Dělat věci na 95 procent je lepší, než nedělat je vůbec

Včera jsem uklízela v koupelně. Vyházela jsem staré, oschlé a opatlané krášlicí prostředky (opravdu jsem si myslela, že se budu někdy natolik cítit jako femme fatale, abych použila tuhle temně fialovo-hnědou rtěnku?), zbavila jsem se epilačního vosku (při svém jediném pokusu ho zužitkovat jsem dopadla podobně jako Mel Gibson ve filmu Po čem ženy touží), prázdné roličky od toaletního papíru naházela do tříděného odpadu a vyleštila zrcadlo. Ale přestože jsem si ve finále připadala jako bohyně domácnosti, v koupelně zůstala temná, houbičkou a hadrem dlouho nedotčená místa. Jako třeba ten kout za pračkou, kde jsou chuchvalce prachu zplstnatělé vlhostí a přilepené k podlaze. Vím o nich. Ale včera se mi prostě nechtělo s nimi bojovat.

Kdyby se to dozvěděl můj muž, asi by mi řekl, že když jsem to neudělala „pořádně“, to jsem se na to radši měla úplně vykašlat. Protože věří, že než dělat něco napůl, je lepší nedělat to vůbec.

Na svou obhajobu bych chtěla říct dvě věci. Za prvé, že jsem tu koupelnu neuklidila napůl. Myslím, že si mohu přiznat poctivých 90, možná i 95 procent. A za druhé, nemyslím si, že neuklízet ji vůbec by bylo doopravdy lepší.

Myslím, že kdybych stále jenom čekala, až budu s to udělat něco doopravdy „pořádně“, neudělám nikdy nic. Taky si myslím, že trocha nedokonalosti, bordelářství a improvizace může být docela obohacující. Třeba když vánoční přání pošlete až po Vánocích, protože dřív jste to nestihli. Nebo když se vám nechce jít cvičit, ale jdete aspoň na chvilku. Nebo když si koupíte mezizubní kartáčky a používáte je jenom někdy. Víte, že byste měli každý den. Ale někdy je lepší než nikdy.

Nemám moc ráda citáty, ale tenhle od Voltaira se sem opravdu hodí: „Nedovolte dokonalému, aby bylo nepřítelem (docela) dobrého.“

 

Reklamy

15 comments

  1. Tady máte můj naprostý souhlas, Barbi, je mnohem lepší udělat něco aspoň trošku, nežli neudělat nic. Jediné to, co nejde udělat trochu, (jako třeba nejde být trochu ženatý nebo trochu těhotná), jedině pak je potřeba to dělat na 100%…

    1. Teď jsem se zasmála 🙂 Zrovna předevčírem jsem si psala s kamarádkou, jak se má. Odpověděla, že až na únavu, návaly obžerství a náladovost se má parádně. Tak jsem se jí otázala, zda je těhotná a její odpověď zněla „Tak trochu.“ 😀

  2. Na toto sa používa slovné spojenie: „good enough“. Ak niečo trvá spraviť určitý čas, tak spraviť to dokonale môže trvať dvojnásobok (a viac) času. Ak začneš uvažovať, že potrebuješ toľko a toľko času, aby si niečo spravila dobre, tak zistíš, že toľko času si nenájdeš a vôbec sa do toho nepustíš. A nasleduje kolotoč výčitky -> žiadna motivácia -> únava robiť niečo ďalšie a tak dokola. Preto je aj lepšie za do niečoho pustiť hneď, bez rozmýšľania čo to všetko bude obnášať. Lebo keď si človek predstaví, čo všetko ho čaká, tak ho to odradí. Takto sa naštartuje prácou a popri nej rozmýšľa ako to spravi lepšie, čo ešte spraviť a spraví toho viac.
    Okrem toho: len si si rozdelila upratovanie na jednu časť (90-95%) a druhú (kút za práčkou). Keď budeš upratovať nabudúce, tak nemusíš vyhadzovať čo už si vyhodila, a viac úsilia budeš venovať tomu kútu. Námaha bude rovnaká.

  3. s tímhle se potýkám celý život a výsledkem je zatím spíš paralýza (čekání na 10%) než 95% kvalita… 😦
    budu si to muset někam vytesat a ‚trochu‘ na sobě zapracovat… 🙂
    každopádně díky za pěkný článek

  4. Souhlasím a myslím, že tohle je jeden z povahových rysů, který máme. Výborně je to i vidět na používání cizích jazyků: pokud nemluvím dokonale, nebudu mluvit vůbec. (Doplněno rčením „není důležité, jak to umíš, důležité je, jak u toho vypadáš.“) Zatímco v jiných zemích se hrdě k cizím jazykům hlásí a pak mluví nohama rukama… Občas mě to mrzí, protože opravdu není nutné mluvit jako rodilý mluvčí (neřkuli, že to ani není možné), aby byla zábava. Jsem už roky ve vztahu s cizinkou a když si jdeme sednout s mými českými kamarády, které mám moc rád, tak je to obtíž – než si dají drink či dva, tak prostě anglicky mluvit nebudou. Poté ztratí zábrany a mluví naprosto v pohodě.

    Moc moc bych chtěl, aby tato myšlenka, která je ve článku zmíněna, byla konečně přijata širokou veřejností. Všechno by bylo mnohem jednodušší. Otázkou je, jestli to nepovede k postupné erozi cílů, ale ani současný „dokonalý“ stav není dobrý.

    1. Michale, vyborny postreh! Bohuzial, aj ja patrim k tym menej ukecanym, co sa boja speakovat. Ale uz postupne pracujem na tom, nebat sa hovorit. 🙂 Ako sa hovori: „kto sa boji, nema chodit do lesa.“ Ale ja chcem!!! 😀

  5. Přesně tak, souhlasím.. jen mám poznámku k třídění ruliček.. někde jsem si kdysi našla, že ruličky a krabice od vajec do tříděného nepatří, protože jsou už recyklované..
    A nedávno mi švagrová poradila házet je do záchoda, ony se prostě rozpustí a spláchnou, je to super, odpadl mi opruz s jejich vyhazováním :))

  6. uklízím s fly lady. http://www.flylady.net Nastavím kuchyňskou minutku na 15 minut a jedu. Když se to dělá pravidelně tak to úplně stačí. Muž se mi směje. až se za břicho popadá, ale já mám její heslo „You are not behind! I don’t want you to try to catch up; I just want you to jump in where we are. O.K.?“ zkrátka ráda.

  7. Jen pro doplnění… Roličky od toaletního papíru nepatří do tříděného odpadu, ale do koše. Tohle už je totiž poslední fáze recyklace a víc z toho již zrecyklovat nejde.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s