Chvála dnů „mezi svátky“.

Sedmadvacátý až třicátý prosinec. Období, které tak trochu urážlivě označujeme jako dobu „mezi svátkama“. Kdysi – jako dítěti – mi připadalo takové nanicovaté. Lehká kocovina z předchozího horečného těšení na Štědrý den (a samozřejmě taky z přejedení a z předávkování Libuškou Šafránkovou). Dny, kdy před sebou nemáte už nic pěkného, jenom ten divný Silvestr s chlebíčky a potom návrat do všední reality.
Teď si éru „mezi svátkama“ užívám téměř stejně jako samotné Vánoce. Těším se na ně zejména proto, že…

  • Můžu přečíst knihy, které jsem dostala k Vánocům – a také (a hlavně) ty, které jsem já sama někomu darovala. Mám nepěkný zvyk hned na Štědrý večer si rozečíst některou z knížek, které dávám svému muži.
  • Budu se snažit užívat si vánočního stromku, ne jenom na Štědrý večer. Vždycky mě rozbrečí povídka o vánočním stromečku od Hanse Christiana Andersena: stromek, uříznutý v lese, se raduje ze svého údělu, ale netuší, že je králem jediného večera. Ještě když je odložen na půdu, kde schne a rezaví, utěšuje se, že ho napřesrok ozdobí znovu… Snažím se mu ten krutý osud trochu vynahradit.
  • Doma se ve větší míře než jindy toleruje nepořádek. Vše se dá svést na krabice od vybalených dárků, vánoční chaos atd.
  • Konečně můžeme jíst zase něco jiného než zbytky kapra.
  • Můžu hrát s dětmi nové společenské hry, které jim přinesl Ježíšek. Prvních pár dní to baví i mě.
  • Budu si užívat dny bez pevně stanoveného programu. Nemusím vlastně vůbec nic.
  • Ráda bych napsala také něco o sáňkování, bruslení pod širým nebem a podobně, ale letos by to bylo pouhé iluzorní lhaní si do kapsy. Místo toho budu hledat důvody, proč milovat vánoční prázdniny bez sněhu. O těch možná napíšu něco zítra.
Advertisements

4 comments

  1. Období „mezi svátky“ mám taky rád. To nastane takový odliv všemožného gratulování a do nekonečna omílání naučených frází, 27. (tedy dnes) máme 26. výročí svatby, takže máme klid jen pro sebe a když se nám chce, tak si zajdeme někam na oběd, když se nám nechce, tak zůstaneme doma, takže skutečně děláme jen to, co chceme, prostě máme takzvanou cochcárnu. Ve dnech 28. až 30. se obvykle konají nějaké návštěvy se známými, spojené s hraním japonské hry „YATZÉ“, což je spojeno s velkou srandou a pak na Silvestra jsme obyčejně opět sami doma a pěstujeme pasivní zábavu, tj. čumíme na televizi. Toť náš program hodný následování…

  2. Letos mi nezbyl ani jeden den dovolené a tak musím chodit do práce. Kdybych byla doma, mohla bych upéct ještě jednu vánočku a trochu si počíst a taky bych určitě trochu spala

  3. Ty čteš na štědrý den knížky, které dáváš jako dárek? Já je většinou přečtu už dlouho předtím. Přece nemůžu někomu dát nepřečtenou knížku, co kdyby byla nudná? A taky je to dobrý způsob, jak zapomenou na horu nádobí v kuchyni.
    🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s