Proč se nechci dozvědět úplně všechno

Zorro

V páté třídě jsem jeden čas dostávala anonymní psaníčka od neznámého ctitele. Papírek, napsaný na psacím stroji, se vždycky objevil v penálu nebo na lavici pod sešitem. Nevěděla jsem, kdo je jejich autorem, a dala bych nevímco za to, abych to zjistila. Dmula jsem se pýchou a zároveň mi tajemná poselství naháněla trochu strach.

A pak jsem se to jednou dozvěděla. „Je to Jiruše,“ hlásila mi bystrozraká kamarádka. „Viděla jsem, jak ti dává něco do penálu.“

„Aha,“ hlesla jsem. Ne že by se mi spolužák Robert Jiruše nelíbil. Mohla jsem být ráda, že autorem lístečků je zrovna on. Ale tím, že neznámý pisatel dostal obrysy konkrétního kluka, se celá aféra nějak scvrkla. Najednou z ní bylo něco, z čeho si ostatní holky mohly dělat legraci. Byla jsem zklamaná, i když jsem vlastně nevěděla proč.

Na tohle zklamání jsem si vzpomněla, když jsem četla knihu Daniela Gilberta Stumbling on Happiness. Nezodpovězené otázky, nerozluštěné záhady jsou podle něj jednou z věcí, která velmi umocňuje jakékoli zážitky – pozitivní i negativní. „Nevysvětlené události na nás mají mnohem větší emocionální dopad, protože se nám zdají výjimečnější, a máme sklon o nich neustále přemýšlet. Jakmile máme k dispozici vysvětlení, můžeme celou věc složit jako vyprané prádlo, uložit do šuplíku paměti a jít dál,“ píše Daniel Gilbert. Při jednom z pokusů, které jeho studii doprovázely, nechal v univerzitní knihovně rozdávat studentům dolarové mince. Někteří je dostali bez vysvětlení, jiní spolu s letáčkem, že jde o dar od „Úsměvné studentské společnosti“, jejímž cílem je propagovat vřelost a laskavost v mezilidských vztazích. Když byli obdarovaní studenti o pět minut později dotázáni na své pocity, ti, kteří byli ponecháni bez vysvětlení, se z malého dárku těšili podstatně víc… (Když ale odhadnout, jestli by je dárek víc potěšil s vysvětlením nebo bez, tipovali samozřejmě opak.)

Je skoro nemožné ubránit se pokušení tahle tajemství za každou cenu rozlousknout. I když naše radost z nich se tím nevyhnutelně zmenší.

Advertisements

2 comments

  1. Já jsem dostal taky jednou zamilované psaníčko od neznámé ctitelky, jenže to už mi bylo 48 let! Popsal jsem to v povídce „Dopis z USA“, viz odkaz…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s