Umíte se radovat z toho, co brzy skončí?

Snad v každém sebestručnějším návodu na šťastnější život se dočtete, že chcete-li být šťastnější, nemáte investovat do věcí, ale do zážitků. Jasně. Nejspíš to tak je. Přesto jsem vůči zážitkům trochu opatrná. Jsou totiž pomíjivé. Z každého koncertu, výletu, romantického víkendu nebo dovolené se jednoho dne musím vrátit domů a… stejně nakonec budu v sedm třicet stát na tramvajové zastávce ve smogovém oparu všedního rána a vyhlížet svůj další normální den. Nebude mi pak ještě hůř?
Podle studie psycholožky Jaime L. Kurtz je to právě naopak – ze zážitků, které mají brzy skončit, si toho odnášíme dokonce víc než z těch, které se dají kdykoli zopakovat: „Máme-li na paměti, že to, co právě děláme, brzy skončí, může to zážitek zintenzivnit a posílit naše prožívání přítomnosti.“
Možná proto se dnes a denně dobrovolně vystavujeme větším či menším zraněním. Pořizujeme si psy a děti, i když víme, že nás jednoho dne tak či onak opustí. A utrácíme za lahve dobrého vína, i když na jejich konci čeká zítřejší kocovina.

Reklamy

5 comments

  1. Trochu mě zarazila ta pomíjivost zážitků. Možná vnímáme rozdílně význam slova „zážitek“. Pro mě je to vzpomínka na něco, co jsem zažil. I když už je to dávno pryč.

    Já třeba rád podnikám výpravy do jihovýchodní Asie (Thajsko, Laos, Kambdoža…). Jezdím tam obvykle na měsíc a tudíž ty výpravy, samy o sobě, jsou pomíjivé, ale to, co tam zažiju, ten zážitek, je něco co už mi nikdo nikdy neveme.

  2. A co se takhle naučit si užívat i ty „obyčejné“ chvilky naplno? A přestat srovnávat ty „špatné“ (každodenní) s těmi „lepšími“ (dovolená) …

  3. „stejně nakonec budu v sedm třicet stát na tramvajové zastávce ve smogovém oparu všedního rána a vyhlížet svůj další normální den. Nebude mi pak ještě hůř?“

    skatemurai – to je pravda. Len nedávno som si uvedomila, koľko času som vo svojom živote premárnila „čakaním“. Už odmala som vždy na niečo čakala: Na prázdniny, na Vianoce, kým bude mať mamička čas sa so mnou hrať, kým budem mať napísané úlohy – a teda čas na hranie, kým budem veľká (a nemusieť chodiť do školy), kým skončí pracovná doba, na prázdniny, na víkend, na dovolenku… A to je škoda. Radšej si užime aj tie obyčajné dni. A tie rána, kedy stojíme na zastávke cestou do práce… 🙂

    Ale je fakt, že príjemné chvíľky, ktoré majú trvať „nekonečne dlho“ nám často unikajú pomedzi prsty. Až keď sa blíži koniec, začíname ich vychutnávať intenzívnejšie. Ale aj to má niečo do seba – ten pocit, že nejaký zážitok trvá dlho. Môžem sa v ňom udomácniť, nechať ho presiaknuť celou bytosťou a naplniť ním postupne každú bunku. 🙂

  4. Ano, Barbi, dovedu se radovat právě z toho, co vím, že brzy skončí. Z toho důvodu jsem i začal psát své zážitky, protože jsem věděl, že bych je mohl někdy zapomenout a to by byla škoda, tedy hlavně pro mne. Stalo se mi už mockrát, že mi někdo řekl, proč určité pasáže v mých příbězích neškrtnu, bylo by to čtivější. Jenže mně nejde ani tak o tu čtivost, či literární kvalitu, jako o zachování si v paměti, jak se to doopravdy odehrálo – a to má pro mne význam…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s