Proč se chystám pozvat na večeři svého bratra, i když spolu vlastně moc nemluvíme

Třetina lidí prý v dospělosti přestane komunikovat se svými sourozenci. Osobně si myslím, že to není ani tak proto, že by jim zazlívali staré křivdy (rozbité hračky, obnošené oblečení, žalobníčkovské aféry), jako spíš z lenosti. Vymyslet záminku ke společnému setkání je s ubíhajícími lety jaksi stále obtížnější.

Alespoň v naší rodině to tak často bylo. Když jsem byla malá, naši příbuzní, roztroušení po celé republice, se setkávali převážně na pohřbech. A na pohřební hostině si potom připíjeli: „Tak na to, abychom se nevídali jenom na těch pohřbech.“ Ale čas ubíhal a než se odhodlali zvednout sluchátko a jeden druhému zavolat, překazil jim to další pohřeb…

Mezi mnou a mým mladším bratrem to dlouho bylo podobně. Sedmiletý věkový rozdíl způsobil, že jsme spolu nikdy moc nemluvili. Pořád byl pro mě moc malý. Když mu byly dva roky i když mu bylo třináct. Potom mně najednou bylo třicet a jemu třiadvacet, ale mluvit jsme spolu nezačali, protože jsme to neuměli.

Potom nám umřela máma – náš jediný společný rodič – a zdálo se, že spolu s ní se vytratila i poslední záminka ke společným kontaktům.

Přesto se snažím, aby to tak nedopadlo. Uvědomila jsem si totiž, že pokud chci se svým bratrem začít mluvit, nezbývá mi… než s ním začít mluvit. I když naše společné večeře, na které se scházíme párkrát do roka, probíhají poněkud kuriózně. Protože pokoušet se mluvit s někým, s kým třicet let skoro nemluvíte, jde ztuha.

Myslím si ale, že je to pořád lepší, než se s ním kvůli vlastní lenosti vidět až na dalším pohřbu.

Advertisements

5 comments

  1. Váš článek, Barbi, mě oslovil. Mám sestru o 7 let mladší a nedovedeme se spolu bavit, protože ona se zajímá jenom o víru, mše, kostel, zpověď, roráty, modlitby, růženec atd. prostě o věci katolicko-církevní. Vše ostatní je pro ni ztráta času a tak si, čím jsme starší, méně rozumíme.
    Jako děti, to ještě šlo i když jsem byl někdy vzteklý, že se o ni musím starat i když chci jít s klukama hrát fotbal, ale jinak jsem jí večer vyprávěl mé specielní westernové pohádky (vyčtené z Rodokapsů) a ona mě zato poslouchala na slovo, víc než rodiče…

  2. Co se s ním seznámit jako s cizím člověkem? Jako na rande, nebo tak? Existuje i takový vtipný přeposílací dotazník… kdy člověk vyplní věci, které ví o tom druhém. Dalo by se to při té večeři rozebírat. Jaká je tvoje oblíbená barva? Myslím, podle toho, co máš na sobě, že modrá… a tak podobně.

  3. Mám o 10 let staršího bratra, který mě v podstatě vychoval, když se oženil hned v 19letech trávila jsem u něj s jeho dcerou svou pubertu a starala se tak o svou 1.neteř, kteoru jsem měla moc ráda.
    Po té co jeho manželka zjistila, že ji byl nevěrný a já tak trochu zastala pár názorů v jejich vztahu musel sklopit ouška a aby se s ním manželka nerozvedla, tak ji musí na vše přikyvovat a díky shonu dnešní doby je i rád, že nemusí nic řešit.
    Problém v tomto jeho řešení nastal však pro mě, jelikož k nim domů nemohu, nejsem zvaná a když náhodou se tam nachomejtnu tak ta přetvářka ze strany jeho ženy je děsná.
    Díky tomu mě můj bratr nevyhledává a žije si svůj život.
    Naprosto souhlasím, že dnešní doba je úplně k ničemu co se vztahů rodiny a přátel týče .(

  4. A u nás to byla právě mamčina smrt, která nás neuvěřitelně stmelila. Jsme teda s bráchou jen o rok a půl a starším je on, ale taky jsme vždydky jeli každý svým směrem. Respektovali jsme se, ale blízko jsme k sobě teda moc neměli:o) Až jsme si z naší kmenové rodinky zůstali sami, fůra nám toho docvaklo. A jsem tomu tááák ráda:o) Ať dopadne dobře nejen tato, ale i všechny další – a třeba nejen večeře… J.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s