Kde je ten správný čas odejít z večírku?

Je asi tak půl hodiny po půlnoci. Tak trochu se mi už chce spát. Většinu večera jsem strávila na nejvzdálenějším konci stolu, takže lidi, se kterými jsem si opravdu chtěla povídat, jsem vůbec neslyšela. A v misce s oříškama na dosah mojí pravé ruky už zbývá jenom pár zrníček soli. Upřímně řečeno, moc se nebavím. Ale od toho, abych se zvedla a šla domů, mě zdržuje jakási chabá naděje, že se tenhle doposud nemastný neslaný (až na ty oříšky) večírek přece jen ještě může zvrtnout v nejlepší party roku. Že se rozproudí odvážná konverzace nad hlubokými tématy. Že někdo bude tančit na stole. Že se stane něco, na co budou účastníci večírku vzpomínat ještě po letech. Ta naděje je asi tak jedna ku dvěma stům, ale je tu. (Ačkoliv naděje, že tady budu ještě další hodinu a půl čím dál tím bezostyšněji zívat, a pak stejně půjdu domů, je nesrovnatelně větší.) A já bych si neodpustila, kdybych následující den potkala někoho ze svých spolustolovníků a vyslechla si, že: „Škoda že jsi odešla! Potom to teprve byla jízda…!“

Duševní boje podobného druhu jsem na různých večírcích v různých podobách absolvovala mnohokrát od pozdní puberty do pozdního mládí. Dnes se snažím držet jednoduchého pravidla: Ten pravý čas jít domů nastává ve chvíli, kdy začnete přemýšlet, jestli už se vám nechce jít domů.

Jste-li na pochybách, stačí se držet Popelčina pravidla: pokud to nestálo za nic do půlnoci, potom už to lepší nebude.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s