Jeden marshmallow hned nebo dva až za chvíli?

Představte si, že jsou vám čtyři roky. Paní učitelka vás posadí ke stolečku a položí před vás jeden marshmallow (to je takový ten pěnový americký bonbón, vzdáleně připomínající naše žužu). Potom vám oznámí, že vás nechá na chvíli o samotě. Klidně můžete bonbónek hned sníst. Ale když vydržíte nesníst ho, než se vrátí, dostane od ní za odměnu dva. Co uděláte? Vydržíte, nebo podlehnete? A zkuste se nijak nestresovat tím, že výsledek experimentu rozhodne o celém vašem budoucím životě…

Tenhle pokus, známý jako „marshmallow test“, provedli psychologové na univerzitní školce ve Stanfordu někdy koncem šedesátých let. Jak dopadl? Většina dětí se snažila alespoň chvíli odolávat. Zakrývaly si oči, kopaly do stolu, zpívaly si… ale ve chvíli, kdy si začaly bonbón na talířku prohlížet, očichávat a hladit, obvykle nakonec podlehly (video z obdobného testu si můžete prohlédnout tady). Bylo jich asi sedmdesát procent.

Čtyřletým účastníkům pokusu je dnes hodně přes čtyřicet. Ukázalo se, že ti, kteří kdysi dokázali „nesníst bonbónek“, byli výrazně úspěšnější při studiu na střední i na vysoké škole. Ti ostatní měli v průměru nejen horší známky, ale také byli tlustší a brali víc drog. Vědci z toho usuzují, že schopnost odolávat pokušení a nespokojit se s okamžitým uspokojením je pro náš úspěch v životě důležitější než třeba inteligence.

Jak byste dopadli vy? Já sama si myslím, že bych patřila k dětem, které marshmallow nesnědly. Alespoň tehdy, ve čtyřech letech. Nemalou roli by v tom patrně hrála i touha zavděčit se paní učitelce, pokud by ve mně vzbudila pocit, že nesnědení bonbónku je ta „správná“ možnost.

Od té doby ovšem moje pevná vůle značně ochabla.

Ostatně, výsledky experimentu neříkají nic o tom, jestli byly děti, které nesnědly marshmallow, v pozdějším životě také šťastnější.  

Reklamy

14 comments

  1. Neumím si představit, že bych ho ve čtyřech letech nesnědla! Možná bych se ho pokusila ukrást i ostatním dětem, které vzorně čekají. Ovšem dnes je to přesně naopak. Co z toho vyplývá, nevím.

  2. „Ostatně, výsledky experimentu neříkají nic o tom, jestli byly děti, které nesnědly marshmallow, v pozdějším životě také šťastnější.“

    Presne. Tiež si myslím, že v štyroch rokoch by som ten cukrík nezjedla. Ale teraz som presvedčená, že (aspoň v niektorých chvíľach) je maličké potešenie vtedy keď naň mám chuť lepšie ako sysliť si na neskôr viac.
    A keď mi potom „učiteľka“ povie, že ak nezjem tie dva, dostanem ďalšie dva? Dokedy ich budem takto hromadiť, kým si konečne doprajem to malé sladké sústo?

    Ono – málo je niekedy viac.
    Napr. z plného balíka marsmallows by ma skôr rozbolelo brucho, než by som si užila kúsok radosti. Ale ak by som mala k dispozícii len jeden… to by bolo to pravé pochutanie („Mňááám, to bola dobrota! Škoda že už viac nemám!“) 😉

    Ale určite – je lepšie „mať moc“ slobodne sa rozhodnúť, či „ho zjem teraz“, alebo ho „obetujem pre väčšie dobro“, než sa nechať ovládať okamžitou chuťou. (Vlastne všetky deti v experimnte aspoň chvíľu odolávali – takže chceli vydržať a asi neboli spokojné ak nevydržali.)

  3. Když jsem o této studii četl poprvé, tak jsem dlouze přemýšlel, jak bych asi dopadl.

    Dospěl jsem k názoru, že bych bonbón nesnědl. Proč, jsem dospěl k tomuto názoru jsem už, tak jistě nevěděl. V tomto článku jsem našel možná odpověď. U mně by to byla touha zavděčit se učitelce a dostat pochvalu.

  4. veru tak,pisal o tom aj Daniel Goleman vo svojich knihach o emočnej inteligencii. moja dcera, ked bola mala, ho nezjedla 🙂 teraz ma 16,5, uvidime, zatial sa jej celkom dari :))

  5. Zrovna teď sem dopisovala seminárku na téma terciární školství a zabývala sem se tam i otázkou, jestli jsou lidé s vysokou školou v životě šťastnější. Naše profesorka se o tom v hodině párkrát zmínila, že lidé s vyššm vzděláním vykazují vyšší podíl těch, co jsou šťastnější, ale já mám stejně pořád pocit, že těch aspektů, co pocit štěstí způsobují, je tolik, že se nedá přímo říct, že by to způsobovalo vzdělání, možná tak rozdíly ve finanční situaci těch lidí, ale to taky není tak jasné, šikovný vyučený člověk si může stejně vydělat víc, jak nepoužitelný vysokoškolák… stejně je to zajímavé, jaké „kritéria“ spňují lidé, kteří se v životě považují za ty nejvíce šťastné, např. ženatý, 30letý, 1 dítě, vysokoškolák atp. :o) A možná by tam mohlo být i „kritérium“ ve 4 letech by dokázal odolat okamžitému potěšení pro pozdější větší potěšení.

  6. Usuzuji, že bych to asi snědl. Dedukuji to z toho, že jako děti jsme se sestrou dostávali čokoládu na půl. Já jsem ji vždycky hned zbaštil, sestra si ji schovávala na pak a já jsem pak na ní loudil. Sestra mi za to, že jsem byl ochoten ji číst pohádky, tu svoji půlku (z větší části) přenechala. Proto jsem to zřejmě nikam nedotáhl, jenom na penzistu.
    Pro muže by se tento test mohl konat třeba v chambre separé místo s marshmallow s nahou sexbombou. A to bych chtěl vidět kolik mužů by (mimo mne) odolalo…?

  7. maršalou mi nechutnaj. ani bych se jich nedotkl.
    ale taková margotka. ta by dlouho nevydržela.
    zrovna jsem tajně zmačkal obal od polomáčených sušenek do kapsy…
    výzkum nevýzkum.
    smyslná nestřídmost se mnou mává.
    odnikudnikam

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s