Animáček, kafe z automatu, SMS jízdenky a jiné berličky, bez kterých bych se raději obešla. Ale neobejdu.

Winx: animáčkové víly křížené s akčními hrdinkami.

Nemám ráda pořad Animáček. Nevíte-li, o co jde (trochu vám to závidím), je to hodinový sled těch nejagresivnějších animáků – modří skřeti, zmutované želvy, útočící žluté příšerky, emancipované víly – vysílaný každé ráno na TV Barrandov. Krátké filmy jsou prokládány reklamou na umělohmotná tančící mimina, mluvící poníky, panenky s barvícími vlasy, a jiné panenky, jejichž půvab spočívá v tom, že vypadají jako mrtvoly.
Nemám ráda Animáček, ale v úterý v 6:30 ráno je to jediné dostupné anestetikum, s jehož pomocí dokážu bezbolestně vytáhnout děti z postelí a překlenout mžouravou a kňouravou půlhodinu, během níž se jakžtakž proberou, oblečou a nasnídají. Vím, že by to šlo dělat nějak lépe, bezanimáčkově. Vím, že bych mohla budit děti zpěvem koled a vůní čerstvě upečených vanilkových rohlíčků. Ale v temném mrazivém ránu na to nemám energii. Pustit Animáček je jednodušší.
Věcí, jako je Animáček, je ovšem v mém životě mnohem víc. Jsou to věci, které se mi ze své podstaty nelíbí. Nesouhlasím s nimi, nevoní mi, stojí mě spoustu peněz… a přesto po nich často sáhnu, protože jsou tou nejdostupnější zkratkou ve chvíli, kdy nemám dost času nebo sil udělat danou věc pořádně.
Tak třeba:

  • Vím, že bych si konečně měla dobít Opencard, ale místo toho budu dalších pár dní jezdit na SMS jízdenky.
  • Vím, že bych si mohla jít v práci uvařit jasmínový čaj, ale trvalo by dlouho, než by vychladl… natočit si kafe z automatu je rychlejší.
  • Vím, že bych místo mražené pizzy mohla dětem udělat třeba omeletu, ale kdo je má pak přesvědčovat, aby to aspoň ochutnaly.

Až se mi podaří ze života eliminovat Animáček a spol, rozhodně budu šťastnější.

Reklamy

12 comments

  1. Mám to podobně, jen mi Animáček pomáhá přežít poslední necelou hodinu večer před tím, než jdou dvojčata spát. Přetvořila jsem to v rituál- u Šmoulů se převlíkají do pyžam a po Mrňouscích už celkem bez debat fičí na záchod a čištění zubů….Na čtení pohádek prostě chybí síla či co…

  2. Ten Animáček, ten Animáček… 😦
    Netrvá hodinu, ale něco kolem dvou hodin (vysílá se ráno a večer) a bohužel musím přiznat, že i nás běží docela často. 😦

    Rád bych mu udělil NEVER MORE, ale ono to tak jednoduché to není…

    1. to já vím, že trvá déle 🙂 jen jen dvojčata to zatím neví 🙂 Mají 4,5 roku, takže začátek Animáčku ještě šéfuju já, a zatím jsem ho nikdy nepustila dřív než 18:45 🙂

  3. Taky nemám ráda Animáček. Zato mám ráda něco podobného v pátek od cca 22:00 na ČT1. To se vždycky s mužem seberem, hupsem na gauč a sledujeme 🙂
    A jak tak přemýšlím, berliček mám taky spoooooustuuu… asi napíšu článek o tom, jak jsem líná anebo neschopná anebo vyčerpaná anebo… zvyklá na pohodlnost.
    Hezký den!

  4. souhlas, animáček je děs běs, jsem ráda, že můj syn (zatím) nechápavě kouká a po chvíli mě požádá „jinou, mami“. vyrůstá totiž na českých pohádkách a medvídkovi pú 🙂

  5. No, nevím. Moje děti v rámci školkového a školního věku zcela normálně vstaly i za mrazivého rána, oblékly se, nasnídaly a odpochodovaly na bus. Přitom musely bystře sledovat řidiče, jestli je nesmetou a včas uskočit do příkopu (a honem se vrátit převléct).
    To už dávno Nova měla ranní vysílání, ale u nás prostě televize mlčí, dokud si nesednu, abych ji sledovala. Potom některým členům dělá křoví, když se scházíme, ale pokud pořad nesleduje nikdo a nečekáme za chvilku program, vypne se.
    Problém je v tom, že pokud se má dítě vycvičit v soustředění a vnímání obsahu pořadu, mělo be jej sledovat nerušeně, případně mít potom zpětnou vazbu (dospělý nebo brstevník si povídá o ději). Pokud při tom něco dělá, nezvládne ani jednu z těch věcí pořádně. Zvykne si, že pořady jsou křoví. Křoví je navíc škodlivé v tom, že ničí sluch (vypínáme vnímání u celkem vysoké hladiny hluku). Křoví od dětství – no, nevím.
    Berličky, které používáte, nejsou dobrým řešením. Uplácíte děti na nesprávném místě – alespoň tak to vyznělo. A proč vlastně uplácet? Proč nevstat o pár minut dřív? Proč si třeba u přípravy snídaně nezazpívat? A kdy vlastně děti chodí spát? Dodržujete potřebných deset až dvanáct hodin spánku? Pokud si zorganizujete čas, zvládnete mít větší volný prostor, což Vy sama leckdy tady vyprávíte.
    No a skladba Animáčku asi bude pozoruhodná, když třeba želváci ninja jsou pro děti kolem deseti let a výš – mají tam dost narážek na věci, které znají až starší děti. Takže se počítá s tím, že to bude vnímáno jen jako pohyblivé barevné fleky s doprovodným zvukem. Je na Vás, jestli na tuhle hru flákačů z Tv přistoupíte.

    1. Pane jo, silně mi to připomíná moji matku – taky je vždycky ochotna poskytnout radu (bývalá učitelka). Bezesporu máte v něčem pravdu, ale zpívat si při chystání snídaně?!

  6. Patřím ke šťastlivcům, kteří animáček neznají a jsem opravdu ráda, japonské a i některé jiné animované pohádky, které mi připadají, že nemají duši, nemám ráda vůbec. Ale tipuji, že až Vám odrostou děti a vy už se obejdete bez animáčku, ještě se Vám po této době i zasteskne, moje maminka vzpomíná často, jak jsme byli malí, určitě by svůj život v tomto bodě ráda zmrazila a já bych neprotestovala, být navždy dítětem u mých rodičů by nebylo vůbec zlé…

  7. Animáček je náhodou v pohodě!! Stejnak je nejlepší Winx Club a Mrňouskové a to ostatní jsou děsné kraviny!! jako třeba šmoulové .. no coment!! ://

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s