Tři minuty dokážu dělat cokoli

Jsou činnosti, ke kterým se nedokážu přimět ani přesto, že ve skutečnosti by mě stály jen minimum času a námahy: čištění připálených hrnců, převlékání postelí v dětském pokoji na patře, posilování břišních svalů, třídění nahromaděných e-mailů… Nedávno jsem ale objevila trik, který mi pomáhá nechuť překonat: stanovím si časový limit. Rozhodnu se, že danou činnost budu provádět přesně tři minuty – a potom můžu bez výčitek svědomí přestat, i když jsem třeba teprve v polovině. Vyhlídka na to, že vím, kdy utrpení skončí, mi paradoxně pomáhá se na danou činnost soustředit, a navíc ve mně pokaždé vzbudí jistý druh pošetilé soutěživosti: snažím se toho za tři minuty stihnout co nejvíc. Nemluvě o tom, že když po třech minutách časový limit vyprší a já vím, že dál už „nemusím“, tak obvykle z pilnosti přidám ještě kousek navíc.

(Mimochodem, úplně stejně to funguje na mou dceru a její cvičení na piano.)

Advertisements

8 comments

  1. Hm, naozaj má zmysel sadať ku klavíru na tri minúty? Môj syn by za ten čas asi ani nestihol otvoriť noty ;D
    A čo sa týka toho triku na mňa, obávam sa, že by to tiež nefungovalo. Ak by som pár razy onen limit „z pilnosti“ pretiahla (a ako sa poznám, tak by som ho pretiahla), už by som si nabudúce neuverila, že to naozaj budem robiť len 3 minúty a celý efekt triku by bol ta-tam.
    Ale možno by zabral nejaký väčší limit (20 min?) s tým, že by som ho „povinne“ musela dodržať. 😉

  2. Taky mám minutku, která mi kdysi přišla v časopise apetit, můj limit je 15 minut a za tuhle dobu se toho dá stihnout opravdu hodně a když vidím jak utiká čas tak dělám o to rychleji, uběhne 15 minut, zapípá to a většinou je nepřijémný úkol hotov úplně nebo stačí užý jen málo.

  3. S touhle metodou začala moje ex-manželka, už před mnoha lety. Strašně nenáviděla mytí nádobí a myčku jsme ještě neměli. Stanovila si tedy limit, že mytí nádobí nesmí překročit čas 3 minut. Čili myla nejvyšší možnou rychlostí, což mělo za následek časté vyklouznutí, tu skleničky, tu talíře, tu šálku z ruky a střepy na podlaze. Bylo tedy nemyslitelné používat drahé servisy a začali jsme nakupovat to nejlevnější nádobí na rozbíjení a skleničky od hořčice. Jednu sadu ozdobného nádobí jsme používali jen když přišli hosté a to jsem potom musel umývat já. Jen tak se dalo to její mytí přežívat, ale rozvod byl z jiných důvodů…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s