Proč jsme ochotni slíbit cokoli, když to má být hotové až za měsíc

Kdyby po mně kamarádka chtěla, abych jí začátkem příštího týdne pomohla po večerech vymalovat byt, asi by mě přivedla do velkých rozpaků. Právě tou dobou mám totiž v práci uzávěrku. Kromě toho se mi doma vrší kupy nevypraného prádla, v troubě tajně skladuju špinavé plechy, které se nevejdou do myčky, Betynce už čtrnáct dní slibuju, že si s ní zahraju Monopoly a Rozárka si na závěrečný karneval ve školce přeje kostým zoubkové víly, který zatím existuje jenom v jejích představách.

Ale kdyby mi řekla, že bude malovat asi tak koncem září? Potom jí nabídnu pomoc sama od sebe a ráda! Bláhově si totiž představuju, že odteď za tři měsíce se můj život zázračně změní. Své úkoly v práci budu plnit soustavně, takže ke konci měsíce nebudu padat vyčerpáním. Přestanu věčně hledat klíče a mobil. Budu mít pořádek v poličkách ve skříni, takže nebudu muset veškeré oblečení ráno přežehlovat. A přestanou se mi dít nejrůznější nepředpokládané komplikace, jako je půlhodinová fronta na poště nebo utržené ucho tašky. Zkrátka, v budoucnosti budu mít mnohem víc volného času, než mám teď.

(Jenže, samozřejmě, až přijde konec září, budu na tom s časem úplně stejně jako dnes a budu si nadávat, co jsem to já husa tenkrát v červnu slíbila.)

Ekonomové Gal Zauberman a John Lynch ve své studii zjistili, že lidé dokáží poměrně realisticky odhadnout své budoucí finanční možnosti (většina z nás střízlivě předpokládá, že nebudou o mnoho lepší, než jsou ty současné). Ale pokud jde o volný čas, žijeme ve věčné iluzi, že v budoucnu se to zlepší. „Lidé jsou ochotni raději investovat dvě jednotky času zítra než jednu jednotku času už dnes,“ píší.

Proto je také většina z nás ochotna slíbit téměř cokoli, pokud to má být hotové za měsíc nebo za dva, ale nikdy bychom se k tomu nezavázali, kdybychom to měli odevzdat už tento týden. 

Reklamy

6 comments

  1. Tyhle pocity mám spojené s prokrastinací. Stále věřím, že se ze mě časem stane pilná studentka… a čím později s tím mám začít tím lépe… 😀

  2. Přijde mi, že určitou roli zde hraje psychická příprava na daný úkon … pokud mám udělat neplánovaně něco ještě tento týden, tak mě to zaskočí. Kdežto když mám na to měsíc, podvědomě vím co mě čeká a jsem na to připraven a čas si na to také vyhradím.

  3. To je to přísloví „Co můžeš udělati dnes…“ obrácené na ruby, dle španělského vzoru maňána: „Co můžeš udělati zítra, nedělej dnes!…“

  4. vyborny clanok. 🙂 mne sa to stava velmi casto, ze zi veci odkladam az kym nezistim, ze sa akosi sa mi to nakopilo, a za posledne dni som sice fajn oddychovala, ale teraz ma cakaju stresy. Ale povedala som si DOST! uz sa snazim cas naplno vyuzivat. velmi mi pomohlo robenie si zoznamov, co treba urobit a dokedy. Velmi dobrou pomockou je aplikacia Remember Milk.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s