8 způsobů, jak si psát deník online

Protože téma deníkových zápisků u Vás mělo značný ohlas, a v komentářích se sešlo několik zajímavých tipů, vracím se k němu podruhé. Zde je pro mou i pro vaši inspiraci osm internetových deníčků. Některé z nich jsou určeny pro opravdu intimní záznamy, jiné připomínají spíš sociální síť. Některé jsou tematické, jiné všeobjímající. Vybírejte a zapisujte!

  1. Deník se vším všudy: Penzu.com. „Můžeš kreslit, můžeš psát, ale listy netrhat!“ Tohle je deník se vším všudy. Můžete psát i vkládat fotografie. Dokonce vám nabídne iluzi, že píšete na linkovaný papír!
  2. Nejjednodušší deník online: Oh Life.comKaždý den vám přijde e-mail s otázkou: Jaký jste dnes měli den? A vy na něj prostě odpovíte. Váš deník se rodí téměř bez námahy. (Díky za tip Tomáši Honzákovi.)
  3. Diář a deník v jednom. Diary.com Napůl deník, napůl plánovací diář. A taky sociální síť. Své deníkové zápisky můžete – chcete-li – sdílet s přáteli.
  4. Hubnoucí deník: Fitday.com Počítá za vás snědené a spálené kalorie, sleduje vaše váhové úbytky, ale můžete si zaznamenávat i měnící se nálady a různé postřehy.
  5. Běžecký deník: dailymile. Můžete počítat uběhnuté míle, zaznamenávat postřehy a družit se s ostatními běžci na síti. (Díky za tip Žirafce.)
  6. Čtenářský deník: Bookfan.  Čtenářská sociální síť, kterou můžete používat i jako osobní čtenářský deníček. Do „knihovničky“ si přidáváte přečtené knihy i ty, jejichž četbu teprve pánujete, zapisujete si vlastní postřehy. Bookfan je v češtině.
  7. Pozitivní deník: Gratitude Log. Každý den zaznamenáte jednu věc, za kterou jste vděční, která vás těší, ze které se radujete. Zároveň můžete sledovat, z čeho se radují ostatní. (Díky za tip Michalu Puldovi.)
  8. Fotodeník: 365 Project. Každý den uděláte jednu fotku. Během jednoho roku se z nich postupně skládá váš příběh. Který můžete a nemusíte sdílet s ostatními.

 

 

 

 

Reklamy

16 comments

  1. Jako deník používám Twitter, Vždycky tam něco prsknu (recept, fotku, postřeh, odkaz) a občas zpětně prohlížím, co jsem všechno dělal. Výhoda jsou followeři. Když člověk píše pro někoho, vždycky má větší motivaci to dělat, takže zatím držím.

  2. Dobrá věc pro pocit „kontinuity života“ je podle mě taky zvyknout si, že přečtení knížky nebo shlédnutí filmu se zakončuje ohodnocením na knižní nebo filmové databázi.

    Po přečtení tohohle blogového příspěvku se mi líp vyjasnilo, jak skvělá věc taková historie vlastních hodnicení na databázi vlastně je. Jen je mi trochu líto, že jsem za posledních tři a půl roku na filmové databázi zatím spíš jen uděloval hvězdičky než že bych psal alespoń kratičké komentáře. Takže mě teď napadá, že bych si chtěl nově zvyknout napsat sem tam k nějakému novému filmu nebo knížce alespoň dvě nebo tři (pokud možno pozitivní) věty:)

    Každopádně díky za blog a tipy, zaujal mě taky „365 project“ a „Oh Life“.

  3. Před pár měsíci jsem narazil na projekt Memolane. Spojuje účty na sociálních sítí a např. v obrázkových galeriích. Následně vše složí k sobě v časové ose a zpětně člověk vidí, co kde napsal třeba před rokem, co se mu líbilo na YouTube, co vyfotil a postoval.
    http://memolane.com/michaelmatyas

    Z nabízených tipů mne oslovil „365 projekt“ a určitě jej zkusím.

    Díky!

  4. Deníků – těch, co nejsou online – jsem si v životě začala psát několik. Nikdy jsem to moc dlouho nevydržela. Můj blog je pro mě taky takovým deníkem.Už do něj přispívám víc než rok a přináší mi to čím dál větší radost. Sama ale nechápu proč. V čem je rozdíl? Asi v tom, že deníky jsem si psala pro sebe, zatímco na blogu mám čtenáře. Odezva, reakce a interakce jsou ohromnou motivací.

    1. Přesně tak. I pro mě je blog mnohem víc zavazující, motivace je větší, díky čtenářům. Ale zase se do něj nedá napsat úplně všechno 🙂

  5. Spoustu let si s kamarádkou píšeme osobní dopisy (de facto deník) na pokračování. Dopis mám prostě v počítači a někdy denně, jindy třeba za týden, tam přihodím pár řádků. Pak dopis vytisknu, zalepím a pošlu v klasické obálce do Bratislavy. Trvá to už spoustu let a radujeme se jako malé holky. Mimochodem – tuhle svou úžasnou kamarádku jsem poznala v šestnácti. Ozvala se mi na můj na můj inzerát v časopise Dievča. Dneska už mi to připadá jako pohádka.

  6. Souhlasím, když člověk píše pro někoho, přináší to větší radost. Aspoň teda mně-při projektu 365 jsem se i virtuálně seznámila s některými „spolubojovníky“. Ono každý den jedna fotografie, po celý rok – 365 fotek, to už je hodně:-).

    A také jsem si vzpomněla, že jsem si psala „čtenářský deník“, ještě dlouho po ukončení povinné četby ve škole. Teď je chudák zastrčený v knihovně a nikdo si ho nevšímá. Ostatně i na knihy je méně času, částečně i díky internetu.

  7. 8. je velmi zajímavá, přítel mě nabádá, abych do toho šla 🙂 A k 6. – já jsem na cbdb.cz a objevy dalších podobných stránek mě štvou, protože můžou být lepší 😀 A já už jsem si dala práci s hledáním všeho, co jsem četla, na cbdb.cz

  8. Já stále přemýšlím jestli mám opustit papíroví deník. Protože tam můžu kreslit, apod.. Příjde mi to osobnější.
    A bookfan.eu mě zaujal ale už mám účet na databazeknih.cz a myslim že to maj líp promyšlený.

  9. Wow! Tenhle článek mi moc pomohl, díky! Hledala jsem něco jako ohlife.com a tady jsem ho našla. Nyní používám ohlife a jsem šťastná… Pěkné a děkuju!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s