Nečekaná radost z pomalého čtení

Nepředpokládala jsem, že mé dcery bude bavit sto let starý dívčí román o zahradničení, v němž se celé odstavce věnují popisu růží šplhajících po staré zdi a na celé stránky se líčí okopávání prvních jarních výhonků. Když jsem jim začala číst Tajnou zahradu Frances Hodgson Burnett, brala jsem to jako trochu zlomyslný experiment – zjistit, co děti, uvyklé Harrymu Potterovi a Pokémonům, vydrží.

Hlavně jsem ale nepředpokládala, že to bude bavit mě.

Jsem hektický čtenář – pokud knihu nezhltnu narychlo během několika bezesných nocí, pak už ji většinou vůbec nedočtu (a knihy jako Milénium si o tenhle styl čtení vysloveně říkají). Kniha jako Tajná zahrada si ovšem žádá úplně jiné čtenářské tempo. Rozvážné, krok za krokem. Každý den s dětmi urazím tak pět stránek. A užívám si je mnohem víc, než bych čekala.

Zjistila jsem ostatně, že „pomalé čtení“ má na internetu řadu stoupenců (stačí si do Googlu zadat „slow reading“) a přináší zážitek úplně jiného druhu než adrenalinové polykání kapitol a přeskakování odstavců s popisy.

*

Jeden z blogů o pomalém čtení najdete například zde: Tracy Seeley’s Blog  

Reklamy

4 comments

  1. Nedostatek času mi dovoluje číst pouze v MHD a u doktora. První možnost skýtá standardní sedmiminutovky, kdy pomalu, dvakrát denně ukrajuji pětistránkové úseky knih. Ta druhá možnost poskytuje času nesrovnatelně více, naštěstí ji zas tak často využívat nemusím. Knihu Žízeň po životě jsem takhle četla více než rok a ta radost, která ve mně vyrostla s posledním odstavcem stránky 367, byla nepopsatelná 🙂 (i přesto, že vlastně všichni umřeli)

    Každopádně Vám moc děkuji za tip na knihu 🙂

  2. Já taky čtu rád pomalu a když se mi to líbí, tak si to jakoby šetřím, ale já také pomalu píši a pomalu maluji, pomalu jím – prostě jsem asi celkově pomalý člověk. Příkladně příběh „Ladná zubařka“ (viz odkaz) mi trvá také celý týden než ho nasmolím, každou větu parkrát vypilovávám a pak k tomu hledám určité obrázky a protože obvykle nenajdu na internetu to, co bych potřeboval k textu, jsem nucen tvořit jakési koláže fotka + dokreslení myší. Vím, že je to práce celkem zbytečná, protože čtenář, který to přelouskne za 2 minuty si vůbec tyto maličkosti neuvědomuje.
    Ale mně to baví a tak si s tím vyhraju…

    1. To vám opravdu závidím, tu pomalost. Já mám většinou pocit, že si to jakoby „nemůžu dovolit“, i když to je samozřejmě blbost.

  3. Pomalost v dnešním uspěchaném světě si může vlastně dovolit jen důchodce, protože i ti bohatí, kteří by nemuseli se nějak dřít a honit, to dělají, coby workoholici taky – a já nechápu proč, život je přece krásnej bez stresu, bez hektiky i bez adrenalinu…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s