Proč jsem nemusela až tak moc nenávidět lyžařskou školu

Když jsem byla malá, nenáviděla jsem lyžařskou školu, do které jsem v lednu a v únoru musela chodit každý víkend. Tedy, alespoň jsem si myslela, že ji nenávidím. Ve skutečnosti jsem totiž nenáviděla jen jednu věc: zapínání přezkáčů. Přezky na mých lyžařských botách šly tak ztuha, že já jsem je nikdy sama zapnout nedokázala. Zápolila jsem s nimi, zatímco ostatní děti už stály nastoupené v řadě a netrpělivě a posměšně na mě koukaly. Obvykle to skončilo tím, že u mých nohou klečeli dva instruktoři, z každé strany jeden, a každý z nich, rudý v obličeji, se snažil zacvaknout jednu přezku.
Zapínání přezkáčů trvalo možná jen pár minut, ale strach, že mi to zase nepůjde, mě každý týden strašil už od čtvrtka. Stal se mou hlavní vzpomínkou na lyžařskou školu, důvodem, proč jsem pak lyžování na dlouhá léta opustila a vlastně mým nejsilnějším pocitem, spojeným s horami vůbec. Dnes vidím, že stačilo udělat jediné – namazat ty pitomé přezky. Nebo mi koupit větší boty.
Vzpomněla jsem si na to letos na podzim, když jsem několik týdnů na sklonku každého pracovního dne zápolila s nechutí odejít z práce. Jak to, že se mi nechce domů, zpytovala jsem svědomí a přemýšlela o streotypu a životní nespokojenosti. Moje nechuť opustit kancelář se ale okamžitě rozplynula pokaždé, když mi kolegyně nabídla, že mě sveze autem. Ve skutečnosti se mi totiž nechtělo absolvovat ten malý kousek cesty od redakce k metru, ve tmě, mlze a zimě, během něhož mi na rozkopané hlavní ulici okamžitě zalezl vítr do rukávů.
Vyřešil to jeden svetr navíc.
Nepřestávám se divit tomu, jak jeden malý, snadno odstranitelný detail čistě technické povahy dokáže vrhnout stín na celá období nebo životní etapy, pokud ho nedokážeme včas identifikovat. Vzpomínám si, že Michal Viewegh v jedné ze svých knih (asi to byla Báječná léta pod psa) psal o tom, že jeho hrdina opustil studium na VŠE mimo jiné i proto, že cestou do školy musel procházet páchnoucím podchodem.

Advertisements

5 comments

  1. „Nepřestávám se divit tomu, jak jeden malý, snadno odstranitelný detail čistě technické povahy dokáže vrhnout stín na celá období nebo životní etapy, pokud ho nedokážeme včas identifikovat.“ Jojojo.

  2. Úžasná myšlenka. pokud se mi do něčeho nebude chtít, nebude se mi pozdávat a vůbec.., budu hledav v čem je ten pes zakopaný a nevyčítat si, že jsem líná, nešikovná,…. Poodstopit si od situace. Dík.

  3. opět hezké „nakopnutí“ jdu zkoumat, proč se mi nechce pracovat 🙂 Ale ne, bez legrace, opět úhoz přesně „na hlavičku“ hezký den!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s