Jak velkou část života trávíme naštvaní?

Tři a půl roku. Alespoň podle výzkumu, který byl nedávno proveden v Británii. Dospělí Britové (a tuším, že my na tom nebudeme o moc líp) jsou prý naštvaní v průměru hodinu a devatenáct minut denně! Většinou za to navíc prý nemohou ty velké a tíživé starosti, jako nedostatek peněz nebo problémy v práci, nýbrž: telefonování na zákaznické linky, cestování v MHD, trable s mobily a počítači, stání ve frontách, psí hovínka a podobně.

Lze jen doufat, že stejně velkou moc jako ty negativní prkotiny nad námi mají i prkotiny pozitivní: příjemné počasí, náhodný úsměv, první doušek kávy… I když jejich vliv si neuvědomujeme zdaleka tak intenzivně.

 

Advertisements

13 comments

  1. A příčina? Civilizace, moderní život a jeho nezvládnutí. Znakem dnešní doby je takřka nepřetržitý spěch a všechny ty věci, které nejsou hned nebo nefungují jak mají, nás strašně zdržují..

  2. Já si myslím, že naštvanost, neboli taková ta havlovská „blbá nálada“ je natolik idividuálně různě častá, dle všemožných kriterií, jako město, venkov, vrozená povaha, pohlaví, národnost, atd., takže nejde solidně vypočítat nějaký průměr naštvanosti v hodinách pro libovolnou množinu lidí. Kdyby to totiž tak šlo, pak bych mohl tvrdit, že když má žena bude naštvaná celý den a já budu naopak celý den veselý, pak jsme byli oba naštvaní jen půl dne…!

  3. Troufam si tvrdit, ze na tom budeme preci jen o trochu lip nez prave ti Britove… stravila jsem par let na zakaznicke lince a mam porovnani Velke Britanie a zbytku Evropy… Anglicani telefonovali nejen se skutecnymi potizemi, ale nastvani kvuli kdejake drobnosti…Cesi byli relativne v pohode. To je pozitivni, ne? Ovsem na Italy nemame 😀

  4. Dneska ráno jsem křižovala s bojovným výrazem uličky Tesca. Málem jsem se srazila s pánem tlačícím vozík. Místo toho, aby na mě vrhl naštvaný pohled, se na mě usmál. Ráno bylo hned lepší! Asi bychom se na sebe prostě mělí více usmívat. Nejen na známé, ale také na neznámé.
    PS: Posílám úsměv 🙂

  5. Nedávno jsem četla pravdivou informaci: Špatná nálada je nakažlivější, nežli chřipka. Je to pravda. Stačí, že se ráno zamračí kolega v práci nebo někdo z rodiny a hned klesne nálada pod bod mrazu a vy to šíříte dál. Je třeba si to uvědomit a nenechat se nakazit. Nedívat se do země, ale zvednout hlavu a kouknout na nebe nad sebou, ať už je modré nebo zamračené, pořád hezčí, než dlažební kostky. S úsměvem telefonovat a zdravit. Zkusit, jestli ta dobrá nálada je taky infekční.

    1. Tohle mám přímo empiricky ověřené. Bohužel, často se přistihnu při tom, že když někdo okolo mě – můj muž, šéfová, kolegové, kamarádka – má špatnou náladu, tak se cítím jakoby provinile, že ji nemám taky. A šup…! A mám ji.

  6. My se ženou jezdíme tak asi čtyřikrát do roka do Německa do Weidenu. To sice není žádné neobyčejné městečko, ale má tu výhodu, že je relativně blízko (ca.200 km), stačí ráno tam a večer domů, ale načerpáme tam krásnou duševní pohodu. Říkáme si vždycky když projíždíme Rozvadovem:
    „Tak, a zase jsme v civilizaci!“ Tím chceme říct, že zase budeme mezi spokojenými, nenaštvanými lidmi sdílet jejich klid a pohodu v každém ohledu: Jak, coby řidiči auta, tak coby parkující, tak coby nakupující v krámě, tak coby hosté v restauraci, tak coby promenující v městském korzu, prostě na každém kroku v pohodě a to dělá moc spokojený život…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s