Proč si neumím koupit to, co opravdu potřebuji?

Z jakéhosi těžko pochopitelného důvodu vlastním asi patery velmi nepohodlné boty na dost vysokém podpatku. Některé z nich mám už léta, protože je skoro vůbec nenosím. Kdybych měla upřímně říct, proč jsem si je tedy pořizovala (a proč jsem jim podlehla ne jednou nebo dvakrát, ale pětkrát), musela bych s těžkým srdcem přiznat, že je pro mě neodolatelně lákavé si sebe samu představovat jako někoho kdo takové boty nosí. Jako někoho, kdo je umí nosit. A jako někoho, kdo má kam je nosit.

Jenže ta osoba elegantně se pohybující na deseticentimetrových podpatcích na koktejlovém večírku samozřejmě vůbec nejsem já. Nejenže je nosit neumím, ale na svých denních trasách (práce-školka-Albert-vietnamská večerka) k tomu ani nemám příležitost.

Boty na běhání naopak nosím skoro každý den. Mám jen jedny, slouží mi už třetím rokem a na několika místech jsou děravé. Z nějakého důvodu se ale nedokážu dokopat, abych si pořídila nové. Stejně jako teplé ponožky (nevlastním ani jedny a když je mi zima, kradu je ze šuplíku manželovi), slušné pyžamo (naposled jsem si jedno koupila na cestu do porodnice) nebo rukavice.

Tenhle nepoměr v mém šatínku pro mě dokonale vystihuje kontrast mezi tím, o čem si myslíme, že nás to udělá šťastnými, a tím, co nám přinese štěstí doopravdy, protože to padne na míru ne našim představám o sobě, ale našemu skutečnému životu.

Reklamy

16 comments

  1. Tak tohle je úplně a naprosto přesné 🙂 Líbí se mi, jak dokážete vystihnout tyhle maličkosti, které charakterizují každého z nás a ani nás nenapadne nad nimi přemýšlet, i když to dokáže vlastně být velice zajímavé :)))

  2. Letos jsem se rozhodla, že už si nikdy nekoupím to, co nepotřebuju… nebo se o to aspoň pokusím. V létě jsem si koupila poslední nepohodlný lodičky na „běžný“ nošení, který jsem měla na nohou jen dvě hodiny v kuchyni, abych je rozchodila. Kozačky si koupím praktické černé a s ovčí vlnou vevnitř na malém podpatku. Začala jsem nákupem bederního pásu, teplých menšestráků a praktického svetru, co se hodí ke všemu… můj největší problém je v tom, že mám hromadu nekombinovatelných věcí a nic k tomu. Flanelový pyžama po 75,- jsem si nakoupila v létě do zásob v C&A, ale stejně bych brala pořád další.

  3. Ano, Barbi, to je typicky ženský problém, proto chce moje žena, abych jí věci vybíral já, protože ty pak opravdu ráda a skoro do nekonečna nosí. Příklad: V roce 1988 (!) jsme spolu jeli do Granady a cestou v autobuse jí pak v horách byla zima až jektala zuby. Sotva jsme sjeli do Granady, koupil jsem jí v prvním obchodě černou vlněnou vestičku a ona jí nosí (už tedy 23 let!) dodnes, vesta vypadá stále jako nová a žena si ji nemůže vynachválit! To, co si nakoupila sama, je už dávno sešroceno a tak od té doby nakupuji botičky, blůzičky, kabelky, dokonce i prádlo já, přestože de facto nakupuji děsně nerad. Věci pro sebe odmítám kupovat, musí mě vždycky žena do toho dokopat…

    1. Mirku, to je výborný nápad. Taky bych mohla pověřit manžela. I když vím, že by se tím můj šatník zredukoval na nejzákladnější minimum 🙂

    2. Hm, keď sa tak nad tým zamýšľam, máte pravdu. Veci, ktoré som si nakúpila s manželom, nosím rada a často, tie, ktoré som si kúpila sama na tom tak slávne nie sú. Síce nám vždy trvá, než sa dodiskutujeme ku kompromisu medzi tým, čo by si prial na mne vidieť on (a v čom by som mohla ísť tak do Perlovky loviť zákazníkov) a ja (distingvovaná, elegantná dáma, čo ovšem vyústi v mojom nakupovaní do nezaujímavého mainstreamu), ale výsledok stojí za to.
      Obaja ste to presne pomenovali :).

  4. Já mám posledních pár let potíž, že si nejsem schopná pořídit ani to, co potřebuju. Což o mě v duchu posledního odstavce asi taky hodně říká. Tím závěrem jste mi Barboro vyrazila dech. Lepší než psychoanalýza 🙂

  5. Já to mám podobné s kalhoty – optimisticky mám ve skříni několik o velikost menších určených pro mé budoucí, hubenější já 🙂
    Do dneška jsem nepochopila, co se mi honilo hlavou, když jsem si nepadnoucí velikost kupovala.

    Ale co … můžu aspoň snít 🙂

  6. teda 🙂 píšete to přesně, jak to mám i já . ponožku kradu a boty
    na vysokém podpatku ( troje ) si leží neušpiněné v regálku 🙂
    v černých adidaskách mám taky díru.
    nevím proč, ale je to hezký pocit, že to má někdo stejně :-))

    hanka

  7. Když jsem ve svém věku konečně pochopila jak to funguje a podobné kousky jsem přestala nakupovat, řeším teď (marně) tenhle problém se svou dcerou. Momentálně má v botníku několik párů naprosto nenositelných bot, které si já tajně zkouším. 🙂

    1. No investice do bot sice není moc návratná, ale zase z toho může mít člověk dobrý pocit. (a když investuje dcera a pak povolí zápůjčku, tak je to ještě lepší 🙂 )

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s