Každý rok ve stejnou dobu: proč nás tak baví dodržování rituálů?

Čerti v naší kuchyni. Povšimněte si Betynčina výrazu (vpravo dole).

Nikdy bych nečekala, že mě tak šťastným až euforickým pocitem dokáže naplnit zametání šlupek od buráků v půl třetí ráno, luxování drobků z postele, vybírání kousků ztvrdlé modelíny z koberce a vyhazování asi dvaceti lahví od vína do kontejneru.

Šlo o následky mikulášské besídky, která u nás proběhla letos už popáté za účasti sedmnácti dětí a zhruba stejného počtu dospělých na osmdesáti metrech čtverečních našeho bytu. Přesto, že většina dětí už prokoukla skutečnou totožnost Mikuláše i čertů, přesto, že jakýkoli výchovný efekt „knihy hříchů“ se omezuje asi tak na dva dny před besídkou (a dva dny po ní), myslím, že mikulášská show mě baví stále víc.

Právě proto, že je to každý rok ve stejnou dobu a proto, že je to pokaždé stejné a jenom v drobnostech jiné. Pomáhá mi to uvědomit si, že někam patřím. Je to jeden z mantinelů, ve kterých plyne můj život. Jsou to vzpomínky, které se – snad – ukládají do paměti mých děít. A vypít s kamarády dvacet lahví vína taky vůbec není špatné.

Teď, na konci roku, těch rituálů bude ještě hodně. Už se na ně těším.

Reklamy

3 comments

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s