Otestovala jsem týden bez budíku

Jsem rozený Skřivan, který celý život touží stát se Sovou. Jinými slovy, brzké ranní vstávání sice nemiluji, ale není to pro mě nejtemnější okamžik dne. Ten pro mě nastává někdy okolo deváté hodiny večer. Právě okolo deváté se mi začínají klížit oči, těžknout nohy a padat hlava – ať už zrovna čtu dětem pohádku, sedím doma u počítače, jsem v kině nebo někde v baru. Jediná rozumná věc, která se dá v takovou chvíli udělat, je jít spát. Problém je v tom, že spousta věcí, které mě na světě zajímají, se odehrává hluboce po deváté hodině večerní. Můj vnitřní Skřivan tedy žije pod neustálou tyranií Sovy, která do něj klove a nenechá ho vyspat, a většinu všedních dnů se potácím na hraně spánkové deprivace. Přála bych si být jedním z těch lidí , kterým stačí spát jenom čtyři hodiny denně. (Prý jsou jich v populaci jenom tři procenta, ale daleko větší množství lidí si namlouvá, že patří mezi ně.)

Minulý týden mi ale nabídl laboratorně dokonalé podmínky, abych našla svůj ideální spánkový režim. Neměla jsem doma děti (takže žádný imperativ ranního vstávání) ani žádný večerní program (takže žádný důvod k ponocování). Na celý týden jsem vypnula budík, vstávala jsem, když jsem se sama probudila, a chodila spát ve chvíli, kdy jsem byla doopravdy ospalá. A Skřivan se Sovou najednou začali žít v dokonalé harmonii: našla jsem svou ideální večerku (okolo půlnoci) a ideální budíček (v půl osmé ráno).

Obávám se ale, že spolu se začátkem školního roku do mého života opět vstoupí ohavné digitální pípání.

Advertisements

4 comments

  1. Život bez budíku považuju za jeden z nejlepších výdobytků práce na volný noze. I když potřebuju kvůli něčemu vstát ráno v konkrétní dobu, obvykle se probudím chvíli před tím, než by budík zvonil. Vstávám podle světla, takže v létě se probouzím brzy, v zimě, když je zataženo a tma, bych někdy nevstal vůbec. Přemýšlím o tom, že si koupím Wake-up Light od Philipse.

    S dětma to asi takhle nepůjde. 🙂

  2. Nojo, s dětma to opravdu nejde … 🙂 To bylo takhle jednou krásné červnové ráno (asi pět hodin) a naše 2 1/2 letá dcerka se přiřítila do ložnice, s veselým úsměvem ve tváři a nadšeně volala: „Mami, tati! Je světlo! To už je asi ráno! Mohli bychom vstávat!“

  3. hm, tak já jsem asi kříženec… ponocuju do půlnoci, do jedné (i déle) a vstávám s dětmi do školy v 6,15 (no dobře, někdy i 6,30) … a nemít budík, tak spím asi hodně dlouho:)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s