Proč mě baví nakukovat do cizích oken

Těším se na to, že brzy už zase budu chodit z práce domů za tmy. Ráda totiž nahlížím rozsvícenými okny do cizích domácností. Nevím, čím to je, ale zdá se mi, že jakýkoli lidský příbytek, když se na něj díváte zvenku, ze setmělé deštivé ulice, osvětlený lampou, zarámovaný závěsy nebo zastřený záclonou, se promění v dokonalou iluzi domácího tepla a útulnosti. Při běhání okolo Riegráku nakukuju do blahobytných vinohradských obýváků s lustry, obrazy a velkými knihovnami. U nás na Žižkově zase do všelijak poskládaných kuchyněk a pokojíčků. To je jedno – v sychravém večeru při pohledu oknem každý byt vypadá jako domov.

Úplně nejradši ale mám, když se mi poštěstí takhle zvenku zahlédnout náš vlastní byt. Když můj muž přijde domů dřív než já, rozsvítí v kuchyni a provede tohle kouzlo s naší domácností. Při letmém pohledu zvenku je náš byt jaksi hezčí a víc mi připomíná, čím vším doopravdy je.

Advertisements

18 comments

  1. Naprostý souhlas. Nejraději to mám o vánocích, kdy za okny ještě svítí stromečky, někdo na nich zapaluje svíčky a to kouzlo domovů je neodolatelné …

  2. Taky to dělám moc ráda, jenomže jsem nikdy nemohla přijít na to, jak to na mě vlastně působí.Teď už jsem na to přišla:) Díky ti:)

  3. Zdravím všechny kdož touží po šťastnějším světě.
    Byla jsem okouzlena temnými uličkami Paříže, za okny množství rozsvícených malých stolních lamp (ne jako u nás, jedno centrální s 100w bílou zářivkou), drahé a drahně letité tapety, dřevěné lišty, narvané knihovny,……. Ale teplo domova sálá i z oken našich domovů. Ráda projíždím malými vesničkami před Vánoci.
    Voyerství zdar :o)

  4. chodil jsem o Štědrém dni s otcem ulicemi a spolu jsme nakukovali do ostatních oken v ulici, zda tam již zasedli lidé k sváteční večeři, zda už tam k nim přišel ježíšek.
    mamka zatím pozvala ježíška k nám.
    chodívám teď také tak. s dcerou.
    vím,že mi to ježíšek odpustí. tak jako to odpouštěl mému otci.
    děkuji za vzpomínku.
    ať žijí šťastní lidé, co mohou psát šťastné blogy.
    odnikudnikam

  5. Tuhle zálibu pěstuji už od dětství.
    Mám teď ještě jednu novou – za sychravého počasí třeba i v dešti se jedu projed na kole a potom když dorazím domů, osprchuju se a roztopím krbová kamna a zalezu pod deku…… nádhera.

  6. Jak tak vidím, je nás vícero. Vícero lidiček nakukujíc do příbytků ostatních. Ještě na střední škole, kdy jsem bydlela na internátu, jsme měli kousíček supermarket. Mnohem raději jsem ale, alespoň jednou týdne, chodila víc jak přes půl města do jiného, přes dlouhatánskou ulici s rozsvícenými domácnostmi, které skýtaly opravdu to pověstné „teplo domova“. V pochmurném počasí (mnohdy s deštěm) jen tak stát venku, v tom tmavém světě a pozorovat opravdový kus života tam uvnitř… 🙂 Je sic pravda, že v zasmušilejších dnech to ve mě vyvolávalo úzkost, že já se do svého opravdového domova vrátím až za týden, nebo za pár dní, ale o to víc jsem se těšila. Kromě jiného mě ohromně bavilo pozorovat (co to jen šlo), jak to mají lidé doma různě zařízeno a pomalu si v hlavě skládala představu, jak bych to jednou chtěla já. Tyhle nevinné projevy „voyerismu“ se mě drží dodnes, ale nijak se za to nestydím 🙂

    Buďme šťastní,
    P.

  7. souhlasím, z venku vypadají ty domovy opravdu jako domovy. Je to příjemný pohled 🙂 jen si vždy říkám, snad nikdo moc takto nešmíruje nás 🙂

  8. Milá Barboro,
    mluvíte mi z duše. 🙂 Také ráda nahlížím do rozsvícených oken. Zvlášt na podzim. A vždy si vzpomenu na fejeton Karla Čapka Světélka. Píše v něm. Člověk se obyčejně nedívá se zvláštním zájmem lidem do oken; okna jsou k tomu,aby se jimi někdo koukal ven. Ale večer je to jiné; osvětlené okno večerní se už nedívá ven,ale dovnitř a chodec se musí tím oknem podívat,visí tam lampa a vrhá na strop teplý kruh světla, u stolu asi sedí lidé. – Třeba tam bydlí štěsí,myslí si chodec těm se to žije, tam musí být pěkně,tam by bylo dobře posedět, v tom zlatém a pokojném světle.
    A když sedí doma pod svou vlastní lampou, ani si nevzpomene,že jeho domácí světýlko vřezává do tmy zlatý a teplý obdelník.
    Přeji Vám, aby světlo z Vašeho bytu, stále vyřezávalo do tmy pocit útulného a přívětivého domova.

  9. Jezdívala jsem před lety do německa před Vánoci pracovat. Němci vůbec nefandí záclonám, na rozdíl od spousty svíček. I když jsem nestíhala chystat vánoce doma, pohledy do útulných domovů, navíc s trochu exotiky pro nás „z východu“ to bylo jako kouzlo.

  10. Casto jezdim do Holandska, kde zaclony skoro nikdy neexistuji, drive se za ne platila dan. Nechtela jsem tomu verit, ale je to pravda. Do tech jejich oken se clovek proste divat musi. A jim to vubec nevadi. Neco tak utulneho jako tam jsem nikdy jinde nezazila. I ja chodila s rodici na stedry den pred veceri na prochazku a nakukovala uz jako mala holka do cizich bytu, bylo to krasne a az doted na to rada vzpominam. Patrilo to k nasemu vanocnimu ritualu. Jsem rada, ze i jini maji tyto zazitky a pisou o nich.
    Moc krasny prispevek, dekuji.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s