Dobře dostávat dárky je taky umění

Když jsem kdysi pod stromečkem rozbalovala své první lego, svou první „panenku s prsama“ (Barbie se tehdy ještě neříkalo, ostatně dost pochybuji o tom, že to byla pravá od Mattela), nebo asi tak dvacátou šestou panenku bez prsou, uměla jsem to dokonale. Rozjímavá atmosféra vánoc, sníh, cukroví a to všechno bylo taky prima, ale, co si budu nalhávat, dárky byly (tenkrát) nejdůležitější. Těšila jsem se na ně mnoho týdnů předem, na Štědrý den od odpoledne vyhlížela přílet Ježíška, večer před spaním si je ukládala vedle sebe do postele a druhý den jsem si je vystavila zpátky pod stromek.

Moc jsem tenkrát nechápala dospělé řeči o tom, že ještě lepší než dárky dostávat je sám nějaké rozdávat.

Od té doby se samozřejmě situace otočila. Týdny předem dárky vymýšlím, podnikám za nimi výpravy po obchodech, ukrývám je, balím je, v nestřeženém okamžiku vytahuju z úkrytu a kladu pod stromek a v okamžiku rozbalování z tváře obdarovaného vycucávám všechny ty radostné emoce.

Mnoho mých obdarovaných – přinejmenším těch dospělých – ovšem patří k těm, kteří „všechno mají“ a „nic nepotřebují“, k těm, kteří nechtějí, abychom si „dělali škodu“, k těm, kteří si přejí od Ježíška dálniční známku, k těm, kteří se s vámi chtějí předem domluvit, že letos si žádné dárky dávat nebudeme. Dobře dostávat dárky – netrpělivě, nadšeně, bezvýhradně – je pozapomenuté umění, které jsme ovšem kdysi všichni ovládali.

Ráda bych v sobě ovšem znovu probudila toho ducha překypující radostné nedočkavosti, spojené s hromádkou balíčků pod stromkem. Takže, pokud jde o mně, klidně si škodu dělejte!

Advertisements

12 comments

  1. Ráda slyším, že na tváři některých dětí snad ještě lze spatřit radostné emoce. Ačkoli patřím k těm, kdo si loni přáli pod stromečkem najít dálniční známku a letos by tam chtěli mít hrnce, s výběrem dárků pro dcery mého přítele jsem si dala práci. Vánoce jsme slavili s jeho rodinou včetně jeho sestry a jejích dvou dcer. Z toho, co se odehrálo pod stromečkem, jsem byla v šoku. Ty čtyři jemné holčičky se vrhly na zabalené dárky, začaly z nich rvát papíry a potom se na dárek sotva podívaly, odhodily ho a už se sápaly po dalším. Byl to boj o to urvat v co nejkratším čase co nejvíc dárků a nezáleželo ani na tom, že na nich byly jmenovky. Dárků dostaly všechny tolik, že ani druhý den nevěděly, s čím by si měly hrát dřív a v podstatě se nudily. A ačkoli je to možná sobecké, při pohledu na dárky, které jsem tak pečlivě vybírala a sháněla, pohozené v koutě, mi bylo hodně smutno.
    Doufám, že vám tím nekazím vánoční atmosféru na vašem blogu.
    Přeju vám krásné Vánoce, Báro, a sobě přeju, abyste psala dál.

  2. Báro, taky jsem nedočkavá na dárky a pokaždé se z nich těším. Nesnáším, když někdo dává peníze, ani si neláme hlavu, co komu koupit. I lidi, kteří teoreticky „všechno mají“ potěší maličkost, nad kterou druzí při nákupu chvíli přemýšleli. O to víc mě mrzí každá obálka. To už radši kytku místo těch peněz v ní. Takže za mě – lámejte si prosím hlavu, indicií přes rok dávám opravdu dostatek ;-), abych vám to, milá rodinko, usnadnila. A moc se těším na zítra.
    Báro, přeju Vám krásné Vánoce a ať Vám to i v příštím roce tak dobře píše 🙂 no a hlavně zdraví, že 🙂
    A kopu krásných dárků :-))))

  3. Rozdávat i dostávat dárky je umění, které si vyžaduje enormní nárok na společenský takt. Ten bohužel chybí u většiny lidí a tak dochází často ke zklamáním na obou stranách a smysl dárku je v čudu. Tento stav se zhoršuje tím víc, čím bohatší jsou Vánoce a tak musím konstatovat, že za války, kdy nebylo nic k dostání a za komoušů, kdy nebylo skoro nic k dostání, tento problém vlastně neexistoval. Lidé se dovedli radovat z bačkor víc než dnes z note-booku za 20 tisíc. V mém článku (viz odkaz) jsem na tento problém narazil…
    Každopádně ale, Barbi, šťastné Vánoce u Šťastných přeje Mirek.

  4. Také už máme dospělé děti, ale každý rok se po večeři vytratím a zvoním zvonečkem, jako že ježíšek už přišel :))
    U vnučky vidíme stejný problém, jak popisuje Vanilka- má vždycky tolik dárků, že nadšení pro každý jí vydrží pár minut.
    Přeju hezké vánoce.

  5. Dostala jsem letos od kamarádky gumovou kachničku na řetízku, který vede ke špuntu ve vaně. Je naprosto dokonalá a hned první den jsem ji ve vaně vyzkoušela – plave skvěle ;). Vlastně se na dárky od přátel těším. Jsou to maličkosti a v podstatě jediné dárky, u kterých mohu být překvapena i ve třiceti. U dětí to moc asi neplatí, ale u dospělých by dárkem měl být i ten čas, který dotyčný věnoval na jeho sehnání, zabalení či vyrobení, ne?

  6. Já od kamarádky dostala poukaz na adrenalinové zážitky 🙂 Taky celkem sranda. Nikdy nezapomenu na to, jak jsem pak skákala s instruktorem z letadla. Strach v očích byl nesmírný při skoku do prázdna 😀

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s