, Báro, přeji radostí ještě mnohem víc!

  2. Super a děkuji! Jsem ráda, že některé věty bych napsala úplně stejně (a to i ty, za které se normálně stydím! – třeba čtení titulků Blesku lidem v metru přes rameno :-))

    Přeji úspěšný rok 2012!!

  3. Hodně štěsí do nového roku, blahopřání k určitě nejdelšímu článku Šťastného blogu a vyjádření potěšení, že z devadesáti devíti procent řeším nebo se těším úplně stejnými věcmi. 🙂

  4. Co mi udělalo radost ten letošní rok – právě teď zjištění, že mi neodchází monitor, ale ta „vada“ jsou jen sněhové vločky, padající na tvém blogu :-))). Ať je těch „radostí“ v tom roce 2012 stále víc (ostatně záleží na nás, zda si vybereme vnímat a pustit do našich životů to pozitivní nebo to negativní), takže přeji všem vnímavé a otevřené srdce.

  5. Moc pěkný článek, díky!
    Jen jedna věc- šlo by příště udělat nějaké odstavce? 🙂 V téhle formě to chce velké odhodlání, aby to někdo dočetl (přitom je to opravdu škoda).

  6. děkuji za bezvadné radosti a váš skvělý blog, který mě moc baví číst 🙂 já si snad začnu psát podobný seznam, abych měla příští rok taky takovou pořádnou radost na jednom místě 🙂

  7. Tak já už si svůj seznam píšu. Jsem zvědavá jak dlouho mi to vydrží a co mi ty zápisky pak řeknou zpětně 🙂

  8. Děkuju všem! A ještě jednou krásný rok. Vaše komentáře jsou suverénně jednou z největších radostí roku 2011 i toho nového.

  9. Milá Báro, to je úžasné! Tolik radostí… samy o sobě by byly po chvíli zapomenuty, ale takhle sepsané se spojí jedna s druhou (i když to vypadá nepřehledně) a ve výsledku je to obrovská potěcha pro duši…
    Moc ráda čtu Váš blog. Držím Vám palce, ať i v roce 2012 se ty vaše malé radosti krásně skládají jedna k druhé!
    Lenka

  10. Díky moc za tenhle blog. Objeven nedávno už stojí na předním místě seznamu mých radostí.. poslední noc jsem četbě tady obětovala ráda pár hodin spánku – což se mi už dávno nestalo 🙂
    Přeji šťastný rok 2012!
    Osobně jsem toho názoru, že máme na to udělat rok 12 dokonce nejšťastnějším v našem životě – jestliže si ovšem dovolíme mít právě tohle přání 🙂

    A mimochodem je úžasně osvobzující číst, že někdo má velmi podobné radosti a mj. i velmi podobný vztah k úklidu, pořádku a bordelářství 🙂 Díky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s