„Můžu tam přece zajít kdykoli.“ Aneb jak jsem propásla Florentýnu.

Dneska jsou to asi dva týdny, co bylo jen pár bloků od domu, kde bydlím, zavřeno bistro Florentýna. Je mi to líto, hlavně proto, že jsem v něm nebyla. Ani jednou.
Na oběd nebo na večeři do Florentýny jsem se chystala už od chvíle, kdy bistro zhruba před rokem otevřelo. Četla jsem o ní na internetu, slyšela jsem o ní od přátel a vždycky, když jsem okolo ní projížděla tramvají (asi dvakrát denně), jsem nakukovala dovnitř a říkala si, že tam někdy musím zajít.
Jenže pokaždé se našel důvod, proč to protentokrát odložit a jít někam jinam. „Do Florentýny přece můžu zajít kdykoli. Je to jen pár kroků od našeho domu,“ řekla jsem si pokaždé. Jenže „kdykoli“ ve skutečnosti znamenalo „kdykoli jindy než dneska“. Vždycky se našlo něco naléhavějšího. Florentýna zkrátka byla až příliš po ruce. Připadalo mi, že ji můžu navštívit někdy později, až budu mít víc času. Myslela jsem, že tam bude napořád.
Propást věci, které máme přímo u nosu a které jsou k dispozici na zdánlivě neomezeně dlouhou dobu, je pozoruhodně snadné. Tak třeba letošní podzim. Kdyby mě k tomu nedonutil můj nadšený tatínek, tak jsem letos zase nebyla pouštět draka. Ani jednou.

Advertisements

12 comments

  1. Když se jedná jenom o bistro, tak to ještě jde, člověk si může říct:
    „Je to dobře, třeba bych tam stejně chytil nějakou salmonelu“.
    Ale když se jedná o člověka, se kterým se chci sejít a pořád to odkládám a nakonec, když mu konečně zavolám mi jeho manželka řekne: „Ten už není mezi námi, před měsícem zemřel…“

    1. Máte pravdu, mně osobně tohle sice ještě nikdy nepotkalo, ale v naší rodinné minulosti už několik vztahů velmi podobným způsobem zašlo na úbytě. A moji příbuzní se mnohdy za celá léta potkávali jenom na pohřbech.
      Nicméně, abych to uvedla na pravou míru, bistro není totéž co bufáč!

  2. Já už se takhle deset let učím šít. Zatím jsem se dobrala tomu, že jsem si koupila šicí stroj a umím zahnout záclony. Obávám se, že po mě některý syn stroj zdědí takřka nepoužitý.

  3. Úžasný blog. Před pár dny jsem ho objevila a… prostě si ho musím přečíst celý :-). A rozhodně musím říct, že už jenom při čtení se cítím tak nějak šťastnější…

  4. Hezký článek. Také mě mrzí, že tak kvalitní podnik jakým bezesporu Bistro Florentýna byl zavřel. Nejsem pražák, takže jídlo od Florentýny jsem ochutnal jen na PFF, ale bylo úžasné. Bohužel neznamená, když je podnik kvalitní, že se na trhu udrží 😦

    Také si často říkám na to je času dost, ale není! Život se má žít na 100% :))))

  5. Jsem na tom vlastně stejně. Už několik měsíců si říkám, jak ráda bych si zašla na pivo, nebo na kávu do jedné irské hospody, která je jen pár kroků ode mě. Každé ráno ji míjím a říkám si, že tam přece jednou budu vevnitř sedět, ale dneska ještě ne. Tak nevím, asi bych tam měla zajít hned :).

  6. Díky Bohu, že to zavřeli. Kuře v hodinkách je prostě kuře v hodinkách :). Kolik večírků jsem tam zažila, kolikrát jsem tam zašla před seminářem z dějepisu na oběd.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s