Pipi Dlouhá punčocha versus Děti z Bullerbynu: proč nás tak baví znovu číst to, co tak dobře známe?

Pokaždé v předvánočním období (nechci vyvolávat zbytečnou paniku, že už je před Vánoci, jen jsem si na to dnes tak vzpomněla) obcházím kolem knihovničky svých dcer a vypůjčuju si knihy, které jsem za život četla už možná osmkrát nebo desetkrát: Děti z Bullerbynu a Pipi Dlouhou punčochu. Až teď, v dospělosti jsem si uvědomila, že na každé z nich mě baví něco jiného a vlastně úplně protikladného: život dětí z Bullerbynu je obyčejný a pospolitý, lemovaný spoustou dodržovaných zvyků a tradic. Zatímco osamělá anarchistka Pipi si žije jenom podle vlastních pravidel.

Pokaždé mi vžene do očí scéna, kdy se Pipi na Štědrý den vrací z ostrova Kurekuredutů do zasněžené vily Vilekuly.

Pipi, nemohla bys být první noc u nás?“ zeptala se (Anika).

To ne,“ řekla Pipi a před vrátky seskočila s koně rovnou do sněhu. „Musím to tady dát nejdřív trochu do pořádku.“

A šlapala domů hlubokými závějemi, které jí sahaly až po pás. Kůň šlapal za ní.

Vždyť tam budeš mít zimu, když se tam tak dlouho netopilo,“ namítal Tomy.

To nic,“ řekla Pipi. „Dokud srdce tluče a krev je horká, tak člověku žádná zima neublíží!“

Jen si to srovnejte s pečením vánočních perníčků v Bullerbynu, kde se děti přetahují o formičku ve tvaru prasátka, nebo s bujarou hostinou u tety Jenny!

A přece mi obojí připadá stejně kouzelné a inspirující. Někdy bych chtěla mít kolem sebe to velké a hlučné bezpečí velké rodiny jako v Bullerbynu. A jindy být zajímavá a nezávislá jako Pipi. No jo, já vím, že to nejde moc dohromady.

Proto si o tom aspoň před Vánoci čtu.

Reklamy

6 comments

  1. Taky tak 🙂 A abych to dovedla k dokonalosti, pořídila jsem si od A.L. knihu – kompilát Vánoční příběhy (pro sebe, děti jsou jen výmluva). Zdraví Eva

  2. Vánoční příběhy jsem ( si ) dětem taky před pár lety koupila. A teď je ta doba, kdy ji začínáme každoročně číst. Kačenka už ji má vyndanou z knihovny. A.L. patří u nás k vánočnímu těšení.

  3. Přetahování o formičku je typicky dětské. Postoj Pipi je už dospělý. Pipi jsem v dětství na chuť moc nepřišla (kdoví, možná by se mi líbila teď). Děti z Bullerbynu jsem milovala. I dnes bych si je kvůli vzpomínkám na dětství docela přečetla.

    1. S těmi knížkami to mám úplně stejné.Pipi pro mne byla až moc „dospělá a samostatná“.Postrádala jsme tam tu rodinu.Děti z Bullerbynu jsou pro mne nejkrásnější vzpomínkou.Milovala jsem to a chtěla jsme prožívat všechno tak jak ony.Doufám,že i našim klukům až vyrostou se budou tyhle knížky taky líbit:-).

  4. Asi tak vloni jsem si uvědomila, že Děti z Bullerbynu jsou moje možná nejoblíbenější, ale určitě nejčtenější:) knížka. Abych si ji mohla přečíst znuvu jako dospělá, začla jsem ji číst synovi, když mu byly 3 roky. A stále se k ní vracíme. Teď máme Broučky a před tím Pinoccia. Minulý týden se mě ptal, proč mu pořád čtu ty staromódní pohádky:))

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s