Myslíte, že to bude trvat hodinu? Tak připočtěte ještě dvacet minut.

Dnes mám dovolenou. Nejdu do práce. Ale protože už ve 12:00 musím vyzvednout Rozárku ze školky a odvést ji na kroužek výtvarky, zbyly mi zhruba čtyři hodiny času, se kterými mohu naložit po libosti.

Můj plán byl následující. V 7:30, až můj muž odvede děti do školy a školky, půjdu běhat. Návrat v 8:00. Potom sprcha, snídaně. Od 8:30 pročtení mailů, psaní blogu. V 10:00 odcházím k lékaři vyzvednout si recept. A zbývá mi ještě spousta času na procházku po městě, vysedávání v kavárně, zevlování v knihkupectví, vdechování babího léta…

No nic. Protože teď je 10:05 a právě začínám psát dnešní blog, je jasné, že mi to úplně nevychází. A to jsem se nikde nezapomněla, nezdržela, dokonce se mi podařilo nepropadnout žádné prokrastinaci.

Trpím totiž chronicky špatným odhadem toho, jak dlouho mi budou jednotlivé činnosti trvat. Představuji si například, že cesta do práce mi zabere dvacet minut. Jenže dvacet minut ve skutečnosti trvá samotná jízda tramvají (a to ještě jen podle jízdního řádu). Anebo si myslím, že na běhání mi stačí půl hodiny. Protože půl hodiny skutečně běžím. Jenže dalších deset minut předtím hledám tepláky, lovím tričko z koše na žehlení, zavazuju si boty, hledám iPod, zjišťuju, kdo si sakra zase půjčil moje sluchátka atd.

Jedna moje virtuální známá pro to má hezký termín: časooptimistka (díky, Lado!). Jsem tedy časooptimistka – což zní rozhodně lépe, než že jsem notoricky opožděná. A prozatím vidím jediné řešení: ke každému svému časovému odhadu připočíst rezervu 30%.

Foto je odtud.

Advertisements

11 comments

  1. Dobré dopoledne,

    já to znám z práce, kde jsou po mně vyžadovány termíny a pracnost. časem zjišťuji, že mně nestačí ani těch 30 %, ale ideálních je 100 % navíc, protože jsem příšerný „časooptimista“ :). Navíc je potřeba si zvážit, kolik se mi do toho času vejde činností, protože dokážu slíbit 1000 maličkostí, ze kterých nakonec 500 už nestihnu.

    Hezký den, Tomáš

  2. Ja mam podobny problem a ten v mem pripade spociva v tom, ze muj osobni casovy rekord cesty do prace povazuji jako referencni cas pro planovani kdy vyrazit. Tim padem jsem tam vzdycky pozde krome dnu kdy ten rekord prekonam coz uz se dlouho nestalo.

  3. Já mám zase vlastnost (bohužel) obrácenou, jak mám někde být na čas, tak jsem tam aspoň o čtvrt hodiny dřív, což mě štve, protože vždycky musím čekat. A ať dělám co chci ne a ne přijít taky pozdě…

      1. Takže když rozvinu úvahu pana Nioblada dále a představím si tu ryze teoretickou, fiktivní a vlastně imaginární možnost, že bych měl já schůzku s paní Barborou, pak bych musel na ni čekat minimálně 30-60 minut a mohl si přitom zpívat píseň Milana Chladila: „Už bude šest, už se jí dočkáte, už bude šest a řekla o páté! Má sladký hlas a v očích jas a vůbec plno krás – jen kdyby aspoň jednou přišla včas!“

  4. I když jsem přesvědčen že má logistika a plánování je špičkové, často zjišťuji že mé odhady nejsou zdaleka tak přesné jak by měly být. Nejlepších výsledků dosahuji když mám neskutečně nabitý den a jednotlivé akce se proti plánu mohou posunout maximálně o 5-10 minut. Jsem schopen si v některých případech naplánovat půl dnes několika cestami po městě a zakončit to celé s rozdílem max. 15 minut oproti plánu.
    Nejde-li ale o tak závažné plánování, tak i tři události rozprostřené v celém dni mohou dopadnout zcela katastrofálně.
    Domnívám se že příčina ze je za prvé v pečlivosti plánování v prvním případě a především pak nutnost plán dodrže a z toho plynoucí soustředění na provádění jednotlivých úkonů.
    Z toho plyne můj závěř že občas je dobré když plán nevychází, protože to oživuje jinak nalinkovaný den a nutí nás ke kreativitě a přehodnocování, což nás může posouvat kupředu. Což ale nic nemění na vzteku který se dostavuje když mi můj plán nevyjde 🙂

  5. Mám jisté zkušenosti s time managementem a v podstatě jste se s připočítáváním 30 % trefila. „Oficiálně“ se radí plánovat si 60-80 % svého času – zbytek je na najednou příchozí věci. A plánovaný čas násobit asi 1,3 nebo 1,5… moje zkušenost radí vynásobit dvěma, neboť jsem taky značná časooptimistka a počítám délku cesty jen jízdou v tramvaji a pak se hrozně divím.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s