Měsíc šťastnějšího jídla: „Musíš to aspoň ochutnat!“

Tom yum

Tuhle větu říkám svým dětem několikrát týdně, když jim předkládám k večeři něco mimo úzce vymezený repertoár jejich oblíbených jídel. (Většinou to moc nefunguje. Jen zcela výjimečně se stane, že by něco – houbu, kousek neznámé zeleniny, sýra nebo masa v „divné“ omáčce – z donucení ochutnaly a řekly: „Mňam!“ Obvykle následují jiné citoslovce.)
Smutná pravda ovšem je, že úzce vymezený repertoár oblíbených jídel mám i já sama. Nemám z toho radost. Hlavně když jdu na večeři se svými gurmánskými přáteli, kteří si objednávají „konfitované jehněčí kolínko“, „pomalu pečené telecí osso bucco“ nebo ryby s divnými jmény, zatímco já si dám smažák. (Případně něco jiného, o čem předem vím, jak to bude vypadat a chutnat.) Připadám si potupně, jako bych si měla jít sednout k dětskému stolu. Ale čím větší mám hlad, tím víc je pro mě představa neznámého jídla zneklidňující.
Do Měsíce šťastného jídla jsem se tedy pustila mimo jiné i proto, abych tuto zábranu zkusila nějak prolomit.
První úspěch jsem zaznemala nedávno. Nebo spíš ho zaznamenal můj muž, který uvažil variaci na thajskou polévku tom yum. Kuřecí vývar, kokosové mléko, krevety, chili papričky, půlky cherry rajčátek a jarní cibulka. Bylo to bílo-růžovo-zelené a vypadalo to divně. Tak divně, že jsem ochutnala opravdu jen z donucení. Chutnalo to trochu jako kokos, trochu jako krevety a trochu jako když v mrazivém zimním dnu zničehonic strčíte hlavu do rozpáleného krbu. A stal se z toho můj nyní nejoblíbenější lék na nachlazení, kocovinu i rozmrzelost a únavu.

Reklamy

5 comments

  1. Mám období: období hrášku (loni), období salátových okurek (předloni), období salámu vysočina (od roku 2007 doposud). Nic jiného v tu dobu nefunguje.
    Aktivně vařím pouze v Holandsku. Vzhledem k tomu, že v šuplících nerozumím pytlíčkům, sklenicím a krabičkám – jsou popsány většinou holandsky, indicky, marokánsky … beru je do ruky a odhadem jimi mutuji základ (tamnější geniální výběr zeleniny). Na moji otázku: „Co chceš k večeři?“ odpověděla moje holandská kamarádka „Nejraději to co včera“
    bez mrknutí oka jsem odpověděl: „Yes, you mean Blivajz.“
    „What is it Blivajz ?“
    „Typical Czech food“
    „Yes, I like Blivajz!“
    Tedy: jste-li restauratér a bude-li po vás chtít zmatená holanďanka Czech Blivajz, ničeho se nelekejte a popusťte uzdu fantazii. (nejraději má kuřecí maso s karamelizovanými povidly, ukrajinskou samohonkou a thajskou zeleninou)

  2. Zkusit by člověk měl vždycky všecko, tím přece není řečeno, že mu to musí chutnat, ale je pravdou, že často si člověk něco ekluje, aniž by to kdy ochutnal – a to je chyba. To samozřejmě mluvím jen o jídle,
    jinak něco jiného je, když si člověk ekluje člověka, pak nepomůže ani svěcená voda. Když jsem viděl jak se třeba Husák líbá s Brežněvem na letišti, tak mi bylo fyzicky zle, žaludek na vodě a byl jsem šťasten, že nejsem státníkem…

  3. Má to krásný název 🙂 Nu, já s jídlem moc na štíru nejsem, nejím to, jenom když to vypadá opravdu nedůvěryhodně a suroviny, z nichž je pokrm připraven se zdají skoro neuvěřitelné. Zato můj přítel.. ten je vskutku, ne jako Vy, ale vskutku adept na onen „dětský stůl“, protože většina věcí, které nikdy neochutnal, jakkoli jsou běžné a opravdu dobré, jsou hnusné, ačkoli je nikdy neochutnal. Muži a chlapci jsou někdy roztomilost sama 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s