Tereza Horváthová: „Šťastná to žena byla babička Boženy Němcové.“

Čím víc se zabývám tématem štěstí v každodenním životě, tím víc mám pocit, že individuální zkušenosti nejrůznějších lidí jsou pro mě cennější než sebedůkladnější průzkumy veřejného mínění. Proto chci ve Šťastném blogu čas od času zveřejňovat rozhovory na téma štěstí s lidmi, jejichž názory a zkušenosti mohou být inspirativní. 

Terezu Horváthovou znám už skoro dvacet let. Potkávaly jsme se nejprve jako spolužačky na vysoké škole, potom v pražských kavárnách a na dětských hřištích s našimi rozrůstajícími se rodinami. Dnes potkávám v knihkupectvích nezaměnitelné knížky pro děti, které se svým mužem vydává v nakladatelství Baobab. Tereza má šest dětí a se svou rodinou žije v Táboře. Je autorkou dětských knížek Modrý tygr a Max a Saša aneb zápisky z našeho domu.

Barbora: Odstěhovat se z Prahy a mít velkou rodinu – to je pro tebe něco, co jsi vždycky chtěla, anebo jsi tím sama sebe překvapila?

Tereza: Já svůj život příliš neplánuju, ale je fakt, že v první třídě jsem chtěla být buď doktorkou nebo maminkou. Co se odchodu z Prahy týká, měli jsme malý byt ve 4. patře jednoho vinohradského činžáku a jak přibývaly děti, ubývalo místa. Praha začala být pro tak velkou rodinu nesnesitelná. Když jsme s představili, že bychom trávili půl života doprovázením dětí do škol a kroužků, připadalo nám logické, žít někde, kde jsou děti v pohybu svobodné.

Modrý tygr

Víš teď o štěstí něco, co jsi nevěděla, když ti bylo 18?

Jelikož jsem trávila dětství v knihách, věděla jsem, že „šťastná to žena“ byla babička Boženy Němcové. To byl ideál neobyčejného štěstí, kterým můžeš naplnit úplně obyčejný a často i těžký život. Život v souladu s krajinou a lidskou pamětí, opakování všedních činností, slavení svátků, vyprávění příběhů, život ve víře… Babička přitom neměla nějaké závratné štěstí, vychovala tři děti sama, muž jí padl ve válce, žila dlouho v bídě, tvrdej život, jen ho prožila nezlomeně ve vnitřní pravdě.

Jaká obyčejná, každodenní činnost ti přináší pocit štěstí?

Rejpání v hlíně na zahradě, vaření, čtení pohádek před spaním a čtení vůbec, práce pro Baobab, večerní uklízení kuchyně, když děti už spí… vlastně skoro všechno.

Měla jsi ve svém životě období, kdy ses cítila nějak obzvlášť, výjimečně šťastná nebo nešťastná, a pokud ano, tak proč?

Myslím že mám vyjímečné štěstí: žiju v zemi, kde se neválčí, není tu tvrdý režim, není tu hlad, bída ani nemoci, mám zdravé děti a dobrého muže, dělám práci, která mě baví. Jsem ve velkém obdivu před lidmi, kteří zdaleka takové štěstí nemají a dokážou se ze života radovat.

Max a Saša

Max a Saša

Většina pracujících matek malých dětí, které znám (včetně mě), aspoň občas fňuká a „nestíhá“. U tebe mám pocit, že si nikdy nestěžuješ. Co děláme špatně?  

Nestíhám, odkládám, nejsem dokonalá matka, obdivuju některé dokonalé matky super-matky s talentem pro vedení domácnosti, mé kamarádky, které při práci a dětech studují nebo hospodaří atd. Nevím. Lidi dnešního světa ztrácejí čas pitomostmi: pořád něco konzumují, nechají se bavit, tráví čas po obchodech, po dovolených, kam odjíždějí auty, na který si musí vydělávat, čtou nesmysly, dívají se na špatný filmy. Mě dokáže nejvíc rozzuřit, když marním čas, který bych mohla věnovat dětem, muži, chvíli ticha nebo práci… Snažím se ten čas nemarnit. Ale žádný recepty nejsou, opravdu nejsem zdaleka dokonalá.

Stalo se ti někdy, že něco, od čeho sis moc neslibovala, tě naplnilo velkým pocitem štěstí?

Jsem bezhlavý typ, do všeho se vrhám spíš bez očekávání. Každou chvíli jsem pak u vytržení nad tím, jak moc jsem obdarována.

Lituješ něčeho? Chybí ti něco?

Lituju toho, že se krajina tady v Čechách, ale i všude v Evropě tak změnila, že lidi pozbyli smysl pro krásu, že tak zničili krajinu, nastavili všude spoustu kolosů, supermarketů, dálnic, tunelů, satelitních domů, hotelů… vše pro individuální pohodlí. Lituju toho, že ztratili smysl pro společnou věc, že konzumují ve velkém masovou popkulturu, že většina dětí místo běhání venku čučí do beden a hrajou hry, že už je tu jen málo míst, kde se člověk může nadechnout.

Ke které knížce, kterou jsi četla v dětství, se i dnes vracíš?

Ty dobré čtu našim dětem pořád dokola: Pipi Dlouhou punčochu a Děti z Bullerbynu, Mumínky, medvídka Pú, klasické pohádky, Šruta, Vodňanského, Daisy Mrázkovou atd, atd… Je jich moc.

*

Příští „šťastný rozhovor“ bude na velmi chutné téma: na otázky Šťastného blogu odpoví pan Cuketka! Těšit se můžete již tento týden! 

Reklamy

2 comments

  1. Excellent items from you, man. I’ve take into
    accout your stuff prior to and you are simply too magnificent.
    I actually like what you’ve received here, really like what you are stating and
    the way in which during which you assert it. You’re making it entertaining and
    you continue to care for to keep it sensible. I cant wait to learn far more from you.
    This is really a wonderful site.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s