Součástí dnešního večírku je i zítřejší kocovina

„Snažím se říct, že… budoucí bolest je součástí nynějšího štěstí. Taková je dohoda.“

Na tuhle repliku z filmu Krajina stínů si vzpomenu pokaždé, když prožívám něco, o čem vím, že to brzo skončí. Ve filmu (je to vlastně životopis C. S. Lewise, autora Letopisů Narnie) to říká Anthony Hopkinsovi jeho novomanželka, která ví, že brzy umře na rakovinu, ale zatím je jí dost dobře, aby s ním mohla jezdit na romantické výlety po anglickém venkově. „Neměli bychom o tom teď mluvit. Nekažme si čas, který máme,“ namítá Hopkins, a jeho žena Debra Winger mu oponuje: „Tím se to nezkazí. Tím je to skutečnější.“

Myslím, že totéž se dá aplikovat i na mnohem méně tragické a obyčejnější situace.
Myslela jsem na to i v sobotu večer na večírku, který trval do devíti do rána a opravdu poctivě jsem na něm udělala všechno pro to, aby mi druhý den bylo strašně. Věděla jsem, že mi bude strašně. A taky mi strašně bylo. Ale vlastně mi to tolik nevadilo, protože nedělní kocovina byla svým způsobem součástí toho sobotního večírku.

Reklamy

4 comments

  1. No, určitě, ale myslím, že to je ta snadnější a „lepší“ varianta… když třeba chodím běhat, i když se mi nechce, a pak mám z toho dobrý pocit. Nebo když třeba se kvůli někomu trápíte a pak to dopadne dobře a jste s ním.
    Tak v těchhle případech určitě to minulé trápení dělá tu pozdější radost ještě větší.
    Zkrátka odbýt si napřed to špatné a potom zažít happyend je fajn, ale v mnoha případech to nejde… a o tom měl být tenhle článek 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s