Nečekané výhody stárnutí 2: Nebýt cool je v pořádku.

První nečekanou výhodu stárnutí jsem si uvědomila nedávno, když mi pomohla čelit posměškům puberťáků při běhání. Na další jsem narazila tento týden, když jsem si doma hlasitě prozpěvovala a starší dcerka Betynka mě upozornila, že můj zpěv je „trapný“. Zjistila jsem, že být trapná mi občas docela vyhovuje.

Jednou z nepochybných výhod stárnutí je osvobození od povinnosti být neustále cool. A kromě toho…

…klidně můžete přiznat, že se vám chce jít spát. I když je teprve deset večer a „noc je ještě mladá“.

nemusíte se nutit tančit, když se stydíte. Anebo naopak můžete klidně tančit a vypadat u toho trapně. Stejně jediný, komu to kdy vadilo, jste byli vy sami.

…když nevíte, o čem máte mluvit, můžete to přiznat. Nebo nemusíte říkat nic.

…filmy z MFF v Karlových Varech si můžete pustit o pár měsíců později na DVD, bez front a tlačenic.

…můžete nosit teplé spodní prádlo a spát v ponožkách.

…konečně můžete přiznat, že vás nebaví Blade Runner. Nebo filmy Wima Wenderse. Nebo že radši než na íránský film s titulky se koukáte na Hercula Poirota.

nemusíte pít, co vám nechutná, i když to pijí všichni ostatní.

Reklamy

11 comments

  1. Tohle bych podepsala, tedy až na to teplé prádlo a ponožky.
    Ten věk mi připadá spíš osvobozující. To co jsem potřebovala, to jsem si v příhodnou dobu užila. Teď mám myslím lepší odhad, co je důležité a co ne. Dobře bavím, pokud zrovna neplánovaně neusnu 🙂

  2. Němci mají takové výstižné slovo „Narrenfreiheit“ čili svoboda bláznů, což bylo původně myšleno pro královské šašky. Ti si mohli dovolit vůči králi mnohem více vtipkování a drzosti než všichni ostatní. V dnešní době se tím, mimo jiné, myslí určitá tolerance ku starým lidem, kteří se už neberou tak docela vážně s omluvou, nojo, dyk von už je starej…
    Já tuto Narrenfreiheit starce rád využívám ku příkladu ke kritizování svých vnoučat a ono mi to projde, zatímco od rodičů by to nevzali.
    V kostce řečeno: „Děda, ten může blbnout, ale rodiče, ti ještě ne.“
    Vy jste, Barbi, ještě moc mladá, takže na Vás má mládež dosud mnohem přísnější měřítka, ale za takových 20 let to začnete pozorovat, že se dostáváte do období „Narrenfreiheit“, což znamená méně vážnosti, ale zato více svobody…

  3. Tak dnešní příspěvek mě rozesmál. Je pravda, že mnohé věci člověku časem přestanou vadit. Už se mě třeba nedotýká to, že nemám ty vysoké korkáče, které letěly, když jsem chodila do třeťáku na gymplu.
    Ovšem v deset jsem klidně šla spát i ve dvaceti, podobně jako jsem dělala spoustu dalších věcí. Ale až po té dvacítce. Na koleji jsem totiž dospěla k názoru, že je to MŮJ život a JÁ si s ním budu (v rámci určitých hranic), dělat co chci.

    Ale je pravda, že dnes (po osmi letech) je kolem mě mnohem méně lidí, kteří by mě přesvědčovali, že „tohle“ bych měla či neměla dělat, protože…. 🙂

    Jen si nemyslím, že je to stárnutím. Domnívám se, že je to zkrátka proto, že už mě všichni přátelé znají natolik, že si vůči sobě nemusíme na nic hrát. A v jednání s cizími lidmi jsem podivuhodně pevná a např. nucení k panáku odmítnu jednou s kouzelným úsměvem a víc už k tomu tématu nediskutuju. Lidi to pak přestane bavit…

  4. Já bych tomu zase místo stárnutí říkala zrání (i když to stárnutí samozřejmě je :-)). Prostě už mi tolik nezáleží, co si myslí ostatní, důležité je, abych se cítila v pohodě já.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s