Dlouhé dojíždění do práce z vás vysává život. Doslova.

Kdybych měla možnost ze dne na den změnit ve svém každodenním životě jednu věc, přála bych si mít své zaměstnání tak blízko domova, abych mohla chodit do práce pěšky. Dojížděním trávím zhruba pětadvacet minut tam a pětadvacet zpátky. Není to moc. Přesto je přeprava do práce bezkonkurenčně nejnepříjemnější částí mého dne.

Před několika měsíci jsem psala o tom, že dlouhé dojíždění nás připraví až o 40 procent štěstí (přesněji řečeno: podle jedné studie člověk, který každý den dojíždí do práce hodinu tam a hodinu zpátky, musí vydělávat o 40 procent víc, aby byl stejně šťastný jako ten, kdo to má za rohem). Teď jsem narazila na pár dalších pozoruhodných údajů ohledně každodenního peklíčka v MHD a dopravních zácpách:

  •  Výzkumníci na švédské Umeå University zjistili, že dvojice, kde jeden z partnerů dojíždí víc než 45 minut tam a 45 zpátky, mají o 40 procent větší šanci, že se rozvedou. Chápu. Po 45 minutách natřásání v upoceném autobuse nebo ušmudlaném příměstském vlaku člověk zkrátka není tím nejlepším společníkem.
  •  Podle průzkumu provedeného americkým Gallupovým ústavem pociťuje 40 procent lidí, třetí v dopravních prostředcích tráví víc než 90 minut denně, stres a starosti „po většinu dne“. (U nedojíždějících je to 28 procent.)
  •  Dojíždění způsobuje osamělost. Každých 10 minut v MHD nebo v autě vás podle harvardského politologa Roberta Putnama připraví o 10 procent sociálních vazeb.
  •  Jeden ze tří lidí, kteří dojíždějí víc než 90 minut denně, trpí bolestmi zad.
  •  Podle vědců z Brownovy univerzity vás každá minuta dojíždění připraví o 15 sekund spánku.
  •  A jestli mohu dodat za sebe: čas, který trávíme dojížděním, nemůžeme trávit zahradničením, hraním s dětmi, vařením nebo tříděním starých fotek. Pro mě osobně z toho plyne jednoznačný závěr: ten domeček se zahrádkou (na kterou bych stejně měla čas jenom o víkendu) za to nestojí.
Reklamy

16 comments

  1. To je pravda, proto jsem (byť mě to vnitřně trochu trápilo) asi rok volil před hodinovou cestou MHD 20 minut v autě. A nakonec sem změnil práci. Ale zase mám známého, který jezdí každý den Plzeň-Praha a zpět autobusem a je velmi spokojený. A ještě si pochvaluje, že si hodinu tam a hodinu zpátky pospí.

  2. K výše uvedenému výčtu důvodů, proč dojíždění spíše škodí, bych zkusil doplnit poznámku, že není dojíždění jako dojíždění. Někdo jezdí autem a vyhne se tak nepříjemnostem v MHD – např. může poslouchat audioknihy, pozpěvovat si (vlastní zkušenost), jezdit s dalšími lidmi (čili sociální vazby) nebo dokonce s vlastním partnerem/kou… a já například budu preferovat raději domek někde na vesnici a přírodou kolem (a třeba 2x20minut dojíždění), než byt v centru města u práce.

  3. Ahoj, Báro. Tak proto já jsem pořád tak šťastná! Protože pracuju doma, v baráčku se zahrádkou. Je to velké privilegium a strašně si toho vážím. Akorát si myslím, že díky tomu jsem přišla tak o 90% sociálních vazeb. Nutno říct, že mi to nevadí. Jsem čím dál větší samotářka. Zdraví tě tvá spolužačka Lucie/zasetalucie.blogspot.com

  4. Samozřejmě i ve všech managerských příručkách se nedoporučuje brát zaměstnance kteří dojíždějí ale i na druhou stranu je spoustu těch které statistiky boří jako já. Do práce jsem už pár let dojížděl více jak 2,5h tam a 2,5h zpět a byl jsem naprosto spokojen. Nejen že ráno jsem se mohl ve vlaku krásně dospat ale i cesty zpět jsem bral jako takovou malou „dovolenou“. Jelikož nemám rodinu tak i produktivita v práci nebyla ohrožena starostmi doma a do práce jsem chodil klidný a vyrovnaný na rozdíl od udýchaných kolegů z kola či vystresovaných kolegyň kde zaparkovat své auto. Samozřejmě celý můj den tedy patřil společnosti které jsem se odevzdával a dělal pro ní vše bohužel v dnešní době kdy máte nad sebou dalších 10managerů se vám společnost nedokáže často odvděčit ale i tak mě to bavilo. Ale ano většinu ostatních lidí to ubíjí a ničí…

  5. A co když se snažíme čas v MHD využít aktivně? Twitter, web, knížky? Když mám dobrou knížku, tak se mi mnohdy z MHD ani nechce 🙂

    Jinak je pravda, že konkrétně mojí druhou polovičku MHD vnitřně ubíjí – je totiž z menšího města a na Prahu a množství lidí si zvyká špatně. Osobně mi nejvíc vadí čekání a nejistota, kdy autobus či vlak, kterým často jezdím, přijede… to je to pravé stresové peklo. To je asi produktem naší uspěchané společnosti. Kdybychom tolik nepospíchali, tak těch pět minut, které nás reálně různá zpoždění stojí, neřešíme s jsme v klidu. Je to tak?

  6. Dojíždění je nepříjemné, to je bez debat. Ale ten čas se dá dobře zužitkovat… už jsem se dostal do stádia, kdy nemám na svoje oblíbeé čtení čas prakticky nikdy – kromě sezení v dopravním prostředku.

    1. Souhlasím, že čtení nebo poslouchání hudby v MHD je příjemné… když přitom nemusíte snášet strkanice a jiná nepohodlí.
      Je tu ještě jedna možnost, na kterou jsem si při psaní článku nevzpomněla: moje kamarádka jezdí do práce přes celou Prahu na kole. Stejně jako můj táta, který jezdí 10 km z vesnice do okresního města.

  7. …a spíš bych tady čekala návod, jak si dojíždění zpříjemnit =)
    jsem taky dlouholetá „dojížděčka“, dokonce někdy říkám, že jsem vyrostla na trase pražské devítky. bydlení deset minut chůze od práce/školy je nepochybně příjemnější, na druhou stranu ale člověka potom nic netlačí vyrazit „do města“. a dojíždění lze zužitkovat, jak už zmiňovali ostatní. osobně ráda pozoruju lidi, nebo je naopak odmyslím a nacpu do uší sluchátka, do očí knihu. na cestách si taky třídím myšlenky a ty chvíle, kdy se zdánlivě nic neděje, jsou podle mě ideální k cvičení „mindfullness“.
    nio

    1. To máte pravdu. Na druhou stranu mi ta čísla a údaje přišla tak zajímavá, že jsem neodolala.
      Devítkou jezdím taky, a souhlasím, moje dojíždění zdaleka není z nejhorších.
      Před pár lety jsme s manželem zvažovali postavení vlastního domku asi 30 km za Prahou, spíše jsem měla na mysli tuto variantu.

  8. Barborko, moc pěkný článek s vlastními dojmy. Chápu Vás, takové dojíždění dokáže člověka otrávit a navíc ukousnout podstatnou část koláče života. Nemyslíte, že by mohlo být zajímavé vyměnit dojíždění místo zahradničení nebo hraní s dětmi, třeba za nějaké čtení denního tisku, facebooku či sledování televize? Nebyla by to příjemnější oběť. Vím, lehko se mi povídá, nedovedu se do takové situace dobře vžít. Jen mi přijde, že máme my lidé někdy nepořádek v tom, co děláme a kterých věcí chceme v životě dosáhnout. Přeju příjemnější dojíždění a další stejně povedené články.

    1. „Nepořádek v tom, co děláme a kterých věcí chceme dosáhnout“ – to je hodně zajímavý postřeh! Já o sobě vím, že mám některé úplně protichůdné cíle 🙂 Ale možná mi to pomáhá dosahovat rovnováhy.

  9. Jezdím do práce z centra do jiné čtvrti a trvá mi to od 25 do 55 minut. Podle toho, jak se zrovna plouháme, nebo přemísťujeme přískoky – tak jezdí většina tramvajáků přes most Legií. Metro můžu použít, ale zavrhla jsem ho. Nejedu tak dlouho, abych stihla něco přečíst a výhled tam není prakticky žádný. Jezdím tedy tramvají. Mám hezkou trasu, každý den beru jako vyhlídkovou jízdu. Ale vadí mi, že tam jsou ostatní cestující. Nechci poslouchat jejich zážitky ani pracovní problémy. Nechci se účastnit jejich intimních chvil, nepotřebuju slyšet zvukové doprovody. Nechci být při tom, když jejich děti zlobí a nikdo si jich nevšímá. Už nemám ráda okázale hlasitou američtinu a namyšlenou ruštinu.
    Pohled na Prahu pořád ještě vyvažuje všechny ty nepříjemnosti 🙂

  10. Já jsem se v životě něco najezdil tramvají do práce, to nejhorší bylo ze Spořilova do ČKD ve Vysočanech (skoro hodina) a to nejkrásnější bylo pěšky z domova na Vinohradech za 8 minut na Václavák. Je pravda, že když to má člověk tak blízko a MHD vůbec nepotřebuje, má určitě lepší náladu i radost ze života…

  11. Dochádzam denne 2×50 min tam a spať autom. Pretože cestujem peknou krajinou, mám miesta, na ktoré sa vyložene teším a beriem si z toho príjemnú energiu. Sťahovať do druhého mesta sa mi nechce, manžel tiež dochádza (so mnou, 20 min z tých 50 trávime spolu) a deti majú kamarátov v mieste bydliska a nechcem ich odtiaľ vytrhávať. Je pravda, že to stojí hromadu času a peňazí, ale proti svojmu predchádzajúcemu zamestnaniu som si prístupom zamestnávateľa polepšila natoľko, že zatiaľ prevažujú klady. Alebo: sama som si to vymyslela, tak na čo by som sa mala sťažovať, však. 🙂

  12. Jezdím denně 2×20 minut a jsem spokojená – šťastná, dalo by se říci. Ráno si užívám řízení po prázdné okresce překrásnou krajinou. A odpoledne je těch dvacet minut tak akorát dost na to, abych si trochu odpočinula z práce a přeladila se na druhou směnu, která mě čeká doma.
    Děkuji za krásný blog!

  13. Já dojíždím už 16 let hodinu tam a hodinu zpátky a nenávidím to. Sice většinu knížek za svůj život jsem přečetla právě v dopravě a dokonce i korektury se mi čtou líp v metru než v kanceláři, ale i tak je práce z domova můj sen. Doufám, že není daleko doba, kdy se dočkám a budu za prací cestovat jen ke stolku na balkoně. 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s