Bizarní potěšení: přijíždět do Prahy po D1

Nikdy jsem si nemyslela, že by mě mohlo dojímat něco tak ohyzdného, jako je hradba paneláků Jižního Města, vynořující se na obzoru, když přijíždíte do Prahy po dé jedničce. A přece to tak je. Když se na město dívám takhle zpovzdálí, znovu se pro mě stává tím, čím bylo kdysi dávno, když jsem do Prahy dojížděla každou neděli večer ze svého domova v sudetském pohraničí: neprobádaným a dobrodružným místem, velkým neóny osvětleným příslibem nejrůznějších zážitků.

Nepopírám, že existuje spousta hezčích pohledů na Prahu, a že osvětlená silueta Hradčan je bezesporu půvabnější než ty obří zelené ukazatele a krabicovitá skladiště podél dé jedna. A přece právě tohle je pro mě nejvíc vzrušující způsob, jak se dívat na město, ze kterého se během let stal můj domov: pomalu se ponořovat do civilizace v její nejošklivější a nejbrutálnější podobě, nechat kolem sebe klouzat reklamní billboardy, pomalu projíždět mezi svítícími paneláky a činžáky až k Nuselskému mostu… to všechno ve mně stále znovu probouzí pocit, že v tomhle městě (a v mém životě) se může stát cokoli.

Reklamy

15 comments

  1. No, tak tady bych tak nesouhlasila, i když si myslím, že mé oko je okem krasoducha 🙂 I takové pohledy k městu patří, nejen stará Praha. A Jižňák už není bezduché sídliště a ohyzdná hradba paneláků, jsou mnohem ohyzdněhší čtvrti:-).
    Navíc, před panelovými domy je jako první pohled na tapetě řada rodinných domků a v jednom z nich… 🙂

  2. Báro, ty máš velkej dar nacházet zajímavý úhly pohledu na cokoli: sebe, život i dé jedničku. Umět to – připadala bych si určitě mnohem šťastnější!

  3. Úžasná úvaha, nadpis je dokonalý. Jsem ráda, že je pro někoho příjezd do Prahy po D1 podobně příjemným zážitkem, jako pro mne:-) U mě šlo ale o příjezd domů, neboť jsem z Prahy. Pohled na prodejnu lustrů Orion byl v dětství vždycky největším dárkem. Uznávám, že minulých šest let, kdy jsem jezdila trasu Brno-Praha 2x týdně jsem trochu otupěla a přestala se dívat ven, ale teď, když už tu není ta úmorná pravidelnost, se zase ráda koukám na Orion, na skleněné administrativní budovy, na paneláky a vím, že jsem DOMA:-)

  4. Kdysi jsem bydlela v podnájmu na sídlišti Lesná – Brno. výhled na město jako na dlani. Vím co popisuješ, večer jsem si sedla na balkón a připadala jsem si jako na prahu velkých věcí, které tam dole mezi světly čekají (samozřejmě jenom na mě :-))

  5. Podobné pocity zažívám, když přijíždím vlakem do Plzně. Sice tu samou trasu jezdím už pátým rokem, pomalu každý týden, ale vždycky, když se na obzoru vyhoupne osvětlená silueta města a po levé straně se z krajiny vynoří dálnice, cítím jemné chvění u srdce, protože vím, že mě čeká další týden plný nečekaných novinek a zážitků.

  6. Jestli jsem Vás, Barbi, správně pochopil, tak se Vám nejedná o krásu či nevzhled pražského okolí, ale o pocity člověka vracejícího se odněkud domů. A ty paneláky, bilbordy či cokoliv, co Vám signalizuje, že se blížíte ke svému domovu, Vás naplňuje příjemným vzrušením. Tento pocit je navíc přenosný, tím chci říct, že míst, která na mne takto působí je víc, jsou to přesně řečeno místa delších, několikaletých pobytů. Třeba někdy to může být opravdu krásný pohled na panorama města a jindy zase ten otlučený barák u silnice a nevzhledný tovární komín, ale musí to být vždycky ten mně známý pohled, jakési „déja vu“ vryté do mé duše…

  7. No, přesně proto mě to chytlo. Zamilovat, nebo mít sentiment nemá co dělat s krásou či něčím takovým. Vlastně se to dokonce dá i dost těžko odhadovat a navrhovat. Je to dost podobný s sexapelem. Budoucím architektům tohle nedochází, jsou hrozně překvapený, když je poňoukám hledat tyhle „zakazané lásky“ … a mít k nim úctu. Děláme teď Karlín, syrovou parcelu u tratě … a ten prázdnej divnej plac místní lidi milujou. Nutím dokola studenty chodit na to místo, hledat a umět popsat, v čem je to kouzlo … a pak to jako esenci opatrně použít do toho nově navrženýho.

  8. Krásně napsaný – na D1 prožívám uplně to samý a nejvíc se mi líbí pohled ze začátku Nuseláku na ten kostelík vlevo (u policejního muzea) a světelný billboard – to už se cítím fakt „doma“ 🙂 Na D5 mám podobné pocity ale vůči D8 jsem naprosto imunní 🙂

  9. Objavila som tento blog úplne náhodou……budem sem už chodiť pravidelne….. troška filozofovania hoc aj každý deň a na tému ako byť šťastná /s malým š/ – to je to pravé orechové
    Eva

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s