Na co myslíte při běhání? (A prosím neříkejte, že na nic.)

Závidím lidem, kteří tvrdí, že si při běhání „skvěle vyprázdní hlavu“. Taky bych to chtěla umět.

Chodím běhat víc než dva roky a za tu dobu jsem si možná trochu zlepšila kondici (od prudkého bodání v hrudi jsem dospěla pouze k mírnému pocitu dušení). Co se ale nezlepšilo téměř vůbec, je můj pocit, že si musím pokaždé něčím „zaplácnout“ hlavu, abych tu půlhodinu běhu nějak přečkala. Hudba mi pomáhá jen občas, mnohem častěji se mi stává, že se mi během běhání do hlavy nahrnou všechny nastřádané depky, obavy a strachy, které se mi jinak úspěšně daří ignorovat.

Vím, že teoreticky by běhání mělo být tím nejlepším cvičením na soustředění mysli teď a tady, vnímání přítomného okamžiku (mindfullness), o kterém jsem tu nedávno několikrát psala. Běžet s čistou hlavou bez nimrání se v minulosti a strachů z budoucnosti. Zaznamenat těkající myšlenky jako zlobivé děti a potom je laskavě, ale nekompromisně poslat za dveře: to bych chtěla umět.

Zatím mi to ovšem připadá obtížnější než samotné běhání.

Reklamy

28 comments

  1. Jé, přesně vím, o čem mluvíš (-:
    Mně moc pomohlo psát si na DailyMile.com. (http://www.dailymile.com/people/zirafka) Když běžím, tak si v hlavě skládám, co v danou chvíli vnímám a jak s cítím a jak to třeba potom napíšu. Což už zase není vyloženě žití přítomným okamžikem, ale líp to neumím. Akorát jsem začala mít problémy s kyčlí a tak místo běhání jezdím na kole a tam mi to vůbec takhle nefunguje.

    1. Díky za tip na DailyMile. Mimochodem, chystám se brzy napsat něco o různých druzích internetových deníků a tenhle se mi tam skvěle hodí 🙂

      1. Mám teda pocit, že DailyMile používám jako „deník“ jen já, ale rozhodně to jde (-: Ostatně tréninkový deník taky deník.
        A když už jsme u těch deníků – zaregistrovala jsem se na Oh life, který jsem objevila díky komentářům tady a moc se mi to líbí. Jednoduché a geniální. A na článek se samozřejmě těším.

  2. Asi sa tvoje behanie zmenilo na stereotyp. Ja si pri behaní v parku vychutnávam (= aj rozmýšľam o tom) vietor vo vlasoch, vôňu kvitnúcich stromov, rôzne zvuky prírody… A radosť z pohybu k tomu – čo si želať viac? Je to pre mňa relax.
    Vyskúšaj na chvíľu zavrieť oči (radšej pri chôdzi ako pri behu) a bojuj s pocitom neistoty či naozaj ideš tým smerom, ktorým si myslíš že ideš. Vnímaj inými zmyslami. Skúšaj, niečo na teba bude fungovať.

    1. Díky! S tím stereotypem na tom něco bude. Je fakt, že mám stále stejnou trasu, což mi na jednu stranu vyhovuje (nemusím vymýšlet, kudy teď, můžu si dobře rozvrhnout síly), ale na druhou stranu je to trochu nuda.
      Když běhám o prázdninách na dovolené nebo u táty na vesnici, je to vždycky velké oživení.

  3. Ta paní na obrázku vypadá jako já, když běžím 🙂 K tématu: poslouchám hudbu a u toho si obvykle sním o něčem pěkném, představuju si světlé zítřky a tak. Několikrát jsem se do toho snění tak zabrala, že jsem se po doběhnutí zmateně rozhlížela, jak to, že jsem už v cíli. Takže vlastně opak mindfullness – totální ducha nepřítomnost 🙂

  4. Když jsem běhala tak jsem se vždycky už jenom silou vůle soustředila na to, kolik ještě mám uběhnout…prostě nebavilo, běhání bez cíle jenom pro běh pro mě bylo utrpení..teď jezdím na kole a užívám si to a kochám se krajinou :).

  5. Myslím, že běhání a obecně sportování dostane mozek do jiného kontextu a on tak dokáže vymyslet věci, nad kterými bychom jinak strávili moc času a vypálili hodně energie. A nemusí to být ani sport – spíš rutinní věci. Vždyť i Albert Einstein říkával, že při holení ho toho napadne nejvíce. Mnohokrát jsem se jak v knížkách tak i v reálu setkal se situací, kdy jsem problém za boha nemohl vyřešit, šel jsem dělat něco jiného (projít se, …) a nakonec řešení bylo tak jednoduché. V tom vidím půl hodinku na běhání jako výbornou.

    Ale k otázce: já chodím většinou na brusle, běhat mě moc nebaví. Většinou mi podvědomí hází nějaké písničky, které si chce zpívat (to pokud nemám s sebou hudbu). Tak zpívám a raduji se. A taky často soutěžím sám ze sebou. Hodně se také koukám kolem sebe a přemýšlím „nad životem“. Jo a když jedu pozadu, tak se hodně soustředím na lidi okolo a na to, abych nespadl 🙂

  6. No jak kdy… většinou nechám myšlenky volně plynout. Občas jsem si bral i muziku, ale moc ji nevnímám. Myšlenky se tak různě míchají. Občas je to, na co údajně myslí devět z deseti běžců, občas práce, na kterou myslí tedy asi ten jeden z deseti. Když jsem opravdu systematicky trénoval, často jsem myslel na to, proč vlastně běhám. Představoval jsem si další závod apod.
    Extrémně pak záleželo na typu tréninku. Při tempovém nebo rychlostním hlava zvládala stěží počítat mezičasy a kolik stovek, pětistovek apod. zbývá do konce úseku. :))

  7. V době, když jsem chodila běhat se mělo zato, že člověk má běžet tak rychle, aby mohl konverzovat. Běhala jsem buď s manželem, to jsme moc nemluvili. Vlastně ano, on byl pořád o dva kroky přede mnou a nešel doběhnout, takže jsme se dohadovali, kdo se loudá a kdo pořád zrychluje. Ale když manžel nebyl doma, chodila jsem běhat se svobodnou kamarádkou Jitkou. Vydržely jsme běžet mnohem déle a skoro pokaždé jsme probíraly její chlapíky. Bylo to mnohem zábavnější a málokdy jsem se cítila při běhu unavená. Dneska už běhat nebudu, nemám ty skvělé botičky, které uměly běžet skoro samy a asi ani ty klouby a plíce 🙂

  8. Já to mám naopak. Často jdu běhat s tím, že si přitom něco „promyslím“, a když doběhnu, zjistím, že jsem nemyslela vůbec na nic. Soustředím se na hudbu z iPodu a na pravidelné dýchání. Pro nic dalšího v hlavě nemám místo.

  9. U mě se tedy o žádném soustředění mysli mluvit nedá. Mám to při běhání podobné se sny ve spánku: Občas běží úplný inspirující film, jindy jsou to jen nepolapitelné střípky kaleidoskopu, no a jindy je to jen tupě bezesné převalování. A děkuji Nadě za umístění odkazu na mé nedávné zamyšlení na toto téma, už jsem si říkal, co se to děje, že právě dnes si chodí čtenáři číst právě o běhání :-). Rozhodně moc držím palce, ať se všechny úzkosti a strachy při běhu postupně vytřesou.

  10. Dobry den Baro, ja myslim, ze pulhodina je malo. At uz fyzickeho nebo psychickeho pohledu. Za tu dobu si telo akorat uvedomi, ze to bude delsi nez beh na autobus a zacne se pripravovat na neco delsiho. Ja to tak mam, prvni pulhodina chaos v hlave i v nohach, ale pak to nejak zmizi a dostavi se „to“. Kdyz mam trochu vic casu a podari se mi dat par pozdravu slunci u jezirka v lese, domu se vracim jako vymeneny.
    Hezky den a vikend.
    Jardis

  11. Prvních 5 minut myslím na to že skutečně chci běžet, snažím se dostat do rytmu, vyladit dýchání. Dalších pět minut osciluji mezi sledováním dechu a přemýšlením kudy dnes poběžím. Kolem 15-17 minuty už čekám kdy to přijde. A bolest kolen se vzápětí dostaví a myslím jen na to jak dlouho to ještě vydržím…

  12. Já fakt nemyslím na nic. Soustředím se na dýchání, na výkon a na to, jak je to kolem hezký (většinou běhám v Šárce). A docela to funguje. Hudbu si dávám na shuffle, protože mě baví ten moment překvapení, co mi ipod vybere. Jasně, že se mi občas vkrádají myšlenky, ale o to víc jsem překvapená, jak pak zase rychle odplujou. A dailymail je bezva!

  13. Mi se nejlépe běhá, když mám deprese. Mám totiž potřebu se vybít, dostat ze sebe zlost, energii a podávám tak rozhodně nejlepší výkony. Někdy při běhu přemýšlím – o minulosti, budoucnosti, jindy zas jen poslouchám hudbu. Když jsem vyčerpaný, většinou už myslím pouze na to, jak tu trasu doběhnout. Každopádně dobrý pocit po běhu mám úplně vždy a je úplně jedno, na co jsem při něm myslel.

  14. Já při běhu/plavání veškeré své myšlenky koncentruji na objekt mých největších sexuálních tužeb. Představuji si, jak mi přesně ten daný běh pomůže k „lepšímu já“ a tím pádem ukojení mé touhy. To byste nevěřili, jaká se dostaví motivace! 🙂 Zvlášť, když už jste na pokraji sil a každý sval v těle prosí o odpočinek – stačí si představit, jak vám váš objekt svléká cizák, který zatnul zuby a uběhl ještě o kousek více než vy. A hle, běžíte víc než jste schopen (od kamaráda, který je sportem živ mi bylo vysvětleno, že pokud člověk jen o trošičku překoná své „už nemůžu“ a to při každém tréninku, začně se výdrž těla výrazně zlepšovat). Takže pánové a dámy, je třeba myslet přízemněji a chvíli zapomenout na dnešní svět „genderově korektních a sexu nepodléhajícím nad-lidí“.

  15. Při běhu jsem si navykla poslouchat načtené knihy, rozhlasové povídky a jiné mluvené slovo. Zní to trochu úchylně, ale prožitek je skvělý. Teď poslouchám Kmotra.

  16. ja necham myslenky letet, vystridaji se tam ty dobre i spatne, a na konec tu vycistenou hlavu opravdu mam…nejak to pomaha tomu, aby se clovek babral treba cely den s necim, co stejne „nevymysli“ ani nevyresi…..

  17. Taky by mě zajímalo, kde jsou všichni ti, kteří si při běhu vyprázdní hlavu. Nesnáším běhání…kondici sice mám, ale s prsama velikosti E mi to asi není předurčeno 😉 Navíc je pro mě půlhoďka prostě málo. Vyprázdnění mysli je fantastický pocit, který jsem zažila jen jednou – po čtyřech dnech vandru s dvacetikilovým batohem na zádech. Když člověka všechno bolí a jediný výhled do budoucna je jít ještě pár dní, přítomný okamžik je ta nejlepší alternativa. Což o to, on je vždycky nejlepší, ale většinou máme mozek tak zaplácnutý, že si to nestihneme uvědomit…

  18. Při běhání mi jde na nic nemyslet, prostě poslouchám hudbu a přitom si užívám pocit volnosti, nebo jak bych to nazvala. Což mi ale nejde při plavání. Plavu moc ráda, ale nějaký ten ponorný walkman mi chybí. Čas se mi při plavání neuvěřitelně vleče a většinou si ho neumím moc vychutnat. A útočí myšlenky, které při běhání hudba do hlavy nepustí. To tedy mluvím o plavání v bazénu. V přírodě to je jinak, tam si dokážu tu vodu užít.

  19. abych při běhání vytěsnila myšlenku, že už nemůžu, počítám násobky různých čísel,, abecedu pozpátku, jména, zvířata podle abecedy, telefonní čísla která znám … a najednou jsem v cíli ani nevím jak 🙂 sytematicky si „vyčistit hlavu“ vyřešením problémů můžu leda tak u pro mě mín náročných sportů jako je kolo nebo in-line

  20. snažím se při běhání vytříbit si myšlenky a prodýchávat se. Nebo také jen poslouchám praskot písku a kamínků pod nohama a poslouchám svůj dech, ale to jen když běhám sama. Na začátku února jsem se registrovala na stránky http://www.sportcentral.cz/ a tam jsem našla partnera na běhání takže si občas povídáme. Vřele doporučuji. Najdete zde partnera na sport i sportoviště nebo místa kam se jít třeba projít.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s