5 způsobů, jak milovat tohle divné letní počasí

Moje děti tráví tuhle část prázdnin s babičkou na chalupě. Když jsem odtamtud v neděli odjížděla a za rybníčkem nad střechou sousedovy stodoly se znovu stahovaly těžké fialové mraky, my všichni dospělí jsme toho víkendu u poněkolikáté zahořekovali nad hnusným počasím letošního léta. Dětem to bylo jedno. Dívaly se v chalupě na DVD a netrápily se tím, že to není ta „správná“ prázdninová činnost.

Záviděla jsem jim tu jejich schopnost užívat si prázdniny bez předsudků o tom, jak mají vypadat. A pokusila se najít pět způsobů, jak přestat nadávat na počasí. Proč a jak se radovat z letošního léta?

Deštivé počasí mi připomíná prázdniny mého dětství. Vyrůstala jsem v 70. a 80. letech a – jestli si dobře vzpomínám – pražící slunce tehdy bylo v létě spíš vzácnost. Teplotu nad 20 stupňů už jsme považovali za počasí na koupání. Ve vodě jsme zůstávali, dokud jsme neměli úplně promodralou pusu.

Snažím se zbavit pocitu, že musím „plnit plán“. Chladné a deštivé počasí v nás vzbuzuje nervózní pocit, že „neplníme“ své letní povinnosti jako koupání a slunění. Počasí za to ovšem nemůže…

Místo toho v sobě mohu probudit lenocha. Zůstat celý den v posteli a číst si? Kdyby svítilo slunce, měla bych z toho výčitky svědomí. Ale takhle….

Snažím se neporovnávat. Leo Babauta na svém blog zenhabits.net píše o tom, že představovat si neustále něco lepšího než to, kde právě jsme nebo co právě děláme, je nejjistější způsob, jak si zkazit téměř cokoli. Proč bychom měli to, co děláme právě teď, porovnávat s čímkoli jiným? Copak téměř jakákoli činnost nevybledne v porovnání s nějakou jinou, kterou děláme téměř raději? Můžeme vůbec někdy být spokojení, když to, co děláme, neustále srovnáváme s něčím ještě lepším?“

Myslím na to, že ty nejpříšernější zážitky dávají vzniknout těm nejkrásnějším vzpomínkám. Mnohokrát se mi stalo, že z propršených výletů, lyžování ve vánici nebo hrůzostrašných výprav na pohotovost s nemocným dítětem se posléze staly zážitky, na které vzpomínám nejraději.

A na závěr citát od kanadského spisovatele Robertsona Daviese: „Každý člověk si své léto dělá sám. To roční období není samo o sobě nijaké – pokud zrovna nejste zemědělec závislý na počasí. Okolnosti mi letos nedovolily udělat si pro sebe pěkné léto… Mé léto zastínila moje vlastní tíže ducha. Nezažil jsem žádná dobrodružství, a právě dobrodružství je to, co dělá léto létem.

Reklamy

8 comments

  1. Léto bude takové, jaké si ho uděláme, ne? 🙂

    Krásný příspěvek. A vůbec, kde je řečeno, že je špatné letní počasí? V sobotu jsem vlezla do Dyje a byla tam asi 15 minut, ale stejně jsme si tam báječně užili 🙂 Nudit jsem se ještě nestihla začít 🙂

  2. Já se snažím být nezávislým na počasí a to, čemu se většinově říká krásné počasí (přes 30°C) je pro mne nesnesitelné vedro a naopak teplota kolem 20°C zataženo a mrholivo, je pro mne krásné počasí…
    Píši o tom v povídce „Životní krédo“ (viz odkaz), která ovšem bazíruje z 90% na skutečném příběhu, což mi ovšem nikdo nechce věřit…

  3. Nezbývá než souhlasit. Do dětství se vracím „úplně ze všeho nejvíc nejradši“ 🙂 Léto pro mě bylo ve znamení hodin a hodin na babiččině půdě za zvuku deště bubnujícího do střechy, zabalená v dece, hltající možné i nemožné příběhy, život Edith Piaf a Neználkovy příhody. Pokud už nikdy v životě nic nepřečtu, nevadí, za dětské letní prázdniny si mohu udělat mnoho zářezů, především díky tomu všeobecně známému „hnusnému“ počasí, které mám i přes ty všechny jeho hrůzy asi úplně nejradši 🙂
    Ztotožňuji se s Mirkem – skutečné letní počasí je vážně nesnesitelné. Teprve při tom je spousta príma věcí zapovězených.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s