Pěstujete si rodinné mýty?

Každodenní realita mého manželství sestává z logistického dohadování, kdo vyzvedne děti, peskování za vodu nacákanou v koupelně (to já za ni dostávám vynadáno, ne naopak), a esemesek o třech a méně slovech („Přijdu pozdě.“ „Večeři udělám.“ Nebo taky jenom: „Pečivo.“). Možná právě proto mě ale tolik baví komukoli, kdo je ochoten poslouchat, znovu a znovu vyprávět historky ze začátku našeho vztahu. Zejména o tom, jak jsme se seznámili.

Bylo to asi takhle: moje kamarádka Pavla celý dlouhý rok básnila o kamarádovi svého přítele, který se právě vrátil z Ameriky, vypadá jako Mick Jagger – (dobrá, neříkala to přesně takhle. „Mick Jagger“ byla moje interpretace jejího popisu „má divnou pusu“) – je tajemně mlčenlivý a jeho povoláním je pátrat po nepotrestaných zločinech komunismu. Takže v mé fantazii stvořila bájného hrdinu – něco mezi Simonem Wiesenthalem, Old Shatterhandem a Mickem Jaggerem. Když jsme se po roce poprvé skutečně setkali, nikdo mi ho nemusel představovat. Věděla jsem už všechno. Jiskra přeskočila okamžitě.

Doteď, když to někomu vyprávím, připadám si jako hrdinka romantické komedie, jako by můj osud mohl ležet na stejné poličce jako Pretty Woman, Samotář v Seattlu nebo Notting Hill. A tenhle příběh (mnoha lety opakovaného ústního podání vybroušený do hollywoodské dokonalosti) je jedna z mála věcí, díky kterým se dá přežít i e-mail následujícího znění: „Posílám program na tento týden.Dnes příchod pozdě. Zítra ranní – vyzvedávam děti. Čtvrtek – nevím, večer zkouška. Pátek – po práci do Hradce, beru holky. Ok?“

Proto taky ráda poslouchám rodinné a vztahové mýty jiných lidí. Jaké jsou ty vaše? 

Advertisements

10 comments

  1. Ano, rada pro všechny hledající: Krásný začátek Vám dá spoustu síly a trpělivosti do dalších let. Já potkala svého drahého na zábavě, kde mě dohazoval svému kamarádovi a když mi jeho podnapilý kamarád položil ruku na stehno a já ji pohrdavě odsunula, hlásil přes stůl můj – teď již 11 let přítel – NEBUĎ LABUŤ! Časem jsem v jeho kamarádovi našla opravdu zalíbení, ale to už se mu asi tak nelíbilo… každopádně trvalo to ještě rok (ten nejdobružnější rok mého života :-)) než jsme se opravdu našli. Od té doby se už jedenáctý rok VŮBEC NENUDÍM. A i když se náš život občas scvrkává do zkratek, které jste popisovala, mám pořád spoustu zážitků, na kterých můžu „frčet“ v těžkých dnech… 🙂 Vzývám všechny andělíčky, osud a tajemné síly, abych mohla mít to štěstí si i na dále takhle žít 🙂

  2. Tak tady je: Přestěhovala jsem se do Brna. Po předchozím prapodivném vztahu jsem si řekla, že je konečně čas najít si toho pravého chlapa a že to konečně musí být horolezec. První hodina univerzitního tělocviku, plavání. Jdu okouknout terén. Je tam jenom jeden přijatelný kousek, zato hodně přijatelný. A tak spolu „náhodou“ hodinu plaveme v jedné lajně a brzy se seznámíme. Výsledek: zjištění, že jsme chodili na stejný gympl (on o dva roky výš), že je horolezec (!!!), že je skvělý a zblízka ještě přitažlivější. Nejdřív deprese, že prostě nemůže být nezadaný. No a dneska už jsme asi sedm let spolu, z toho rok a půl manželé. Od našeho seznámení taky konečně pořádně lezu po skalách 🙂

    1. Zuz, no tak to je jako z pohádky:-) gratuluji, téměř neuvěřitelná náhoda! Jasný příklad toho, že žena je ta, kdo si vybírá.

      1. A taky z toho pro mě plyne, že když má člověk jasnou představu, co chce, tak to (někdy) dostane. 🙂

  3. Já sice vůbe nerozumím tomu, jak být šťastná, proto taky čtu tenhle blog, ale tohle byste mohla mužovi navrhnout: Píšeš krásný maily, jenom prosím Tě na začátek vždycky napiš Ahoj lásko a nakonec Miluju Tě. Pak budu Tvoje plány na týden číst pozorněji, radostněji a vůbec, bude mi líp na světě i v tomhle krásným manželství.

    : )

  4. Narazila jsem na Váš blog a moc se mi líbí. Hodlám být pravidelnou čtenářkou a poučit se, jak být šťastná.:-) A rodinné – i jiné – mýty také ráda pěstuji.

  5. Příběh našeho seznámení je skutečně filmový.
    Seznámili jsme se totiž v kině. Já kamarádce dělala křoví, on, kamarád její nové známosti, uváděl film. Když si přisedl, zatočil se se mnou svět. Přesně toho muže jsem si totiž před několika dny vymyslela jako ideál, kvůli kterému už nepůjdu do žádných neperspektivních vztahů. Byl vysoký, štíhlý, měl modré oči a při úsměvu dolíčky ve tvářích. A voněl. Když si ode mne bral jahodovou čokoládu (tehdy jsem měla období, kdy jsem se neustále se všemi dělila o dobrůtky, taky jsem byla štíhlá), bylo jasné, že se něco stalo i s ním. Film jsme sledovali společně a přitom jsme oba cítili ostýchavou radost. Film se jmenoval Čtyři přátelé a je od té doby naším společným kultovním filmem, už patnáct let. Tehdejší filmový program mi manžel dal zarámovat a nyní visí v našem malém rodinném kině.

  6. Jsem ve vztahu s mým báječným mužem asi osm let. Na zvídavou otázku „jak jsme se vlastně seznámili“ nemáme zatím žádnou lovestory, kterou bychom vyprávěli, kterou vyprávíte Vy. Neznáme přibližné datum našeho vztahu, místo.. a tak se na sebe obvykle usmějeme a prohlásíme, že bychom si měli nějaký skvělý, trochu bláznivý scénář o našem seznámení vymyslet. Těším se, až ho jednoho večera budeme sepisovat!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s