Velké umění: nic od toho neočekávat

Když mi bylo šestnáct až osmnáct, chodila jsem na maturitní plesy všech svých spolužáků, protože jsem si myslela, že na nich potkám velkou lásku nebo přinejmenším zažiju něco výjimečného. Na každý z nich jsem šla s obrovským očekáváním: představovala jsem si tajemné pohledy, vášnivé ploužáky, brilantní rozhovory, spontánní koupele ve fontáně… Viděla jsem se jako hrdinka od Fitzgeralda, realita ale byla spíš jako z filmů Miloše Formana. Moje očekávání byla tak nesmírná, že ve skutečnosti jsem se vůbec nebavila. Nevěděla jsem, o čem si povídat se svými přiopilými spolužáky. Nebavilo mě tančit s tím jedním nebo dvěma zamlklými kluky v nepadnoucích oblecích, kteří o to vůbec stáli. Pokaždé jsem odcházela zklamaná, otrávená, skoro střízlivá a sama. Když se teď za těmi plesy ohlížím, uvědomuju si, že vlastně jediné, co se mi na nich líbilo, byla právě ta nezměrná očekávání. Ten příslib, že by se něco mohlo stát.

Od té doby jsem se mnohokrát přesvědčila, že něco se stane většinou ve chvílích, kdy neočekávám vůbec nic. Proto miluju neočekávané dýchánky, improvizované večírky, které se rodí z momentálního nápadu a člověk se na ně dostavuje v tom, co má právě na sobě, s vínem, koupeným naproti u Vietnamců. Když od toho nic nečekáte, můžete očekávat cokoli. Nic neočekávat a přitom být připraven na všechno je ovšem velké umění.

Reklamy

9 comments

  1. Hezké, já včera očekávala příchod milého z práce s načatým červeným, pstruhem na grilu a svíčkami – na oslavu posledního „babího dne“ – rozuměj: teplého dne. Po jeho čtyřhodinovém zpoždění jsem mu vysušenou rybu v alobalu mrskla na stůl v obýváku, podnapilá jsem si rukou od octa (připravovala jsem salát) vytřela oko, opálila vlasy při sfoukávání svíček a mrskla s sebou do postele…
    Příště to budu – poučena z Vašeho blogu – dělat pro sebe a bez přehnaných očekávání 🙂

  2. PS: držím palce v Křišťálové lupě, doufám, že to Šťastný blog všem ostatním „natře“ ! (Už mám odhlasováno 🙂

    1. Díky, Jitko. Z podobných očekávání jsem se už asi vyléčila (pokud jde o to červené, květiny atd…)
      A pokud jde o Křišťálovku, tady neočekávám opravdu nic, ale mám velkou, VELKOU radost, že tam jsem vedle Módní pekla, pana Cuketky a 1000 věcí…. tj. blogů, které mě opravdu moc baví.

    1. Řekla bych ano! Jen s tou pátou hodinou by byl problém, protože to většinou vyzvedávám děti ze školek, kroužků atd. Navrhla bych ranní kávu nebo večerní drink.

  3. Moc pekne jsi to napsala, souhlasim se spontannimi vecirky, navstevami bez ohlaseni, vyletem k mori (do lesa, do mesta, na venkov,atd..), kdyz se clovek v nedeli rano probudi s myslenkou – ja bych tak nekam rada vyjela…at se nam vsem dari uzit si neocekavane krasne spontannosti 🙂

  4. Jak je možné, že neustále objevujete nové a nové straré pravdy 🙂 A jak je možné, že mám pocit, jakobych to napsala sama 🙂 Vy mě tak bavíte. Gratuluju, závidím, přeju…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s