Vybrat si marmeládu v obchodě nás stojí víc energie než se rozhodnout, co budeme dělat po zbytek života

Před pár dny jsem strávila několik opravdu náročných okamžiků mezi regály s pochutinami v Tescu. Nemohla jsem se rozhodnout, jestli koupit arašídové máslo s kousky arašídů nebo bez nich. Recept, který jsem s ním chtěla připravit, jasně předpisoval arašídové máslo hladké. No jo, jenže na chleba je zase lepší to s těmi kousky arašídů. Dilema ohledně šedesátikorunové investice mě tak vyčerpalo, že jsem vzápětí přihodila do košíku pár dalších zbytečností ve zhruba trojnásobné hodnotě.

Když jsem se rozhodovala, jestli koupit byt, ve kterém teď bydlíme, jestli nastoupit do práce, ve které teď pracuji, nebo jestli si vzít svého muže, trvalo mi to jen pár vteřin. Věděla jsem to hned. Tak proč je najednou tak těžké se rozhodnout, jestli mám jet do práce šestadvacítkou nebo metrem?

Docela mi udělalo radost, když jsem zjistila, že tento fenomén se netýká jenom mě. Američtí profesoři marketingu Aner Sela a Jonah Berger mu věnovali celou studii pod názvem Decision Quicksand: When Trivial Choices Suck Us In (Tekuté písky rozhodování: Když nás pohlcují bezvýznamná dilemata). Pozorovali při rozhodování několik desítek respondentů a zjistili, že úplně nejhorší situace nastane, když se máme rozhodnout mezi dvěma víceméně podobnými prkotinami (vanilkovou nebo čokoládovou?) a dostaneme na to hodně času. Čím víc energie a času totiž rozhodováním strávíme, tím se nám jeho výsledek zdá důležitější, a čím víc nad tím dumáme, tím víc se výběr nejvýhodnějšího balení toaletního papíru stává otázkou hodnou hlubokého zamyšlení a seriózních výpočtů.

„Většina rozhodnutí nevyžaduje rozsáhlý sběr informací,“ píše Gretchen Rubin ve svém Projektu štěstí. Asi to tak je (pokud zrovna nehledáte nejlepší hypotéku). U těch triviálních totiž na výsledku moc nezáleží. A u těch důležitých většinou sami přesně víme, co chceme.

Advertisements

11 comments

  1. Třeba to byl rozpor mezi logikou a citem? (Intuicí) Logické by bylo koupit to, co je v receptu. Srce nebo intuice, či jak to nazvat ale velelo jinak. Dejte vědět, co jste nakonec použila a jak to dopadlo. 😉 Může to být také zajímavé. Zda vyhrál rozum nebo cit a jaká byla spokojenost nakonec. Díky;)

  2. Jsem na tom podobne, vybirani v obchode z vice variant mi trva a tak nerad nakupuju. V jedne prednasce TED jsem slysel i nazor, ze kvuli tomu, ze si musime vybirat z x vyrobku jsme nakonec min spokojeni nebo stastni, protoze ten velky vyber nam zvysi ocekavani az nekam do nebes, ze ta kupovana vec bude skvela a ono to tak pak neni.

  3. Před pár lety jsem se strašně dlouho rozhodovala, jestli poslat pozvánku na tiskovou konferenci jako pdf nebo jpg. A kolega mi na to řekl: „Míšo, neřeš p*čoviny!“

    Od té doby si na to vždycky vzpomenu a neřeším, pomáhá to 🙂

  4. No je fakt, že poslední dobou mne velmi vysiluje výběr toaletního papíru :o) Levné varianty se stejně musí několikrát přeložit aby fungovaly a nakonec jsem na stejné částce. Ale přece si nebudu u takové „zbytečnosti“ vybírat to nejdražší…..

    Zvolila bych burskou pomazánku s kousky. Kulinářskému výsledku to mohlo dodat na zajímavosti a s chlebem to vyhrává na plné čáře.

  5. Koupila bych pomazánky obě, zase tak strašná čátka to není a určitě by se snědly. Snažím se kupovat to co potřebuju, co je přiměřeně kvalitní a to, co se mi líbí. Zásadně se nedívám na věci v akci, výhodné balení apod. Nestojím o obchodnické triky

  6. To je, Barbi, opravdu zajímavá úvaha. Člověk určitě o prkotinách přemýšlí intenzivněji než o stěžejních problémech, protože řešení prkotin ho mnohem více baví a uspokojuje. Velké věci většinou řešit neumí a nechce. Dokonce i ve vládě je to tak. Všichni víme, že nejvíce energie politici vyplácají na boj o koryta a miliardové průšvihy se řeší jen liknavě. Kolikrát už se strany handrkovaly o stravenky a najednou je tu 15 miliard ve Švýcarsku, o které si nikdo za celý rok nechtěl říct…

  7. Někde jsem četla, že nejvíc lidi při rozhodování stresuje paradoxně to, že mají těch možností až moc. Daleko snadněji si vybereme např. z deseti druhů čokolád, než když jich máme na výběr 50. Také jsme následně s výsledkem svého rozhodnutí spokojenější.
    To je možná důvod, proč tak snadno děláme rozhodnutí, týkající se výběru práce, partnera, bytu… Vždy máme na výběr jen z omezeného množství možností.

  8. Kedysi som čítala „To nemyslíte vážně pane Feynmane“ – životopis nositeľa nobelovej ceny za fyziku. Ten tieto drobné dilemata vyriešil jedenkrát navždy: keď v cukrárni predávali 30 typov zákuskov, rozhodol sa pre 2 a túto voľbu si zafixoval a nikdy nezmenil. Používam tiež tak.

  9. Vlivů na rozhodování při nakupování je ohromné množství. Výborná kniha na toto téma: Chování zákazníka (J. Vysekalová a kolektiv). I když jde vlastně o vědeckou publikaci, je všechno docela čtivé a pochopitelné i pro naprosté laiky. Najdete tam i praktické informace, které se dají využít při nakupování.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s